Zdejší přízemní školní budova byla postavena společným nákladem šlikovské vrchnosti a přiškolených obcí Budčeves, Nečas a Mlýnec v roce 1824. Patrovou nástavbou se rozšířila její kapacita na tři třídy v roce 1892. Když se obec rozhodla uctít své padlé v první světové válce, výběr místa v parčíku před školou měl svou logiku i odpovídající důstojnost. Slavnostní odhalení proběhlo v roce desátého výročí republiky v neděli dne 8. července. Očekávalo se, že hlavní řeč přednese rodák z nedalekých Židovic ministr Bohumír Bradáč. Ten ale poslal omluvenku, a tak se místní museli spokojit s poslancem Doležalem. Kulturní program zajistil učitel Josef Straka z Drahorazi uspořádáním hudební akademie.

Pomník byl představen jako mohyla padlým ve světové válce a v odboji na Slovensku. K tomu tedy krátké vysvětlení. Na desce vsazené do pomníku je vytesáno sedm jmen vojínů. Šest z nich zemřelo v letech 1916-18, pouze první v seznamu až v roce 1919. Josef Vacek narukoval do jičínského pěšího pluku č. 74 a na italské frontě v roce 1917 padl do zajetí. Přihlásil se do legií, válku přežil a v lednu 1919 se vrátil domů. Mohl svléknout uniformu a vrátit se k civilnímu životu, on se ale přihlásil jako dobrovolník do jednotek bojujících na Slovensku s Maďary, kteří nechtěli uznat vznik nástupnického československého státu. V těchto střetech nebylo mnoho padlých, většina dobrovolníků se vrátila, ale Josef Vacek to štěstí neměl.

Pomníky padlým tesali u nás obvykle spíše kameníci než sochaři, ale ten budčeveský je netypický a prozrazuje, že jeho autorem byl školený sochař. Alois Khun (1882-1941) byl skutečně nějaký čas na pražské akademii Myslbekovým žákem a ačkoliv tvořil mimo umělecká centra ve Vojicích, jeho práce byly nadprůměrné. Pomník v Budčevsi pojal v duchu kubistické hmotové kompozice a na její vrchol posadil sokola s rozpjatými křídly. Takové umělecké doplňky na pomnících obvykle dlouho nevydrží a nejinak tomu bylo i zde. Sokol musel být patrně odstraněn již za druhé světové války. Poté byl učiněn necitlivý pokus dotvořit pomník deskou pravidelného šestiúhelníku, jenž se ale stavěl ke Khunově kompozici neorganicky a cize. V posledních letech se místo této desky na vrcholu opět objevil sokol, ovšem pouze stojící a ve statické poloze. Jeho velikost je silně poddimenzována a na první pohled je zřejmé, že byl osazen dodatečně. Pomník sice stále stojí na původním místě, ale jeho okolí se již značně proměnilo. Přestavěnou školní budovu i areál kolem ní nyní užívá soukromá firma a památník se dostal do těsné blízkosti plotu, na němž se hned vedle skví reklamní velkoplošný bilboard. Pietní místo tak značně utrpělo na důstojnosti a nebylo by od věci poohlédnout se v obci po jeho vhodnějším umístění. Karel Čermák

zobrazit Budčeves na mapy.cz