Slatiny daly našemu národnímu obrození dnes již zcela zapomenutého básníka a dramatika Adolfa Josefa Vlčka, jenž dle svého rodiště užíval pseudonym Slatinský. O jeho osobním životě není známo skoro nic a o tvorbě jen málo. Dokonce ani literární lexikony neznají jeho datum úmrtí a některé údaje uvádějí nepřesně. Pokusme se s pomocí dobového tisku o zmapování nejdůležitějších počinů, s nimiž vystoupil na veřejnost.

Vlček se narodil ve Slatinách 28. února 1808 jako syn mlynáře. V letech 1820-1824 studoval na jičínském gymnáziu, ale nedokončil ho. V rodné obci strávil většinu svého života, avšak ke stáru žil zřejmě v Jičíně. Poprvé svou básnickou tvorbu představil v roce 1842, kdy u jičínského knihtiskaře a knihkupce Františka Jana Kastránka vydal lyrickou sbírku "Konwalinka". Další své práce již ale vydal v Praze. V roce 1850 se pokusil o zpracování rozsáhlého eposu "Wálka s Tatary", k němuž přistoupil po důkladném studiu historických reálií a projevil v něm vyšší ambice své tvorby. O rok dříve přinesly Havlíčkovy Národní noviny ojedinělou zprávu o konání besedy se zpěvy a recitacemi, kterou Vlček uspořádal ve Slatinách dne 26. srpna 1849. Vybíralo se při ní na zraněné rakouské vojíny z 1. sboru podmaršálka hraběte Františka Šlika. V 50. a 60. letech se Vlček básnicky odmlčel, ale pokusil se prorazit jako dramatický spisovatel. V roce 1853 zaslal řediteli českého divadla v Praze činohru "Nevěsta a sokové", zpracovanou na motivy staré pověsti. Nepodařilo se zjistit, zda byla hrána. Zato jeho další dramata hrána byla, a to s velkým úspěchem. Vlček je nabídl kočovným divadelním společnostem, které právě meškaly v Jičíně. Jejich ředitelé je rádi zařadili do svého repertoáru, neboť si mohli být jisti, že ten den bude hlediště plné. Diváci byli zvědaví na dílo místního autora a navíc projevovali shovívavost a velkoryse přehlédli případné nedostatky. Zöllnerové, jedna z našich nejlepších kočovných společností, tak dávali koncem dubna 1864 Vlčkovu tragédii v pěti jednáních "Julius ze Senkenbergu". Přítomný divadelní kritik ji zhodnotil jako velmi špatnou jak od autora, tak od herců, a doporučoval její přepracování. Diváci ale byli nadšeni, autor byl vyvolán na jeviště a obsypán věnci. Zřejmě podobně to dopadlo i koncem listopadu 1867, kdy tentokrát Pokorného divadelní společnost sehrála v Jičíně Vlčkovu truchlohru "Nesvorní bratři". Podrobnější údaje k těmto dramatům nejsou známé, neboť žádné z nich nevyšlo knižně a dochovaly se tedy pouze jejich názvy. V závěru svého života se Vlček vrátil k veršům a v roce 1870 vydal svou poslední sbírku "Duch přírody", v níž se pokusil vyjádřit svou představu o vznešeném poslání poezie. Dle novinové zprávy Adolf Josef Vlček Slatinský zemřel v Jičíně na Valdickém předměstí dne 2. června 1876 sešlostí věkem. Karel Čermák

zobrazit Slatiny na mapy.cz