V neukotvených poměrech po první světové válce vycítili lecjací podnikavci příležitost, jak se na nich rafinovanými podvody obohatit. Jedním z nich byl čtyřicetiletý Antonín Schöberle z Horního Žďáru u Jindřichova Hradce, jenž zřejmě operoval na velkém prostoru. Vydával se za padlé vojíny, které již rodiče či manželka oplakali a využíval momentu překvapení, když se před nimi náhle objevil živý. Po této mistrně sehrané scénce z nich vylákal peníze a zmizel.

Zašel také do Volanic k rodičům, kteří ve válce ztratili syna, vyučeného koláře. Zprvu v nich sice vyvolával pochybnost a nechtěli se k němu znát, ale pak pod tlakem jeho výmluvnosti mu přece uvěřili, že je jejich synem a dali mu 600 Kč. Na první pohled se zdá neuvěřitelné, že by rodiče či manželka nepoznali, že se jedná o úplně cizího člověka, ale Schöberle měl svou metodu důkladně propracovanou. Patrně si dokázal předem obstarat některé detaily z jejich rodinného života, kterých potom vhodně využíval a je i možné, že některé padlé během svého vojenského života poznal. Když si pozůstalí nedůvěřivě prohlíželi jeho podobu, vymlouval se, že velké útrapy prožité na frontě a v zajetí se podepsaly na změně jeho vizáže. Stejně tak když nevěděl nějaké rodinné údaje, sváděl to na ztrátu paměti pod vlivem utrpěných zranění. Schöberle tímto způsobem podvedl minimálně dvacet osob a vydělal si tím dosti slušnou částku. Nakonec se jej ale přece podařilo dopadnout a senát krajského soudu v Jičíně mu 27. září 1923 uložil trest ve výši pěti let těžkého žaláře. Karel Čermák

zobrazit Volanice na mapy.cz