Představovat jednoho z našich nejvýznamnějších agrárních politiků, poslance a ministra Bohumíra Bradáče (1881-1935) by bylo nošením dříví do lesa. Zaznamenejme o jeho osobě jen některé informace, jež se vztahují k jeho rodným Židovicím.

Bradáč se narodil na návesním statku čp. 12 (obrázek vpravo) a také se celý svůj život do něj vracel, i když jej politická práce velmi zaneprázdňovala. Ta také asi způsobila, že se oženil až téměř ve čtyřiceti letech, ale přece ještě stihl mít čtyři děti. Rodina si jej moc neužila, neboť jezdíval domů jen na neděli a i tehdy musel přijímat řadu návštěv. Dle sdělení dcery jej šofér služebního vozu vysadil už v Kopidlně a zbylých asi pět kilometrů do vsi došel pěšky. Jen jednou udělal výjimku, když se dne 28. srpna 1921 nechal dopravit na místní slavnostní dožínky aeroplánem. Za tento zbytečný výdaj ovšem sklidil tvrdou kritiku. Na vedení svého hospodářství pochopitelně čas neměl a nechal se zastupovat správcem. I manželka, ač nepocházela ze selského stavu, se ho obětavě snažila vést v řádném chodu. Manžel jí každý den, nebo spíše v noci telefonoval, vyslechl si její referát a udílel instrukce. Bradáč byl sice slavný a vlivný, z politiky ale nezbohatl. Kromě tohoto svého hospodářství se podílel ještě i na jiných nepříliš úspěšných projektech a ke konci svého života se dostal do vážných finančních potíží. Moc se o tom nevědělo, navenek to byl úspěšný muž, a tak mnozí byli po jeho smrti překvapeni, že po něm zůstaly nemalé dluhy. Na jaře 1935 se stal předsedou Poslanecké sněmovny, ale krátce poté u něj lékaři diagnostikovali zhoubnou nemoc. Nechal se převézt na rodný statek, kde po několika týdnech na podzim zemřel.

Myšlenka postavit nejslavnějšímu rodáku v obci pomník se objevila záhy. V dubnu následujícího roku se ustavil výbor, jenž zadal zhotovení modelu Josefu Krausovi z Kopidlna. Tento blíže neznámý umělec byl snad absolventem hořické sochařskokamenické školy. Do bronzu jej měl odlít umělecký závod F. Anýže v Praze. Přestože se dosti spěchalo, židovický pomník nakonec první nebyl. Ještě rychleji si počínali v nedalekém Košíku u Rožďalovic, kam Bradáč též často zajížděl, neboť tam měl provdanou sestru. Čestné občanství mu tato obec jako prvnímu vůbec udělila již v roce 1918. Už v lednu 1936 zadali Bradáčův pomník pražským sochařům Emanuelu Kodetovi a jeho synovi Janovi, a tak mohli slavit jeho předání veřejnosti již 21. června. V Židovicích před rodným statkem k tomu došlo o dva měsíce později, dne 23. srpna. Hlavní řeč přednesl Bradáčův nástupce v Poslanecké sněmovně Malypetr, původně ohlášený ministr vnitra Černý se nedostavil. Zatímco o odhalování těchto pomníků jsme zpraveni celkem podrobně, jejich odstranění se událo v tajnosti. V Židovicích byla kolektivizace zemědělství zahájena založením jednotného zemědělského družstva v roce 1952. Do doby kolem tohoto letopočtu si tedy můžeme zařadit vzpomínku Bradáčovy dcery, jak z podnětu okresních funkcionářů byla tato bronzová socha jednou v noci odstraněna a odvezena do Jičína k roztavení. Místní občané, pro něž toho Bradáč tolik udělal, tomu přihlíželi. Protože nemáme k dispozici snímek této sochy, spokojme se s tou v Košíku, jež asi vyhlížela obdobně. Po umělecké stránce byla možná hodnotnější, jejími autory byli přece jen známí pražští sochaři. Ale ani to ji neochránilo před stejným osudem. V Židovicích si svého rodáka znovu připomněli v době Pražského jara 1968, kdy na původní podstavec před statkem vedle sokolovny osadili alespoň desku s jeho reliéfním portrétem. K vidění je tam i dnes. Karel Čermák

zobrazit Židovice na mapy.cz