Schladming - Přelom května a června patří ve štýrském městečku Schladming každým rokem bikerům, kteří se zde po čtyři dny prohánějí po místních kopcích při etapovém závodě ALPENTOUR TROPHY.

Do letošního závodu, který odstartoval posledního května na dojezdu známé sjezdovky na Planai, nastoupila i dvaadvacítka českých bikerů, což je rekordní počet. Na start závodu dvojic "Alpentour Adventure" se opět postavili Ondra Mikule a Dan Polman z týmu lidé&HORY Duratec. Pro dvojici z našeho regionu, i když nedosáhla na vítězství jako loni, je její třetí místo na vypůjčených kolech velkým úspěchem. Svoji formu v závodě jednotlivců potvrdil vítězstvím Kristián Hynek jezdící za Českou spořitelnu Specialized.

Loňští vítězové v závodě dvojic "Alpentour Adventure" reprezentující tým lidé&HORY Duratec, Pačák Dan Polman a Ondra Mikule z Lomnice n/P, měli letos před tímto velkým alpským závodem značnou smůlu. "Bohužel přes noc nám z hotelu ukradli kola, a tak jsme jeli na vypůjčených spíše freeridově laděných strojích, s nimiž jsme dorazili na start těsně před výstřelem," zmínil nepříjemný začátek závodu Dan Polman.

Packo-lomnická dvojice dojela na vypůjčených kolech v první etapě na 3. místě se ztrátou 13 minut na první rakousko-německou dvojici (Sebamed-Biketeam). "Moc to na těchto kolech nejelo, navíc Ondra měl dva pády a chytaly ho křeče kvůli naprosto odlišné geometrii a posedu na kole," řekl Dan Polman a ještě se vrátil ke krádeži kol. "De facto zloději vybílili celý sklep v hotelu, přeskřípali zámky a ukradli celkem sedm kol, prostě profi práce. Stávají se ale přece mnohem horší věci a po zkušenostech s českými médii po SP horských kol v Novém Městě, která si krádeže naprosto trapně zvolila jako téma číslo jedna, to nehodláme nijak rozmazávat. Okolí s námi celou záležitost velmi ochotně řeší a skvělou práci odvádí i policie. A my? Jedeme dál - přece si kvůli tomu nenecháme vzít čtyři dny krásného ježdění po místních kopcích! Sice jsme v půjčovně nafasovali freeridová kola, která do kopce nejedou, ale čert to vem - o to víc se budeme těšit na dojezdy po downhillové dráze do cíle! Vůbec skutečnost, že se nám podařilo do závodu nastoupit, považujeme za takové malé vítězství."

První, velice těžká etapa, prověřila síly bikerů co do počtu výškových metrů a převýšení 2900 m, při kterém závodníci zdolali nejvyšší bod celého závodu - vrchol Hochwurzen (1849 m). Ve druhé etapě je čekala horská časovka na Planai (cca 1800 m), během které zdolali na 16 kilometrech převýšení 1100 metrů. Polman a Mikule dojeli na čtvrtém místě, ale po dvou etapách si udrželi bronz.

"Dnes jsme na půjčených kozách pěkně funěli - do kopce se jim fakt nechce, i když jsme jim zadní tlumiče narvali na max. Ondra si proti svému lehounkému Cannondalu pohoršil tak o 6 kilogramů," komentoval druhou etapu Dan Polman.

Třetí etapa dlouhá 73 km s převýšením 2800 m patřila dle názorů většiny závodníků k té nejtěžší. Po velmi těžkém stoupání k chatě Türlwandhütte pod Dachsteinem následovala série značně strmých sjezdů, výjezdů a houpavých trailů. Prakticky celá trať byla promáčená, jelo se hodně po blátě i po kořenech, takže míst k odpočinku bylo jako šafránu.

Z celkem devatenácti týmů, které pokračovaly ve třetí etapě závodu dvojic "Alpentour Adventure", dojeli Ondřej Mikule a Daniel Polman na 3. místě, čímž si upevnili stejnou pozici i v celkovém hodnocení.

"Věděli jsme, že třetí etapa je nejtechničtější ze všech, a mohla by proto našim těžkým celopérům alias kozenkám sedět. Pohoupali jsme je na kořenech, kamenech a dali jim pořádně nažrat bláta. Zdá se, že jim celkem chutnalo, protože nás dovezly na třetím místě s malým odstupem za prvními dvěma týmy," sdělil Polman a dodal, že do závěrečné etapy vyrazili s jasným cílem, pokusit se udržet bednu až do konce.

