V roce 1866 se ve Žlunicích v čp. 8 narodil manželům Sochorovým syn Josef. Chodil tam do obecné školy a protože byl tělesně slabý, rodiče zvažovali, že by se mohl stát učitelem. Ale dopadlo to jinak. Poté, co se rodina přestěhovala do Popovic, chodil Josef čtyři roky pěšky do jičínské reálky a poté do průmyslové školy v Liberci, kde si rozvíjel svou zálibu v chemii studiem barvířského oboru. Po maturitě nastoupil v továrně v Letovicích jako chemik-kolorista a později přesídlil do Dvora Králové n. Lab. už v pozici technického ředitele místních barvíren a tiskáren. Textilní průmysl byl tehdy v tomto městě v rukou německého a židovského kapitálu, Josef Sochor se mu ale pokusil konkurovat kapitálem českým. V roce 1904 si zde postavil tkalcovnu a o šest let později i tiskárnu. Za první světové války byla práce v nich utlumena a později dokonce i zastavena, on si ale rozložil podnikatelské riziko zakoupením mlýna a pily a později i cihelny.

Textilní výrobu obnovil v roce 1919 a zaměřil ji na levnou tkaninu potištěnou národními vzory. Tyto svérázné látky z dílny jeho návrhářů podporovaly národní cítění a byly velmi žádané. Brzy po jejich uvedení na trh na tento sortiment přešly i ostatní naše tiskárny. Ani za velké hospodářské krize nemusela být jejich výroba omezena. V roce 1930 Josef Sochor transformoval svůj závod na veřejnou společnost, v níž se společníky stali jeho tři synové. Načasováním tohoto kroku jakoby předvídal, že už je nejvyšší čas předat výsledky své usilovné práce nástupcům. V následujícím roce totiž zemřel. Ve Dvoře Králové byl známým mecenášem a podporovatelem charity. Nezapomínal ani na rodné Žlunice a přispíval na činnost zdejších spolků. Jeho synové si ve 30. letech vedli v podnikání minimálně stejně úspěšně jako on a závod stále rozšiřovali. Ale pak přišla druhá světová válka, do továrních hal se nastěhoval německý Junkers a po ní se podnik dostal do národní správy pod jménem Tiba. Karel Čermák

zobrazit Žlunice na mapy.cz