V dolní části jičínské Jungmannovy ulice byl dokončen nový, lehce postmoderní dům, který vyrostl na místě, kde ještě počátkem devadesátých let stál dům č. 141. Byla to pěkná, výstavná přízemní budova postavená v historizujícím novorenesančním slohu, jedna z nejhezčích v tomto duchu v Jičíně.

Dům postavil Rudolf Stahl, lékárník bez farmaceutického vzdělání, ale přesto dokonce tajemník spolku rakouských lékárníků, se svou o deset let starší ženou Josefou. Ta mu pravděpodobně přinesla velké věno, neboť Rudolf Stahl patřil už v šedesátých letech 19. století k jičínské elitě nejzámožnějších měšťanů. Například v roce 1861 mu nedělalo potíže bezúročně půjčit vznikající Obecní spořitelně 100 zl. do základního fondu. V té době také koupil druhou jičínskou lékárnu, zvanou Nová, která v 50. letech sídlila nejprve v domě č. 43/44 na rohu Fortny a náměstí (rodným dům Karla Krause), a přenesl ji do velkého rohového domu č. 94 proti kostelu sv. Jakuba, kde roku 1860 žil. Bydlel u něho i provizor (odborně vzdělaný lékárník), dvě další pomocné lékárnické síly a také dvě služky, jak se na velkého, ač bezdětného, pána slušelo. "Zlatým dolem" se však lékárna pro pana Stahla nestala, protože se jí moc nevěnoval a nakonec ji v roce 1876 prodal magistru farmacie Vítkovi, který ji s novým názvem U české koruny přenesl do rohového domu č. 77 na náměstí (proti průchodu).

Právě z prodeje lékárny financoval Rudolf Stahl stavbu novorenesanční vily se zahradou v Jungmannově ulici, kam se odstěhoval se svojí ženou a švagrem majorem, svobodným pánem Adolfem Moltkem. Ten byl příbuzným slavného vojenského stratéga - pruského maršála, který byl hlavním strůjcem vítězství Pruska nad Rakouskem v roce 1866 a nad Francií v roce 1871. (V Jičíně se dokonce mluvilo o tom, že byl maršálovým bratrem.) Do Jičína přišel major Moltke jako velitel 43. praporu zeměbrany v roce 1871 a zůstal tu i ve výslužbě. Na rozdíl od bezdětného Stahla měl pět dcer a čtyři syny. Když v roce 1878 žádal město o přiznání domovského práva, rada mu jej odmítla udělit, protože má velkou rodinu a žádný majetek! Švagr Stahl to vyřešil velkoryse: adoptoval jeho manželku za svou dceru, a majorova rodina domovské právo získala.

Jenže velký majetek Rudolfa Stahla se rozplýval. Tak, jako se nevěnoval lékárně, zanedbával i drogerii, kterou si otevřel na Husově třídě v č. 60. K obchodnímu neúspěchu přispělo i to, že byl v Jičíně neoblíben. Byl totiž nejvýraznějším představitelem sebevědomého a nadřazeného němectví. Byl sloupem německého Kasina, energickým organizátorem, zábavným společníkem a výborným ochotníkem v německých představeních.

Od roku 1870 stál v čele jičínských ostrostřelců, spolku oddaného panovníkovi, kde se dlouho jako v armádě velelo německy. Přesto ostrostřelci lákali, hlavně střední vrstvy, mimořádným právem, které mívala jen šlechta: držet zbraň a střílet z ní. Ostrostřelci ovšem stříleli jen do terčů a ještě častěji slepými do vzduchu - v Jičíně při všech slavnostech. Lákali i parádní uniformou a "fedrpušem" (kloboukem s chocholem z kohoutího peří). Takovou touhu svého otce, sklenáře Hynka Rudiše, který se v Jičíně těžce protloukal a uchytil se teprve za "velkou louží", po parádní uniformě popsal v příspěvku poslaném z Iowy do Sokolského almanachu 1912 jeho syn Dr. Rudiš-Jičínský. Tatínka "šicové" velice lákali a major Stahl mu už domů dokonce poslal uniformu i zbraň. Jeho dva synové, nadšení sokolové, se s tím svěřili "bratru" Ant. Štrauchovi, který v Jičíně poloslepý a nervově nemocný dožíval u své sestry, ženy hostinského Beránka, a ten jim poradil. Podle jeho návodu schovali otci fedrpuš a závěr pušky, a tak nemohl v určený den nastoupit k přijetí mezi ostrostřelce - byl zachráněn pro Sokol a pro vlast.

Neoblíbený Rudolf Stahl se v roce 1883 dostal na dno - dohospodařil a 28. 1. 1884 spáchal v osmačtyřiceti letech sebevraždu. (O tři roky později se zastřelil i jeho švagr major Adolf Moltke.) Dům v Jungmannově ulici byl prodán v exekuční dražbě a za tři roky jej koupil jilemnický továrník Mládek, od něhož ještě v témže roce (') přešel na primáře městské nemocnice na Novém Městě Františka Pelikána a jeho ženu Marii, Mládkovu dceru.

Od té doby byl dům spjat s lékaři. Soukromou ordinaci si zde roku 1903 otevřel Pelikánův syn, také František a také primář jičínské nemocnice, po válce první vážený primář a ředitel nemocnice nové. Zajímavé je, že ve své ordinaci v roce 1903 v Jičíně poprvé nabízel pomoc při ženských chorobách. Pelikán ml. vlastnil dům po rodičích až do své smrti v roce 1939 a po něm si tu otevřel soukromou praxi MUDr. Jaroslav Chudoba a ordinoval zde až do roku 1951, i když se po sňatku s Olgou Rousovou odtud odstěhoval (v r. 1941) do domu svého tchána stojícího u továrny na výrobu pianin. Když pak v Jičíně začínali svou lékařskou dráhu manželé Kmoníčkovi, měli v tomto přízemním domě svůj první byt.

Teď na místě novorenesanční vily z roku 1877 (v Menclově topografii je mylně uvedeno, že pochází z roku 1817) stojí dvoupatrový dům s byty v patrech a obchody v přízemí. Nevypadá špatně a neruší. Vladimír Úlehla