Kostel Narození Panny Marie v Osenicích je zmiňován od 13. století, jeho stavební vývoj je dnes již sotva možné určit. Stával u dnešního hospodářského dvora východně od něj. Jisté je, že počátkem 19. století byl už v chatrném stavu a od 20. let se uvažovalo o stavbě nového. Trvalo však několik desítek let, než záměr dostal konkrétnější podobu. Bylo pro něj určeno nové místo jižněji od starého a blíže ke komunikaci. Stavět se začalo v roce 1860 nebo těsně po tomto datu.

V jakých podmínkách se tehdy pracovalo, dává alespoň zčásti nahlédnout popis neštěstí, jež se zde odehrálo 29. září 1863. Tesařský tovaryš s dalšími třemi kolegy už pracovali ve výšce přes deset metrů, nebyli ale zajištěni řádným lešením, stáli tam jen na prkně. Tovaryš nedávno utrpěl zlomeninu nohy, měl ji dosud v dlahách a přesto znovu nastoupil do práce. Pomocí rumpálu vytahovali trámy ke stavbě střešní konstrukce. Náhle se rumpál rozbil, trám se vysmekl a roztočenou klikou byl nešťastný řemeslník zasažen do hlavy a omráčen. Ztratil rovnováhu a zřítil se do prostoru budoucí lodě kostela. Druhý den zranění podlehl. Ostatní se se štěstím na prkně udrželi.

Svěcení dostavěného kostela bylo naplánováno na 17. září 1865. Měla to být velká sláva, ale mezi místními osadníky vládla rozladěnost. Přáli si, aby jim litoměřická konzistoř ponechala oblíbeného kaplana Čtyrokého, jehož jmenovali čestným občanem, zatímco patron kostela a majitel dětenického panství svobodný pán Filip z Wessenbergu prosazoval jiného, kterého nechtěli. Konzistoř jim ale na jejich písemnou žádost ani neodpověděla. Přes toto napětí mělo otevření kostela důstojný rámec. Osenice byly slavnostně okrášleny, počet zúčastněných se počítal na tisíce. Kostel světil biskup Petr Krejčí v českém jazyce za přítomnosti patnácti kněží.

Hned druhý den v něm byl pokřtěn žid Jakub Klein, jenž ovšem již z chrámu vycházel s křesťanským jménem Jan Filip Krásný. A ještě jeden kuriózní křest v něm měl dle plánu svobodného pána z Wessenbergu proběhnout. Nedávno vykonal cestu po Africe a přivezl si odtud černošského chlapce. Právě kvůli jeho křtu si objednal postranní oltářní obraz se scénou, na níž apoštol Filip křtí mouřenína, jenž byl komorníkem královny Kandáces. Svatý Filip se s mouřenínem setkal při své cestě z Jeruzaléma do Gazy. Vyložil mu učení Ježíše Krista a když dorazili k řece, ve vodě jej pokřtil. Protože i Wessenberg se jmenoval Filip, scénář tohoto aktu měl dobře promyšlené aranžmá. Černošský chlapec se ale před dostavěním chrámu nebezpečně rozstonal, byla obava o jeho život, a tak byl urychleně pokřtěn bez tohoto okázalého slavnostního obřadu. Nezemřel však, zato Wessenberg si v následujícím roce z nejasných důvodů zvolil dobrovolnou smrt. Karel Čermák

zobrazit Osenice na mapy.cz