Pomník padlým vojínům byl v parčíku u kostela sv. Vojtěcha odhalen dne 28. května 1922. Zhotovil jej jičínský sochař Karel Ryba. Postava mrtvého hrdiny objímající prapor leží na vysokém žulovém podstavci, do jehož obou boků bylo vytesáno v abecedním pořadí celkem 33 jmen. Jako první byl tedy na tomto seznamu uveden Jan Ajchler. Tento dvacetiletý kovářský dělník narukoval k vojsku dne 15. března 1915. Po odjezdu na východní frontu se ztratil z dohledu a nebylo o něm žádných zpráv. Předpokládalo se, že se stal jednou z obětí válečného běsnění a byl prohlášen za nezvěstného.

Dne 25. února 1930 se v obci objevil muž středních let, jenž o sobě prohlásil, že se jmenuje Jan Ajchler a po patnácti letech se vrací z Ruska domů. Byl to skutečně on. Žili ještě rodinní příslušníci, kteří jej poznali a dychtivě si vyslechli jeho nevšední životní osudy. Ajchler byl zraněn a zajat v srpnu 1915 v boji u Maniewicze ve Volyňském obvodu dnešní Ukrajiny. Dostal se do zajateckého tábora v Kyjevě, kde našel uplatnění jako kovářský dělník v plynárně. Za rok nato se přihlásil do našich legií, ale v roce 1918 byl podruhé zajat, tentokrát bolševiky u Penzy v Povolží a dopraven do Tuly u Moskvy. Časem byl propuštěn a několik let se prý živil na venkově podomním obchodem. Neměl tušení, co se doma děje. Až teprve když se dostal v roce 1922 do Kyjeva, dozvěděl se o vzniku samostatného československého státu. Pak dva roky pobýval v ukrajinském městě Čerkasy ležícím na Dněpru a v létě 1924 si opatřil povolení k cestě domů. Před odjezdem mu ale sovětské úřady odebraly všechny peníze a návrat mu tím znemožnily. Znovu tedy nastoupil do práce jako dělník v plynárně v městě Znamjanka na Ukrajině a teprve počátkem roku 1930 dostal přece jen definitivní povolení k odjezdu domů vlakem přes Varšavu. Návrat ztraceného syna byl pro zdejší občany vítaným zpestřením všedního života, neboť se jim dostalo vzácného autentického svědectví, jak to tehdy v Rusku doopravdy vypadalo. Na pomníku padlým ovšem nyní bylo třeba jeho jméno odstranit. Tolik tedy na vysvětlenou, proč je na něm dodnes k vidění nad seznamem obětí jedna prázdná mělká prohlubeň. Karel Čermák

zobrazit Běchary na mapy.cz