Městská privilegia byla základem právního postavení středověkého města. Tyto listiny, ve kterých byla stanovena práva a povinnosti města vůči vrchnosti, byly nesmírně důležité, protože písemným zafixováním městských práv se vrchnost zbavovala možnosti do nich svévolně zasahovat. Z poznání významu těchto písemností pak vyplývala péče o ně, která byla zcela jistě příkladná.

V Jičíně se dochovala téměř všechna privilegia až do současnosti. Uvážíme-li, že od vydání prvního uplynulo již několik století a že za tuto dobu prožilo město řadu živelních pohrom i vojenských drancování, je to péče vskutku obdivuhodná. Paradoxem je, že ke ztrátám v jičínském archivu došlo až v 19. století. O jeho osudech nás informuje místní písmák Václav Janoušek, který v jednom ze svazků svých Pamětí města Jičína píše: Za starého magistrátu až do konce roku 1849 měla obec svoji vlastní budovu, městskou radnici, nyní č. 39 St. M. Roku 1809 vyšel z tohoto domu oheň, který strávil západní a jižní pořadí domův na náměstí i se zámkem. Roku 1826 byla budova tato znovu postavena a ku konci roku 1849 justičnímu eráru pro soudní místnosti odevzdána. Archiv městský, inventář důležitých věcí a listin pamětních byl do té doby správně veden a poznamenán. Tu ale musel býti dům naspěch vyklizen. Kancelářský nábytek dle možnosti postoupen k účelům budoucího c. k. okresního delegovaného soudu, knihy kontraktní (gruntovní) a právní (purkrechtní) odevzdány soudu c. k. krajskému. Archiv a spisy pamětní složeny do místnosti v prvém patře ve bráně věžové. Roku 1860, kdy zřízen v Jičíně pěší pluk doplňovací č. 74, musela obec opatřiti místnost pro výzbroj pluku. I nebylo jinde místa příhodnějšího než ve bráně věžové. Musil tedy archiv městský, ač rozházený, opět býti přestěhován. Tu nebylo místa jiného než v nově postavené budově obecní na masných krámech na půdě. Tím se stalo při tomto dvojím stěhování, co se komu (z lidu, kteří o tom pracovali) zlíbilo, že si to vybral a ponechal. Ostatek trpěl na půdě prachem a mokrem až do roku 1880. Tohoto roku se pisatel tohoto článku a pamětí města Jičína do toho vložil a přehlédl veškeré listiny jak z půdy, tak i ze skříní až do konce roku 1849. Důležité a pamětihodné listiny uloživ k zachování, nepotřebné pak vymýtil pro zpracování zase do papírny. Práce tato trvala 1 1/2 roku každodenně do 10 až 11 hodin v noci na radnici.

V Jičíně se dochovalo celkem 26 privilegií z let 1416-1794, a to převážně v originále (19). V jejich řadě stojí na prvním místě listina Petra a Čeňka z Veselí a z Vartenberka datovaná 17. července 1416, kterou prodali jičínským měšťanům a obyvatelům vsí Staré Místo, Čejkovice, Vokšice, Holín a Ohaveč tzv. právo královo za 325 kop grošů v té míře, jak je užíváno v Nymburce. Měšťané a obyvatelé zmíněných vsí byli osvobozeni od berně z krčemných domů, získali právo volného odkazu movitého i nemovitého majetku. Dále zde byly stanoveny zásady dědičnosti, kdy v případě, že zemřelý nezanechal žádnou závěť, dědil nejbližší příbuzný bydlící ve městě nebo ve jmenovaných vsích. Na základě tohoto privilegia mohli měšťané a obyvatelé určit svým dětem poručníky, v případě, že k tomu nedošlo, stával se poručníkem nejbližší příbuzný. Kdo chtěl, mohl opustit město, a na rychtáři a konšelech bylo, koho do města přijmou. Na městský soud bylo přeneseno i souzení vin králových. A konečně se touto listinou zaručoval Jičínu jeho majetek, tedy veškeré háje a pastviny, zvláště pak Valdice, dva mlýny, platy z domů na obecní půdě, jakož i podací (patronátní právo) ke kapli na hřbitově se školou i zvonicí.

