Soudě podle dvojjazyčného nápisu, momentní fotopohlednice rodiny jakéhosi místního dobře situovaného statkáře v bryčce byla pořízena před budovou zastávky v Bartoušově za protektorátu. Její pojmenování bylo poněkud nelogické, neboť blíže to k ní měli obyvatelé Žitětína než Bartoušova. K nápravě došlo až v roce 1993 zřízením zastávky Bartoušov na okraji této obce. Vznikla tím ovšem jiná nelogičnost, že totiž ve vzdálenosti asi jednoho kilometru se nacházely dvě zastávky stejného jména. Původní, jen málo využívaná, zastávka se tedy zrušila a zůstal v ní jen hláskař obsluhující návěstidla a závory.

Právě kvůli těm závorám se zdejší přejezd stal velmi známým, neboť se i v době mechanizace a automatizace stále ovládaly ručně. Spolehlivě je tam obsluhoval po řadu let pan Bedřich Doležal, jenž nesčetněkrát absolvoval stále stejný postup, při němž musel ujít čtyřikrát 86 kroků. Ze služebny dojít k závorám a ručně je spustit, vrátit se zpátky a nastavit návěstí, počkat až projede vlak, znovu přestavit návěstí, opět jít k závorám a zvednout je a po vrácení nahlásit průjezd a zapsat jej. Trvalo to poněkud dlouho a někteří agresivnější řidiči nad tím projevovali nelibost vulgárními urážkami. Hláskař byl na to ovšem zvyklý a nenechal se tím vyvést z rovnováhy. Pouze v případech, kdy došlo k fyzickému kontaktu, pan Doležal násilníka doslova uzemnil. V mládí byl totiž aktivním boxerem. Tento archaický způsob obsluhy, jenž býval po dlouhou dobu posledním na silnicích 1. třídy v celé České republice, vzal za své v roce 2009, kdy do závor vrazil kamion a poničil je tak, že o opravě se již nemohlo uvažovat. Byly nahrazeny moderními, jež jsou ovládány elektronicky hláskařem z budovy zastávky. Karel Čermák

zobrazit Bartoušov na mapy.cz