Farář František Petera Rohoznický, jinak též amatérský archeolog a milovník starožitností všeho druhu, si v roce 1860 zapsal do svého deníku "Pověru pohanskou" o zarážení nemoci do dubu.

Mezi velešickým kostelem a řekou Cidlinou se nacházela studánka a u ní prastarý dub obrostlý křovím. Studánka se těšila mezi lidmi velké vážnosti a její vodě se přičítaly léčivé účinky. Proto když někdo onemocněl, nechával si ji donést. Když ale nemoc byla vážnější a projevovala se zimnicí, už to nestačilo a dotyčný se tam musel vypravit sám v doprovodu svého přítele. U studánky se nejprve pomodlili a potom zavázali krejcar do hadříku čili klůcku anebo do něj třikrát dýchli. Zavázaný klůcek pak pověsili na ono křoví u dubu. Anebo, snad pro větší účinnost, do kmenu dubu vyvrtali dírku, nemocný do ní třikrát dýchnul a pak ji kolíčkem utěsnil. Poté, co se vrátili domů, ovšem ale jinou cestou, zimnice zmizela.

Když Petera v onom roce toto místo navštívil, s politováním konstatoval, že dub ani křoví už tam nenašel a i studánka se mu jevila zanedbaná. Lid již prý na takové pověry nevěří a považuje je za báchorky. Karel Čermák

zobrazit Velešice na mapy.cz