Listin, jimiž bylo poddanským městům udělováno tzv. právo královo, není mnoho. Jejich vydavateli byli pouze Rožmberkové a Vartenberkové. Historik Antonín Haas ukázal, že tento pojem vznikl v rožmberské kanceláři. Rod Vartenberků byl s Rožmberky spřízněn, a tak Čeněk z Vartenberka měl dobrou příležitost seznámit se s jejich kancelářskými zvyklostmi, tedy i s listinami udělujícími tzv. právo královo. Takové znění vyhovovalo jeho sebevědomí, proto je zřejmě napodobil i pro svá města a městečka. Známe dvě takové listiny, první ze 14. prosince 1407, kterou novobydžovským měšťanům prodal právo královo tak, aby je užívali jako Hradec Králové. Druhé privilegium pak patří Jičínu. Na rozdíl od Nového Bydžova bylo v tomto případě vybráno za vzor město Nymburk, nepochybně pro výhodnější geografickou polohu. Že byl Nymburk právní stolicí druhého řádu v oblasti práva litoměřického (magdeburského), je patrné i z toho, že se jím řídil také Jičín. Tak jako se obracel Jičín do Nymburka o právní naučení, podobně se zase některá městečka obracela ve sporných případech na Jičín, jenž byl pro ně další právní stolicí (Kopidlno, Nová Paka). Udělení tzv. práva králova poddanským městům, to byl projev pánovy moci a vlády nad městem, které jedině z milosti své vrchnosti dostává a užívá všech svých práv a svobod a v němž jediným pánem a vykonavatelem veřejné i soudní moci projev je zase jen vrchnost. Takový právní akt tedy neznamenal v žádném případě změnu v poddanském postavení města, ale významně přispěl k jeho všestrannému rozvoji. Na privilegium ze 17. července 1416 pak navazují další listiny, které obsahují konfirmace a hospodářské výsady.

V Národním archivu jsou uloženy písemnosti, které nám umožňují nahlédnout do osudů jičínských privilegií v 16. a 17. století. Dozvídáme se z nich, že koncem května 1587 přijeli do Hradce Králové zástupci jičínské městské rady, přivezli pět městských privilegií z let 1416, 1440, 1465, 1556 a 1582 s černou truhlicí a požádali o jejich uložení, neboť doma bezpečné schrány nemají.

Královéhradečtí konšelé Jičínským ochotně vyhověli a listiny s truhlicí černou vokovanou, u kteréž sou dva zámky, jeden západitý a druhý visutý, od nichž obou týmž z města Jičína vyslaným ihned, jakž ty originály do té truhlice zamkli, klíče dány, sou přijali. Před uložením je samozřejmě bedlivě prohlédli a konstatovali, že u dvou pečetí listiny z roku 1440 lůžka sou poobloupána. Současně došlo ke stanovení podmínek vyzvednutí uvedených privilegií a výslovně bylo řečeno, že nás jináče toho učiniti nemají a moci nebudou, leč by přední čtyry osoby z počtu radních svých, čtyry z starších obecních a čtyry z obce pro ně s listem mocným pod pečetí jich městskou vyslali; druhé, jestliže by kdy a k jakýmkoliv outratám neb škodám se schylovati chtělo a na nás, purgmistra a radu města Hradce nad Labem za příčinou schování týchž vejsad a svobod přijatých jaká nesnáz a zaneprázdnění přišlo, v tom ve všem aby oni i budoucí jich nás a budoucí naše bez každé vejmluvy a odpornosti zastoupiti povinni byli a zastoupili.

Jičínští přijeli do Hradce Králové znovu v roce 1612 s listem datovaným v Jičíně 20. srpna, na jehož základě požádali o uložení dalších dvou listin, a to z let 1302 a 1605. Při té příležitosti si prohlédli pět dříve deponovaných privilegií. Královéhradecká městská rada vysvědčuje, že jičínští měšťané, přehlédše táž privilegia a majestáty, je jsou zase všecky do též truhlice černé vokované vkladli, i také ty dva majestáty posléze odeslané k nim přiložili a zamekše touž truhlici na oba zámky a ji nám k schování a opatrování svěřivše, od nich klíče jsou k sobě přijali. Rovněž při tomto jednání byly znovu připomenuty podmínky známé z roku 1587, za nichž bude možné uložené písemnosti vyzvednout.

