Pedagogickou výchovu a hudební život nejenom v této obci výrazně ovlivnil rod Straků, jenž si zde předával štafetu skoro po celé století. Strakové tu vlastnili výsadní hostinec už v 18. století. Jako první tuto dráhu opustil Václav Straka a v roce 1846 byl v Drahorazi jmenován učitelem. Zasloužil se o odstranění staré dřevěné školní budovy a o postavení patrové zděné, ve které se začalo učit ve dvou třídách od roku 1864. Na dolním obrázku pohlednice z ní vidíme vpředu část hlavní fasády, jež směřovala svými okny na jih do zahrady. Počet dětí školou povinných ale stále přibýval, a tak koncem 19. století již bylo potřeba čtyř tříd. O nutnou přístavbu se zasloužil jeho stejnojmenný syn. V roce 1896 se k budově přistavělo severní křídlo podél silnice (v zadní části záběru), které zvětšilo kubaturu školy na dvojnásobek.

Třetí z generace Josef Straka (1874-1951), jenž ve škole začal učit v roce 1900, již nic přistavovat nemusel, neboť za jeho éry počet dětí ve vsi začal spíše klesat. Tento absolvent pražské konzervatoře, kde byl žákem Antonína Dvořáka, se tak alespoň nemusel rozptylovat jinými činnostmi, které by ho odváděly od komponování a organizování hudebního života nejen v této obci, jak již bylo vzpomenuto v textu o Úněticích. Vyjmenování všech jeho zásluh pro obsažnost vynechme a zmiňme se jen o jeho hudebním archivu. Začali jej budovat již zmiňovaní předkové, ale Josef Straka jej bohatě rozhojnil nejen o partitury ručně opisované a tištěné, ale i o rukopisný notový materiál, dokumentující především skladatelskou činnost regionálních autorů z Jičínska. Jeho obsažnost byla dobře známa již za jeho života, a tak do jeho domku čp. 25 zvaného "baráček", který si postavil na zadní části pozemku patřícímu k rodinnému hostinci, často nacházeli cestu kvůli zapůjčení not hudebníci, kapelníci, dirigenti a sbormistři z širokého okolí. Josef Straka věnoval mnoho času zpracování katalogu archivu, jenž by usnadnil se v něm orientovat. V této práci pokračoval i po roce 1934, kdy ukončil svou pedagogickou činnost, prakticky až do své smrti. Archiv zdědil jeho syn Josef, jenž žil v Praze, a i když do Drahoraze zajížděl, cenný soubor obsahující na 12 000 registrovaných položek nebyl pod stálou kontrolou. Jednání o jeho předání do státních institucí v Jičíně nebo v Praze nevedla k úspěšnému cíli. V roce 1969 se dostal do majetku města Kopidlna a byl umístěn v městském muzeu. Ležel tam pozapomenut a bez využití až do roku 1997, kdy byl převezen do Státního okresního archivu v Jičíně, kde se mu dostalo zasloužené odborné péče a důstojného uložení. Karel Čermák

zobrazit Drahoraz na mapy.cz