Jičínsko na pohlednicích. Pševes: z historie dvou místních hostinců
08. 02. 2022 Historie foto: 2 « zpět
Obě předkládané pohlednice vyšly asi v roce 1910 a byly vytištěny dle snímků jičínského fotografa Antonína Brožka. Obě vydali místní hostinští a obchodníci smíšeným zbožím Hynek Hostovský a František Kolář a oba také nechali své živnosti umístit na pohlednicích na nejčestnějším místě, tedy nahoře vlevo.
Rodina Hostovského byla zde jediným zástupcem židovské národnosti a do Pševsi přišla v roce 1880 nebo těsně před tímto datem. Právě v tomto roce je totiž v domě čp. 13 uváděn obchod smíšeným zbožím a o něco později si v něm Hostovský otevřel i hostinec. František Kolář si pronajal v roce 1897 již existující hostinec v čp. 52, jenž vlastnil Josef Kotlář. Jednalo se o jednu z nejstarších zděných budov v obci a provozovala ji vrchnost jako panskou hospodu. Do majetku Kotlářových se dostala někdy v první polovině 19. století. Zdá se, že si oba hostince příliš nekonkurovaly. Ten Hostovského se nacházel uprostřed vsi při křížení místních komunikací a sloužil tedy především zdejším občanům. Kolářův ležel na okraji obce při císařské silnici a měl charakter zájezdní hospody pro formany či jiné cestující na trase Kopidlno-Jičín. Lze tedy předpokládat, že poskytoval služby na poněkud vyšší úrovni. Ale jeho majitel a jeden z nejbohatších zdejších občanů Josef Kotlář s ním časem přece jen nebyl spokojen a v roce 1912 naproti přes silnici na nezastavěném pozemku vybudoval nový s čp. 70, jenž je tam s menšími pozdějšími úpravami k vidění dodnes. Dosavadní nájemce František Kolář měl zřejmě stále důvěru majitele, přesunul se tedy jako nájemce do nového hostince s setrval v něm až do roku 1936, kdy se přestěhoval do Nových Benátek. Starý hostinec byl časem zbořen. Také Hynek Hostovský vydržel ve své podnikatelské činnosti dlouho a ukončil ji patrně někdy v době první světové války. Poté je již v tomto domě veden jako hostinský, obchodník a trafikant František Tomíček. Nemovitost se s jistými přestavbami dochovala dodnes.
Josef Kotlář (1859-1928) neprovozoval svůj hostinec a vlastně ani své hospodářství ve vlastní režii, neboť svou kariéru směroval cíleně výše. Od mládí pracoval v místní samosprávě a v roce 1897 se stal starostou libáňského okresu. Na další volební období býval vždy znovu volen jednomyslně. Jeho kariéra vyvrcholila počátkem století následujícího, kdy byl v roce 1901 zvolen zemským poslancem, o šest let později i poslancem říšského sněmu za agrární stranu a po roce 1918 se stal předsedou okresní správní komise. Najdeme ho v seznamech snad všech existujících spolků humánních, vzdělávacích, národoveckých i tělovýchovných. Byl zasloužilým hasičem a stál u zrodu místního Spořitelního a záložního spolku. Pro velkou zaneprázdněnost veřejnými záležitostmi se ani nestíhal oženit. Podařilo se mu to až v 55 letech. Když se blížilo 30. výročí jeho práce v okresní samosprávě, řada obcí mu udělila čestné občanství. Oslava tohoto jubilea proběhla na slavnostní schůzi v měšťanské škole v Libáni dne 15. 12. 1927. Stihlo se to taktak, neboť již 3. února následujícího roku přišla smutná zpráva, že Josef Kotlář náhle na svém statku v Pševsi zemřel. Karel Čermák