Do šlikovského zámku v Jičíněvsi jezdíval od 70. let 19. století až do své smrti spisovatel Alois Vojtěch Šmilovský. Působil v té době jako profesor gymnázia a později jako okresní školní inspektor v Litomyšli. Měl tedy volné prázdniny, a tak rád přijímal pozvání k delšímu pobytu od svého příbuzného, hospodářského správce Holka. V zámeckém parku například napsal svůj obsáhlý román "Na čerstvém vzduchu".

S tímto šlikovským hospodářským správcem se seznámil prostřednictvím jeho bratra Eduarda Holka, jenž se oženil se Šmilovského sestrou Marií. Tento jeho švagr, jenž byl adjunktem výpomocných úřadů soudu v Kutné Hoře, upoutával pozornost mimořádně vysokou postavou na níž "pánbůh ztratil míru", jak se tehdy říkávalo. Šmilovského ale na něm snad ještě více zaujala jeho podivná záliba. Trpěl utkvělou představou, že ve starých herbářích objevil recept na tinkturu proti choleře. Vyráběl ji v jednom zámeckém pokoji, do něhož nikoho, ani členy své rodiny nepouštěl. Jednotlivé ingredience, které pro výrobu potřeboval, kupoval na různých místech, aby nikdo nemohl vypátrat, jaké je její složení. V uzamčeném pokoji se pak oddával jejich mísení, vaření a destilování jako alchymista. Vyrobenou tinkturu posílal do oblastí zamořených cholerou na adresu tamních významných osobností.

Šmilovský tento bizarní zážitek zakomponoval do své povídky "Krupař Kleofáš", jež vyšla poprvé v roce 1875 v časopise Lumír a knižně o osm let později. Alchymista se v ní ale jmenuje Valvoda a také ostatní reálie jsou pozměněné, takže nikdo by si je nemohl vztahovat k prostředí jičíněveského zámku. Valvoda se snažil docílit schválení své tinktury jako léku, aby ji mohl prodávat, a tak ji zaslal na ministerstvo do Vídně. Protože však tvrdošíjně odmítal prozradit její složení, byl odmítnut. V rozporu s realitou si Šmilovský pro větší efekt přidal závěr povídky. Valvodovu příteli krupaři Kleofášovi užívání zázračné tinktury nepomohlo a on na choleru nakonec zemřel. Karel Čermák

zobrazit Jičíněves na mapy.cz