Zdejší rodák Jan Hakl (1894-1942) se nenarodil do šťastné doby. Prošel si nelítostnými útrapami obou světových válek a nakonec jim také podlehl.

Do první světové války narukoval k 13. jezdeckému pluku prince Eugena Savojského, ale přes celé Polsko šel pěšky až na ruskou frontu, na níž v roce 1915 přeběhl s dalšími Čechy k Rusům. Nějaký čas pracoval na velkostatku hraběte Nostitze a pokoušel se dostat k našim formujícím se legionářským jednotkám. Podařilo se mu to až v roce 1917 a nakonec zakotvil u druhého dělostřeleckého pluku. Podílel se tam na vydávání časopisu "Svobodná demokracie". Konec války jej zastihl na transsibiřské magistrále v dnešním Novosibirsku, z něhož to měl asi stejně daleko domů jako do Vladivostoku. Z nejasného důvodu se Hakl s několika kolegy od ostatních Čechů odloučili a počátkem června 1919 se vydali na strastiplnou cestu na sever. Jejich cílem byl Archangelsk na břehu Severního ledového oceánu. Putovali bez mapy, kompasu a znalosti terénu podél řeky Ob, absolvovali nebezpečný přechod Uralu a když dosáhli jednoho z přítoků Pečory, koupili si loďku a plavili se po řece. Na Pečoře již mohli využít dopravu parníkem do Archangelska a s dalším přestupem až do Murmanska. Tam se nalodili na anglickou loď "Santa Elena", se kterou se dostali do Anglie. Odtud to byl již jen skok přes Paříž domů.

Po válce Jan Hakl provozoval v Hořicích knihařství a papírnictví a o něco později i knihkupectví. Vydal též celé série místopisných pohlednic. Stal se funkcionářem Československé obce legionářské a velmi aktivní byl i v Sokole. Jeho zásluhou se v hořickém sokolském kině promítaly první ruské filmy. Po sotva dvaceti letech do Haklova života znovu osudově zasáhla světová válka. Po 15. březnu 1939 se kolem něj zformovala odbojová skupina, která ze zpráv zakázaného zahraničního rozhlasu vydávala tiskoviny rozmnožované v jeho dílně. Tato činnost okupanty rozkryta nebyla, přesto se ale záhy Hakl dostal do jejich spárů. Jako sokol a legionář byl jimi veden jako potenciálně nebezpečný, a proto v den vyhlášení války Polsku dne 1. září 1939 byl spolu s jinými zatčen jako rukojmí. Byl vězněn ve Vrchlabí, Žitavě a nakonec převezen do koncentračního tábora v Buchenwaldu, který se stal jeho poslední stanicí. Již strádání v předchozí válce poznamenalo jeho zdravotní stav, jenž se absencí léčby dále zhoršoval. 10. března 1942 tam vydechl naposledy. Karel Čermák

zobrazit Slavhostice na mapy.cz