Jindřiška Šolcová se sice narodila v Sobotce, ale téměř celé dětství prožila u dědečka Josefa Vaňka v Oseku, jenž se ujal její výchovy. Patrně si ji velmi oblíbil, protože jí jako svatební dar věnoval zčásti roubený hostinec čp. 13. Jindřiška se provdala za Václava Barcala a hostinec začali provozovat v roce 1906 poté, co se jeho dosavadní uživatel František Kokeš odstěhoval do Turnova. Patrně ještě v témže roce nový hostinský vydal dvě pohlednice vytištěné dle fotografických záběrů pořízených prakticky ze stejného místa. Na tomto zvěčnil popisovaný hostinec a když udělal čelem vzad, vešly se mu do záběru dvě nejvýznamnější pamětihodnosti obce - známá dřevěná zvonice a kostel Nanebevzetí Panny Marie.

V tomto hostinci se manželům Barcalovým dne 8. srpna 1907 narodil syn Václav. To datum je dosti důležité, protože za pár týdnů poté, na svátek jeho patrona sv. Václava, vypukl v obci rozsáhlý požár, jemuž padlo za oběť 18 usedlostí, tedy více než třetina z celkového počtu. Podobné katastrofy se děly ve 20. století už jen výjimečně; v našem regionu snad jen požár v Levínské Olešnici v roce 1928 byl srovnatelně ničivý. Ale v dolní části Oseku se tehdy nacházelo ještě mnoho roubených staveb a navíc živel udeřil v době, kdy většina rolníků pracovala na poli. S hašením se tak začalo opožděně, kdy už zkáze nešlo zabránit. Oheň se k objektům ležícím při stoupající silnici k Sobotce naštěstí nedostal, a tak Barcalovi o svůj hostinec nepřišli a koneckonců ani my všichni o zmiňované cenné památky. Ale tam pod hostincem za zatáčkou doprava a za potokem bylo opravdové peklo. S jistotou to nemůžeme tvrdit, ale možná i tato hrůzná událost přispěla k tomu, že Barcalovým se v Oseku moc nelíbilo, a tak se po několika letech rozhodli odstěhovat do Mělníka. Z jejich syna Václava se tam stal díky blízkému vodnímu živlu veslař, jenž sport provozoval na vrcholové úrovni. V meziválečném období se stal několikanásobným mistrem republiky a na mezinárodní úrovni nejlepšího výsledku dosáhl v roce 1932 na mistrovství Evropy v Bělehradě, kde získal jako člen čtyřky s kormidelníkem bronzovou medaili. Se svým rodným krajem sice kontakt ztratil, ale vzpomínky na dětství v něm prožité mu zůstaly. Podělil se o ně koncem svého života v roce 1971 na stránkách Zpravodaje Šrámkovy Sobotky. Rok poté zemřel.

Barcalův hostinec dnes již v Oseku nenalezneme. Před několika lety byl zbořen, a tak si jej připomeňme na novodobé fotografii, pořízené v roce 2002 z podobného místa, kde stál fotograf zhruba před sto lety. Karel Čermák

zobrazit Osek na mapy.cz