Pavla Kavánová z Libuně si dne 3. září 1936 vyjela svým osobním vozem do Újezdu pod Troskami za svou známou Julií Caldrovou. Při vjezdu do dvora porazila dvanáctiletou Věru Sojkovou. Auto vleklo nebohé děvče několik metrů po zemi a způsobilo mu těžká zranění. Zlomenou pravou ruku a četné tržné rány jí ošetřil doktor Brožek z Rovenska pod Troskami a poté byla převezena do jičínské okresní nemocnice.

Smutná, ale bohužel nikoliv vzácná událost z černé kroniky navozuje zbystření pozornosti při objasnění jména nepozorné řidičky. Byla jí druhá manželka jednoho z nejtalentovanějších krajinářů slavné Mařákovy školy pražské Akademie Františka Kavána. Mimořádně skromný a poctivý malíř Kaván se po odchodu z Akademie odebral na venkov. Často střídal místa svého pobytu, při nichž hledal motivy a nálady českých krajin, které po celý život zachycoval na svých plátnech. Ač jeho práce byly velmi kvalitní, vzhledem ke své nepraktičnosti a obchodní nemohoucnosti nijak nezbohatl. Nepořádal výstavy, v Praze se na něj zapomnělo, ba vyskytly se pochybnosti, zda vůbec ještě žije. K razantní změně v jeho životě došlo v roce 1930, kdy se po smrti první ženy Heleny oženil s vdovou po svém příteli malíři Janu Šírovi. Paní Pavla byla žena rázná, obchodně zdatná a zavedla do jeho života nové pořádky. To ona zařídila, že si v Libuni zakoupili pěknou vilku a v Praze mu byla v prestižní galerii uspořádána výstava, která měla široký ohlas a způsobila až překotný zájem o jeho díla. Zvýšení životní úrovně se odrazilo i v zakoupení osobního vozu, do něhož paní Pavla usedala jako řidička, což rozhodně v té době ještě nebylo běžné. Její energičnost jí ale asi v této činnosti byla, s ohledem na výše popsanou událost, spíše na škodu. Karel Čermák