Jeden z nejromantičtějších koutů Českého ráje v okolí Hrdoňovic byl turisty objeven až po vybudování železniční tratě v roce 1906. Dosud neprobádaná a stranou ležící civilizačním pokrokem nedotčená místa jim přinášela nevšední zážitky. Užaslí návštěvníci pociťovali potřebu sdělovat své nabyté dojmy písemnou formou a sdílet je s ostatními, a tak i my dnes si můžeme při jejich čtení představit původní podobu této lokality, i když nyní vypadá už úplně jinak.

Bylo se na co dívat již bezprostředně po vystoupení z vlaku na malé hrdoňovické zastávce: "Míjíme rozsáhlé hraběcí lomy, idylickou hájovnu a po pěkné ve skalách vytesané silnici vcházíme do hlubokých kamenných vrat »Průchody« zvaných, jimž obyvatelstvo prostě »v Prochodách« říká. Po 8minutové pohodlné chůzi jsme v Hrdoňovicích. Pyrám na okraji obce hlásá, že překročili jsme jiný okres, jiný kraj. Nevšímáme si pyrámu, neboť oči naše bloudí kol do kola, nevědouce, na čem dříve spočinouti. Jsme vpravdě omámeni. Vpravo mohutná dlouhá hradba divoce rozervaných, z pitvorných útvarů složených skal »Ronových« vroubí těsně podél rozloženou vesnici, vlevo jako obr s hrdou hlavou stojí »Skála Hlavatá«."

Po vystoupání na její temeno se rozhledem jejich zážitky ještě znásobily: "Ze závratné výše díváme se dolů a tu spatřujeme, kterak bosý muž vychází přímo ze skály a přívětivě se na nás usmívá. Chudá, ale pracovitá ruka jeho zřídila si ve skále obydlí a nejen to, ale i celé hospodářství má tam uloženo. ... Vidíme žírná luka, táhnoucí se po obou stranách bystřiny Libuňky s několika mlýny starého ještě složení."

Poté, co se nabažili přírodními skvosty, poohlíželi se turisté po nějakém občerstvení. Nalezli ale pouze jediný skrovný hostinec, což v nich vyvolalo tuto úvahu: "Ano, málo jest podnikavým venkovský náš lid, on neví, že zřízením v těchto místech poměrům odpovídající výletní restaurace s několika letními byty staly by se Hrdoňovice jediným středem výletního ruchu, čímž nadmíru získalo by obyvatelstvo i obec sama."

Dopadlo to poněkud jinak. Jediným počinem na povzbuzení turistického ruchu se v místě stalo zřízení Markovy vyhlídky na temeni Hrdoňovických skal v létě roku 1933. Ale od roku 1939, kdy zde objevil inženýr Stočes zásoby velmi kvalitního sklářského písku, přírodní krásy začala překrývat průmyslová zóna. Díky ní se místní obyvatelé skutečně dočkali relativního blahobytu, ale zásluhou zcela jiného podnikatelského záměru, než turistický návštěvník doporučoval. Bohužel za cenu zániku nejenom této hájenky pana Táborského (obr. 2). Karel Čermák