Ne, tiskař této pohlednice opravdu nechyboval, když na ni v roce 1911 uvedl název obce Calovice. Na sklonku Rakousko-Uherska se tento tvar skutečně používal. Až v samostatné Československé republice vyvstala potřeba revidovat názvy obcí podle hledisek historických, filologických a národních. V roce 1919 byla při ministerstvu vnitra zřízena Stálá komise pro stanovení úředních názvů, která mimo jiné shledala, že správný tvar pro tuto obec zní Čálovice. Používá se od roku 1923, kdy vyšel s těmito novými upravenými názvy Statistický lexikon obcí v Čechách.

Ač obec čítala v této době pouhých 17 popisných čísel, přece se v ní hostinec uchytil. Od konce 19. století jej provozovali Edvard Dědourek, Josef Čížek a nejpozději od roku 1907 František Macoun. Ten k němu v roce 1911 přistavěl sál s atikou, reagující na tehdy oblíbený secesní sloh. Byl zde jediným živnostníkem, a tak jedině díky němu i tato obec má z této doby svou pohlednici.

Nejvýznamnější osobností, která kdy poctila svou návštěvou tento sál, byl zřejmě přední představitel agrární strany, říšský poslanec a pozdější prvorepublikový ministr Bohumír Bradáč, který zde dne 31. 8. 1913 při příležitosti národní dožínkové slavnosti přednesl projev o politických událostech v zemi a v rakousko-uherské monarchii. Takovýchto pozitivních informací přicházelo z hostince jen pramálo. Většinou se pohříchu jednalo o zprávy málo potěšující, zvláště ve 30. letech, kdy byl František Macoun stále ještě majitelem koncese, ale hostinec už jen pronajímal. Dne 25. 8. 1935 vyvolali v hostinci rvačku tři chasníci ze Svobodína a Horního Bousova, zdemolovali vnitřní zařízení a ještě když z něj byli vytlačeni, házeli kamením. Hostinec neměl dobrou pověst a když do něj koncem ledna 1936 vstoupila úřední razie z Jičína, shledala v jeho provozování přestupky zákona a na nájemce Františka Orta, majitele a na jakousi "lehkonohou" Marii Štěpánkovou bylo podáno trestní oznámení. Ani s tím ochočeným srncem, kterého při hostinci chovali několik let, se to nějak nevydařilo. V květnu 1936 zranil ve dvoře svými parůžky jistou ženu ze Žantova. Vrcholem negativních zpráv pak byl rozsáhlý požár v noci z 1. na 2. dubna 1938, který zachvátil nejen hostinec, ale i přilehlé hospodářské budovy. Majiteli, kterým byl v té době už zřejmě syn Josef Macoun, se podařilo uniknout plamenům na poslední chvíli skokem z okna. Z úmyslného založení byl podezřelý nájemce Čihulka, který se právě ten den odsud odstěhoval a hostinec byl prázdný. Majitele nemovitosti tato událost ale nepoložila, neboť byl dobře pojištěn, a tak v roce 1940 mohl přistoupit ke stavbě patrového hotelu, jenž nahradil přízemní objekt hostince. V této objemové hmotě se dochoval dodnes, pouze v roce 1986 byl poněkud stavebně upraven. Karel Čermák

zobrazit Čálovice na mapy.cz