Základem výročních oslav na počátku 20. století byla listina z 25. února 1302 krále Václava II., považovaná za zakládací listinu města. Novější bádání zcela zřetelně ukázalo, že šlo o omyl, že patří Židněvsi na Mladoboleslavsku. Nicméně tento fakt však nijak nesnižuje význam oslav, které byly manifestací češství v rakousko-uherské monarchii.

Příprav se zúčastnily četné jičínské spolky a korporace pod taktovkou starosty města Františka Dollanského. Některé vyslaly své zástupce do společného výboru, jiné přispěly finančně. Tento výbor se v průběhu roku 1902 několikrát sešel, aby prodiskutoval plánovaný průběh oslav. Účast na nich však kategoricky odmítl Politický klub - pro výhrady proti reprezentantům města - a k němu se překvapivě připojil i místní Sokol.

Teprve v srpnu bylo rozhodnuto o pořízení pamětní desky. Jičínští měli zájem na tom, aby to byla deska umělecky hodnotná, a proto 11. září vyslali Josefa Lelka projednat celou záležitost s novopackým sochařem Antonínem Suchardou, který byl ochoten po konzultaci s profesorem Stanislavem Suchardou pořídit desku z hořického pískovce s bronzovým písmem a ozdobami. Nicméně z takové zakázky sešlo, protože objednávka byla značně opožděná. Nakonec byla deska zhotovena v Knotkově továrně podle návrhu profesora reálky Anastasia Papáčka a umístěna v průjezdu Valdické brány: Na památku 600. výročí povýšení Jičína za město 1302-1902.

Dne 27. září vyšlo slavnostní číslo Jičínských novin a přineslo heslo, které můžeme jistě přijmout i v dnešní době: Nechť Jičín rozkvétá, mohutní a roste ku blahu svému a tím ku štěstí celého našeho národa. Jubilejní oslavy se konaly ve dnech 27. a 28. září 1902. Zatímco v sobotu odpoledne za krásného, slunného počasí ve vkusně vyzdobeném Jičíně zahájila místní hudba svůj promenádní koncert, uskutečnila se na radnici slavnostní schůze obecního zastupitelstva, na níž bylo rozhodnuto zřídit městský park na obecních pozemcích po obou stranách tzv. židovských alejí, dále pak stanovit při školách tři stipendia pro jičínské studenty (po 3000 K), tři nadace pro seniory (po 100 K) a věnovat veřejné knihovně 300 K. K večeru překvapilo obyvatele osvětlení města, o kterém čteme v dobovém tisku: zazářilo město naše v nádheře nebývalé. Jako bychom pojednou v pohádce se byli ocitli, takovou mocí působilo skvělé osvětlení města za teplého večera. Náměstí velké osvětleno bylo bezvadně. Lampióny na věži, pavilóně nad studní a kandelábrech vyjímaly se znamenitě. Transparentní obrazy na radnici a v místnostech Řemeslnické besedy budily zasloužilou pozornost. Ve velké dvoraně Domu Palackého se konala slavnostní akademie, na níž se podíleli členové pěveckého spolku Smetana, jakož i houslistka M. Neslerová a sdružení komorních hudebníků. Sobotní den pak ukončila taneční zábava.

Neděle 28. září začala drobným deštěm, v průběhu dne pak již nepršelo, ale přímo lilo, což však účastníky oslav neodradilo. Ráno přivítal na radnici František Dollanský četné hosty, poté se konala v kostele sv. Ignáce slavnostní mše. Z kostela se odebral průvod k Valdické bráně, na které byla odhalena pamětní deska, a v sokolovně přednášel profesor Josef Metoděj Jakubička o jičínské minulosti. Po rozdělení finanční částky nemajetným občanům byl uspořádán slavnostní banket. Samozřejmě, že součástí oslav byl i historický průvod. Když pak odpoledne přece jen přestalo pršet, koncertovaly opět hudby (jičínská a hořická), na náměstí se uskutečnil i velkolepý ohňostroj. Večer sehráli ochotníci Řemeslnické besedy v sále hostince U města Hamburku drama Ladislava Stroupežnického Černé duše o soudech rodiny Smiřických a výbuchu v jičínském zámku počátkem února 1620. Představení bylo tak úspěšné, že je zopakovali ještě v pondělí, a to zdarma. Podle vyúčtování z 29. 10. 1902 byla na přípravu a průběh oslav vynaložena značná částka, a sice 3404 K. Městská rada jí však nelitovala, protože posloužila dobré propagaci Jičína.

Státní okresní archiv inicioval v roce 1992 jednání s městským úřadem, na kterém přesvědčivě prokázal, že výročí Jičína lze spojovat jen s první zmínkou v písemných pramenech o něm, tedy s listinou královny Guty z 1. srpna 1293. V té je ovšem uváděn jako statek náležící ke stolu českých královen. Následně se připravovaly oslavy 700. výročí, jež předznamenala série přednášek o jičínské minulosti v první polovině roku 1993. Z nich připomeňme alespoň tu, kterou proslovil univ. prof. Josef Polišenský o Albrechtovi z Valdštejna. Současně probíhala školní soutěž Za poznáním historie města Jičína ve dvou kategoriích, žáků základních a studentů středních škol.

Výroční oslavy zahájil 3. června soubor libereckého divadla F. X. Šaldy, který přijel do Jičína s operou Antonína Dvořáka Jakobín. Další dny (4.-7. června) přinesly bohatý kulturní program, výstavy, módní přehlídku i lidový jarmark. Překvapivé bylo promítání archivního filmu o Jičíně z poloviny dvacátých let. Při setkání rodáků pronesl slavnostní projev starosta města Ing. Ivan Matějka, který posléze přijal četné hosty v obřadní síni zámku. V rámci oslav byli jmenováni čestnými občany MUDr. Jaroslav Rejlek (1917-1999) a Vlastimil Veselý (1913-2001), stíhací pilot RAF. V Ruské ulici byla odhalena pamětní deska významnému rodákovi, spisovateli Josefu Štefanu Kubínovi (1864-1965). Po dekorování praporů vojenských historických jednotek došlo k předvedení dobytí Jičína pruskými vojsky roku 1866. Součástí oslav byl přirozeně i ohňostroj. V neděli a pondělí (6.-7. 6.) se uskutečnily slavnostní mše v obou kostelích i synodní bohoslužba s požehnáním pro Jičín v Husově sboru. Později (10. září) byla ve městě uspořádána vědecká konference Rekatolizace českých zemí, které se zúčastnilo několik desítek historiků. Trvalou připomínkou výročních oslav je faktografická příručka Hany Horákové Ulicemi Jičína a pamětní deska umístěná v průjezdu Valdické brány: Na paměť 700. výr. Jičína 1293-1993. (jf)