U Běchar stával až do roku 1882 památný dub, jehož stáří se odhadovalo na 600 let. Škoda, že tam nevydržel ještě o pár let déle, mohl se dostat i do záběrů na pohlednicích, které se začaly tisknout od konce 19. století. Ale ani žádná jeho fotografie se zřejmě nedochovala.

Říkalo se mu Vajsův dub po jakémsi lupiči Vajsovi, jenž na Kopidlensku kdysi řádil. Byl to prý čaroděj a lidé si o něm vyprávěli různé povídačky. Třeba tu, jak si vyhloubil ze své chýše do dubu tajnou chodbu a v čase nebezpečí se v něm skrýval. K této lidové tvořivosti můžeme zaujmout skeptický postoj, ale tvrzení, že Vajsův dub měl hraniční funkci, se najisto prokázalo. Mohutné a zároveň dlouhověké duby, stojící na hranicích mezi dvěma pozemkovými vlastníky, se úmyslně nekácely, neboť tvořily přirozené mezní body, jež nikdo nemohl zpochybnit ani přesunout. Na zdůraznění této jejich výjimečnosti se do nich vysekávala různá znamení. V případě Vajsova dubu to byl kříž o rozpětí ramen necelých čtyřicet centimetrů, jenž byl vydlabán do hloubky asi čtyři centimetry. Stalo se tak odhadem před sto lety. Časem se vysekaná plocha pokryla blánou, která zdřevnatěla. Na ní narostlo asi dvacet centimetrů nového dřeva, které kříž zcela zakrylo a existence znamení s léty vypadla i z lidské paměti. Koncem července 1882 někdo Vajsův dub úmyslně zapálil. Oheň to byl nezvládnutelný a strom tak těžce poškodil, že bylo rozhodnuto jej porazit. Sedm dělníků prý rozřezávalo tento kolos, jehož kmen v průměru měřil 175 cm a v obvodu asi 550 cm. Při štípání se jeden ze špalků rozpoltil na dvě části. V jedné polovině se objevil onen vyhloubený kříž a ve druhé kříž vydutý. Jinými slovy kříž vyhloubený posloužil jako forma pro kříž vydutý. Oba do sebe krásně zapadaly. Objev této přírodní zajímavosti tenkrát vzbudil velkou odezvu a běcharská obec jej údajně předala do sbírek jičínského muzea. Karel Čermák

zobrazit Běchary na mapy.cz