Čtvrtá a zároveň závěrečná etapa patřila sice k těm kratším, ale nicméně i v ní se dalo kartami pořádně zamíchat. Krásné výhledy osvícené sluníčkem by určitě byly zajímavým zážitkem pro turistu, ale nikoliv pro bikery. A určitě pak v dominantní části závěrečné etapy, kterou bylo velmi dlouhé (1150 m) stoupání z Wießenbachu (700 m) k horní stanici lanovky na Hauser Kaibling (1850).

"Našemu týmu lidé&HORY Duratec se na půjčených kozách podařilo doskákat na bednu, když jsme třetím místem v závěrečné etapě potvrdili tuto pozici i v celkovém hodnocení," zhodnotil závěrečnou etapu Dan Polman.

Kromě pěkného počasí a krásné krajiny bylo důvodů k radosti více. Kromě třetího místa dvojice Polman - Mikule přineslo českým fandům bajku radost vítězství Kristiána Hynka (Česká spořitelna Specialized MTB Team), který se ve velmi nabité mezinárodní konkurenci dokázal suverénním způsobem prosadit. Ještě suverénnější průběh měla letos elitní kategorie žen. Angličanka Sally Bighamová (Topeak Ergon Racing Team) dominovala všem etapám a s náskokem skoro hodiny a půl zvítězila před celkově druhou Švýcarkou Nadiou Walkerovou (Stöckli Swiss Team).

Chuť závodit nám

nevzali, říká Dan Polman

Když člověk hodinu a půl před startem čtyřdenního závodu zjistí, že mu ukradli kolo (zamčené zámkem v uzavřené kolárně), zmocní se ho pocit bezmoci, naštvanosti a řekne si, že je konec, a jede domů. V našem hotelu se ztratilo sedm kol, mnozí jejich majitelé, kteří přijeli například až z Belgie, se neubránili slzám. Bylo to hodně emotivní ráno. S Ondrou jsme naštěstí z počátečního šoku rychle vystřízlivěli a rozhodli se, že se pokusíme udělat vše, abychom mohli nastoupit do závodu.

Podařilo se mi přemluvit policajty, že přijdeme vypovídat až odpoledne, rychle jsem zkontaktoval organizátory závodu a spolu s nimi vyburcoval k dřívějšímu otevření majitele půjčovny. Ten mi řekl, že kola odpovídají prioritám jeho zákazníků, kterými jsou maminky s dětmi jezdící dole v údolí podél řeky a pak jezdci využívající místní systém lanovek a následných freeridových tras, které postupně klesají do Schladmingu. Postavil před nás celoodpružená kola s vysokými zdvihy, která vážila minimálně o 5 kilo víc než ta naše. Bylo nám jasné, že to na nich bude velká dřina, ale čas nás tlačil - jiná možnost nebyla. Na kola jsme rychle přidělali nezbytné věci jako košíky na lahve, náhradní duše, pumpičku, čísla původně určená dozadu na dres.

Do startovního koridoru jsme dorazili asi čtyři minuty před startovním výstřelem. Naše priority se samozřejmě rázem změnily. Na obhajobu loňského prvenství jsme s touto technikou mohli zapomenout, a tak hlavním cílem bylo náročný čtyřdenní závod dokončit. Hned v první etapě se samozřejmě projevila i naprosto odlišná geometrie kol, která způsobovala nepříjemné bolesti (hlavně zad) a v případě Ondry bohužel i křeče v nohách. Optimální posed a naladění kol jsme v podstatě řešili po všechny čtyři dny. Závod jsme nakonec dokončili a fakt, že to bylo na celkovém 3. místě, je pomyslnou sladkou třešničkou na dortu. Zloději patřili podle okolností (např. vyřazený kamerový systém z provozu během krádeže) ke zkušené organizované skupině objíždějící významné cyklistické závody. To nejcennější, chuť závodit, nám ale naštěstí nevzali.

Ze Schladmingu jsme se vrátili sice bez kol, ale s úsměvy na rtech a úžasnými zážitky z horské krajiny a skvělého závodu. Jedním z nich bylo i vítězství českého profíka Kristiána Hynka v elitní kategorii, s nímž jsme po závodě vždy promluvili a vzájemně se povzbudili. Celé to byla taková hodně zamotaná story, která je skoro až těžko uvěřitelná. Jedno je jisté, na tyto čtyři dny budeme s Ondrou vzpomínat celý život. A v dobrém!

Výsledky dvojic: 1. Sebamed Biketeam - Klaus Hannwald (Německo), Roman Cech (Rakousko) 12:01,15, 2. Sportverein Komtech - Klaus Maier a Martin Heisenberger (Rakousko) 12:14,52, 3. lidé&HORY Duratec - Ondřej Mikule a Dan Polman (Česko) 12:39,11, 5. Velo Vital Styria MTZ club - Aleš Paclt a Tomáš Paclt (Česko) 13:27,19. (bas)