Jičínsko na pohlednicích. Křešice: lyrický popis zdejšího polesí v podání spisovatelky Blaženy Kodlové
06. 04. 2022 Historie foto: 1 « zpět
Okraj rozsáhlého polesí Křešice se táhne jihovýchodním obloukem vzdušnou čarou v asi kilometrové vzdálenosti od obce. Na okraji tohoto lesa se dodnes nachází myslivna, ale protože je k ní přístup jen po polních nebo lesních cestách, jen málokdo ji zná.
V roce 1946 se přistěhoval do Kopidlna kvůli svým služebním povinnostem lesmistr Milan Kodl se svou manželkou Blaženou. Měl na starosti i polesí Křešice, ale zdá se, že tuto myslivnu neužívali. Bydleli patrně v kopidlenském zámku. Blažena Kodlová (1890-1953) byla nadanou spisovatelkou a dokázala s nevšedním citem prožívat nálady přírody a v bohaté lyrické šíři je literárně zapsat. Křešické polesí navštívila jistě mnohokrát a se svými dojmy se podělila se čtenáři na stránkách časopisu Beseda: "K okrajům polesí se sbíhají meze větších i skromných polí, tu se přimyká jeteliště, tam plavé žito, a lán bronzové pšenice se rýsuje jak velká plástev medu. Polní cesty se slastně prohýbají, lemovány čekankou, bodlákem a mateřídouškou, obletované bílými, modrými a žlutými motýly a barevnými muškami. Některé končí a zůstávají bezradně státi před okrajovým hložím listnatého lesa, a jiné se vnoří mezi stromy, aby jimi mohl chodec vejíti do zelené říše ticha a zapomnění. Lze zde zapomenouti na všechno, čím se zaměstnává rušný svět. I staré duby, které za bouří a větrů kreslí svými větvemi podivná znamení do vzduchu, zdají se shovívavě shlížeti na lidské malichernosti, nelad a rozháranost... Lehounký van proudí lesem, pochytíš sotva slyšitelné hučení. Tak hučí všechny lesy, vroucně a tajemně! Ve všech si vítr vyhraje písničky, jarní i podzimní, ve všech si pochytíš svoji melodii. Všechno je tu člověku vzdáleno i problémy dneška, protože stromy kolem rozezvučí jen nejčistší tóny nitra a smysly přivedou v lehké zasnění, končící kdesi nahoře v hlubokém modru, které tvoří klenbu nad ztraceným křešickým polesím. A když v Kopidlně rozžehají světla, jeví se okraje křešických lesů za zmírající zelení luk jen jako štětcem naznačené, temně zvlněné obruby kraje." Karel Čermák