Už před dvěma roky jsem se při příležitosti 28. října zmínil o Masarykově věrném a oddaném příteli z mládí PhDr. Jakubu Všetečkovi, profesoru jičínského gymnázia, který se do konce života s panem prezidentem alespoň jednou ročně scházel. Masaryk ho zval do Topolčanek, do Lán nebo na Hrad. I Karel Čapek se v jednom svém sloupku (začleněn do souboru Vavřín a ratolesti) o osmdesátiletém drobném povídavém staříkovi, profesoru z Jičína, zmiňuje.

Za první světové války se dr. Všetečka sblížil se zakladatelem Mazánkových školek v Soudné panem Josefem Mazánkem. Ten, když jeho syn Emanuel musel narukovat, zajížděl často z těšínských Tošenovic, kde byl hospodářským správcem, do Soudné, aby pomáhal snaše s vedením zahradnictví. Byl to rozhodný a bojovný nepřítel Rakouska a Habsburků a obhájce české státnosti. V sokolském památníku "60 let Sokola jičínského" (1922) na něho vzpomínal F. L. Vodňanský jako na odvážného veřejného kritika rodiny tehdejšího mocnáře. Co jen si nedovolil o Habsburcích říci na sokolském výletě do Libáně roku 1892.

Teď, koncem roku 1917, si oba pánové notovali, rozebírali situaci na frontách, Masarykovu práci v cizině a pevně počítali se vznikem samostatného státu. Dostali se i k těžkému životu Charlotty Masarykové v Praze. Dcera Olga odešla s otcem na Západ hned v roce 1914, ženatý syn Herbert zemřel na jaře 1915 na tyfus, Jan musel narukovat. Naštěstí, jako nepřátelská osoba, sloužil beze zbraně. Paní Charlotta žila s dcerou Alicí, která byla v roce 1916 delší dobu vězněna. Všetečka vše znal, protože se u Masaryků stavoval během každé své občasné návštěvy Prahy. Těžce a v nouzi žila statečná paní Masaryková, trápená vážnou srdeční chorou, sama sledována a občas vyslýchána. Tehdy Josef Mazánek rázně usoudil, že by to byla pro náš národ hanba, kdyby se Masarykovy manželky neujal. Při nejbližší návštěvě Prahy tak vezl dr. Všetečka paní Charlottě od Josefa Mazánka dar 1000 K.

Po válce, když se T. G. Masaryk vrátil do vlasti jako prezident, poslal panu Mazánkovi darované peníze. Ten je však nepřijal, a dr. Všetečka s jeho souhlasem z vrácené tisícikoruny zřídil první nadaci pro chudé žákyně dívčího lycea v Jičíně, která nesla jméno paní Charlotty. Původ této tisícikoruny prozradil Jakub Všetečka až po letech. Vladimír Úlehla