Listina z 25. února 1302, kterou král Václav II. povyšuje vesnici Židněves, patřící Benešovi z Vartenberka, na městečko s udělením týdenního trhu, se dostala do Jičína blíže neznámým způsobem v roce 1612 nebo krátce před ním, protože v konfirmaci z roku 1605 ještě zahrnuta není. Poprvé se setkáváme s Jičínem, nikoliv ovšem jako městem, nýbrž jako se statkem v listině královny Guty, první manželky českého krále Václava II., z 1. srpna 1293, kterou stanoví kromě jiného i desátek ze svých statků kostelu v Lysé nad Labem, jehož byla patronkou. Z této listiny se dozvídáme, že Jičín byl koncem 13. století královským zbožím, že patřil odedávna ke stolu českých královen. Po brzké královnině smrti (18. 6. 1297) zřejmě majetek potáhl na sebe král, který jej dal v zástavu Lévovi z Konecchlumí k jeho hradu Bradě. Listinou z 11. listopadu 1304 pak Václav II. odňal Lévovi Bradu a město Jičín, za vše mu dal ves Štítary. V této listině se mluví o Jičínu poprvé jako o městě. Řešení problému založení města do značné míry komplikuje uvedená listina z 25. 2. 1302, která byla od sedmnáctého až do dvacátého století považována za zakládací listinu Jičína. Někdy v polovině 19. století z městského archivu zmizela a dostala se do rukou pražského sběratele JUDr. Edmunda Šebka, který ji zapůjčil historiku Josefu Emlerovi pro jeho edici listinného regestáře a v roce 1893 k ofotografování. Po Šebkově smrti byla roku 1896 prodána v jednom berlínském antikvariátu. V současné době ji vlastní Muzeum hlavního města Prahy. Kdybychom přece jen uznali zmíněnou listinu za zakládací listinu Jičína, pak bychom tím také říkali, že byl od počátku 14. století poddanským městem. Skutečnost je ovšem jiná. Jičín byl vysazen na královské půdě, stal se součástí králova panství zvláštního, byl často zastavován, a to jak králem Václavem II., tak zejména Janem Lucemburským. Poddanským městem se stal až v roce 1337.

Důvodů pro ukládání privilegií poddanských měst v Hradci Králové bylo několik. Jednak to byla obava z jejich možného fyzického zničení za častých požárů a válek, ze zcizení, jednak i ochrana před vlastní vrchností, protože míra svobod byla závislá jen na vůli pána města. Již jsme poznali, že vyzvednutí privilegií bylo vázáno určitými podmínkami. Svou roli tu hrála zřejmě i zřetelná důvěra v bezpečnost prostředí královského města.

Jičín nebyl jediným městem, které deponovalo své listiny v Hradci Králové. Odjinud víme, že od roku 1583 zde byla uložena také privilegia Týniště nad Orlicí. Když o ně požádala tamější vrchnost v roce 1660, odpověděla jí královéhradecká městská rada, že je vydá jen týnišťské městské delegaci za smluvených podmínek s dovětkem, aby přivezla klíč od truhličky, který se v Hradci ztratil.

Vraťme se však k osudům jičínských privilegií. Když v roce 1634 usilovali vrchnostenští úředníci frýdlantského knížectví o předložení privilegia o odúmrti (1605) a nestačil jim ověřený opis, oznámila jim městská rada, že předkové naši, majíce zřetel a útočiště obzvláštní od starodávna k městu Hradci Králové nad Labem, jakožto přednímu a hlavnímu městu kraje hradeckého, kdežto mnohé a platné archiva a věci království tohoto se dotýkající pro soud purkrabský, kterýž se tam držíval, bývaly, jsouc také toto město v témž kraji hradeckém obsažené, privilegia a nadání své tam jsou skládávali, což jsou také i pro nebezpečnost ohně, od kteréhožto město Jičín nejednou k zkáze přišlo, učinili a taková privilegia své dotčenému městu Hradci Králové k věrné ruce a schování jsou odevzdali. Současně se jičínští konšelé vymlouvali na stanovené podmínky a připomínali také nebezpečí slovy: Jak bychom to nyní mohli učiniti, an se po též metle a ráně morové, kterouž nás Pán Bůh nedávno navštíviti ráčil, v dosti malém počtu nacházíme, a kdyby mělo předních dvanácte osob z města odjeti, komu by se mohla správa svěřiti, též zda by bylo bezpečné, an se tam a v okolních místech nemálo lidu vojenskýho leží, takovými privilegiemi hejbati a je přenášeti, to k laskavému povážení Vašim Milostem podáváme. Konkrétní reakci vrchnostenských úředníků neznáme, avšak v té době byl v Chebu zavražděn Albrecht z Valdštejna, tak lze předpokládat, že měli zcela jiné starosti.

Faktem je, že jičínské listiny byly v Hradci Králové ještě 18. března 1665, kdy pověřil Václav Abraham Holub, jičínský konšel, jednáním o jejich vyzvednutí Václava Corbelia. Jičínští přivezli svá privilegia do Hradce Králové na krátkou dobu ještě v roce 1667, kdy královéhradecká městská rada pořídila jejich vidimus (ověřený opis) ve formě pergamenové knihy, ve které nalezneme opisy dvanácti privilegií (1302, 1416, 1440, 1465, dvakrát 1556, 1558, 1583, 1605, 1455, 1639, 1640). Na základě tohoto dokumentu pak byly pořizovány další neověřené opisy privilegií z let 1302-1640. Z dochovaného účtu za vidimování, při kterém bylo vypito hodně vína, zjišťujeme, že stálo jičínské radní více než 70 zlatých. Od té doby byla privilegia města Jičína trvalou součástí jeho archivu. (jf)