V neděli 13. července 1924 se konala v obci národní slavnost a jejím vyvrcholením bylo odhalení pamětní desky Jaroslavu Smolíkovi na rodném domku čp. 9. Tento syn rolníka sloužil v čase první světové války jako vojín u 11. hulánského pluku v Terezíně, kde vykonával strážní službu věznice. Někdy v roce 1915 se dozvěděl, že jeden z vězňů Rudolf Vopat (někdy uváděna i varianta jména Opat) byl divizním soudem odsouzen za vlastizradu k trestu smrti. Před vykonáním rozsudku mu pomohl k útěku a Vopat se šťastně dostal domů na rodný statek, v němž se s pomocí otce a nejbližších blízkých v různých úkrytech dočkal konce války.

Smolíkova účast na jeho útěku zřejmě zůstala neodhalena a později vyrazil se svým plukem do bojové linie. V únoru 1916 byl těžce raněn a zanedlouho poté dne 26. února zemřel. Místo jeho pohřbu zůstalo neznámé. Po válce pravděpodobně zásluhou vděčného Rudolfa Vopata Smolíkův čin vešel ve známost a zaznamenal jej v jedné z kapitol spisovatel Emanuel Eugen Lauseger ve své knize Terezínští katani. Vyšla v roce 1921, dočkala se řady vydání a později i dramatického zpracování. Hlavní postavou v ní je ale Rudolf Vopat (v knize vystupuje jako Vladimír Vopat) a autor popisuje jeho dramatický život za světové války. Hned na jejím počátku se Čech Vopat, tehdy právě žijící v Rusku, přihlásil do České družiny, jež se zapojila do boje na straně Rusů. Byl ale rakouským vojskem zajat, poslán do Terezína a ač se snažil předstírat ruskou národnost, byl poznán a jako vlastizrádce odsouzen, jak popsáno výše.

Rudolf Vopat se na slavnost, kterou zorganizovali kopidlenští a libáňští legionáři, dostavil také. Byl pozván na řečnickou tribunu, ale když měl vystoupit před několikatisícovým shromážděním, byl tak rozrušen, že ani dojetím nemohl mluvit. Na památku této dnes již pozapomenuté události vydal libáňský fotograf Josef Novotný pohlednice Smolíkova rodného domku a nezvykle do nich zakomponoval i jeho podobenku. Známost hrdinského činu Jaroslava Smolíka vychází především z Lausegerovy knihy, kde je ovšem popsán s románovou literární nadsázkou a efekty, které se zjevně s reálnou skutečností rozcházejí. Co se přesně tehdy odehrálo za zdmi terezínské pevnosti, se asi nikdy nedozvíme. Že ale Jaroslav Smolík riskoval, když pomohl Vopatovi k záchraně, je nezpochybnitelné a jeho posmrtné ocenění je plně zasloužené. Karel Čermák

zobrazit Zliv na mapy.cz