Jičín - Mistrovský titul a s ním spojené oslavy, úspěšně zvládnutá maturita, premiérové starty v seniorské reprezentaci v kvalifikačních duelech o postup na evropský šampionát. To vše prožil v posledních týdnech Tomáš Babák, opora jičínských házenkářských mistrů republiky, nejlepší střelec extraligy, odborníky i samotnými hráči zvolený nejužitečnější hráč domácí nejvyšší soutěže. V těchto dnech se ovšem jeho myšlenky upínají ke zcela nové výzvě.

V pátek 19. července zamává rodnému městu a zamíří do švýcarského St. Gallenu, kde si vyzkouší své první zahraniční angažmá. Tamní klub TSV St. Otmar Handball je účastníkem nejvyšší Swiss Handball League a hrajícím trenérem je Jan Filip, bývalé vynikající reprezentační křídlo. Pár dní před odjezdem jsme Tomáše požádali o rozhovor, ve kterém se vracíme k historickému zisku mistrovského titulu, ale samozřejmě jsme také "zabrousili" na premiérové starty v reprezentaci či přesun do Švýcarska.

Tomáši, od okamžiku, kdy jsi společně se svými spoluhráči zvedl nad hlavu mistrovský pohár, uplynuly více než dva měsíce. Přesto, zkus ještě jednou sezonu, která byla z pohledu jičínské házené nejúspěšnější, zhodnotit.

Podle mého názoru se dá zhodnotit jediným slovem, úžasná. Je pravda, že mohla být ještě o trochu sladší, kdyby se nám podařilo vyhrát i Český pohár, ale vybojovat první historický titul pro Jičín je prostě skvělé a bezpochyby mnohem cennější. Z tohoto pohledu jsem s minulou sezonou maximálně spokojen a věřím, že v příštích letech se podaří získat jak ligový titul, tak i Český pohár.

Je nějaký zlomový moment, který nejvýrazněji ovlivnil konečný triumf jičínského celku?

Rozhodujícím podle mě byla skutečnost, že jsme ustáli začátek podzimní části, kdy se nám na delší dobu zranily dvě kvalitní spojky, Vocásek a Zeman. Oba tvořili údernou sílu v útoku, takže jejich absence pro nás byla velkým oslabením. Ostatní kluci je však skvěle zastoupili a dokázali jsme vyhrávat i bez nich. To bylo pro zisk titulu nesmírně důležité. Po jejich návratu na palubovky naše útočná síla ještě stoupla a my už to dokázali dotáhnout až k titulu.

Na červnovém galavečeru házené jsi byl vyhlášen nejužitečnějším hráčem extraligy, se 178 vstřelenými brankami ses stal jejím nejlepším střelcem. Koho dalšího považuješ za výraznou osobnost úspěšného týmu a proč?

Neřekl bych, že náš tým měl výraznou osobnost, která by táhla celý tým kupředu. Každý měl na hřišti svou úlohu, kterou si plnil. Celý kádr byl dobře poskládán, táhli jsme za jeden provaz a to byl hlavní důvod našeho úspěchu.

Oslavy titulu byly asi hodně bouřlivé, které momenty či úsměvná historka ti nejvíce utkvěly v paměti?

Ano, je pravda, že oslavy byly velké a zároveň příjemné. Není se ani čemu divit, zisk historického titulu, který jsme si pro Jičín všichni moc přáli získat, se musel pořádně oslavit. Já osobně budu nejraději vzpomínat na okamžiky bezprostředně po konci zápasu s Hranicemi. Tyto momenty, kdy jsme se již definitivně mohli začít radovat, byly jednoznačně nejemotivnější. Samozřejmě v paměti budu mít také následné koupání v kašně a oslavnou jízdu autobusem přes město.

Jak budeš na své působení v mateřském klubu od minižáčků až po tři sezony v extraligovém "áčku" vzpomínat?

Na Jičín nemůžu vzpomínat jinak než v tom nejlepším a těším se, až se sem opět jednou vrátím. Na házené jsme si vytvořili skvělou partu, se kterou jsme byli úspěšní od dětských kategorií až po tu nejstarší, seniorskou. Házená je hlavně o dobré partě lidí, která táhne za jeden provaz. To se naší generaci myslím podařilo a tuto skutečnost považuji za jeden z hlavních důvodů našich úspěchů.

Prakticky celou dosavadní házenkářskou kariéru tě z trenérské židle vedl otec Petr. Jak bys popsal váš vztah, řešili jste házenou často i doma?

Samozřejmě bych mu v první řadě chtěl touto cestou za všechno poděkovat, neboť mě, ale i ostatní kluky, naučil strašně moc. Přestože letos nemohl usednout na lavičku, má na získaném titulu výrazný podíl. Ano, házená u nás byla skutečně skoro na denním programu, protože vždy bylo o čem diskutovat. Logicky to pro nás oba nebylo úplně jednoduché a ne pokaždé jsme se úplně ve všem shodli. Vždy to ale bylo s cílem něco zlepšit, udělat efektivněji a účelněji, a to jak v souvislosti s osobním výkonem, tak herním projevem celého týmu. Myslím si, že náš vztah byl pohodový, i když tu a tam to také zajiskřilo.

Bezpochyby máš přehled o hráčském kádru jičínského celku pro příští sezonu, v kterých patrech tabulky se bude podle tvého názoru pohybovat?

Je určitě dobře, že s výjimkou mého odchodu se podařilo tým udržet pohromadě, protože kvalitu má velkou. Navíc přichází další dva velice perspektivní hráči, kteří do týmu skvěle zapadnou. Myslím si, že mou roli rozehrávače převezme v nadcházejícím soutěžním ročníku Tomáš Zeman a dokáže v útoku tým řídit tak, že Jičín bude opět sahat po místech nejvyšších.

Co bys přál jičínské házené do dalších let?

To je úplně jednoduché, týmům všech věkovým kategorií bych přál, aby pravidelně bojovaly o medailové příčky a další trofeje a také aby je příznivci podporovali stejně, jako tomu bylo v předešlých sezonách. Doufám, že bude pokračovat nastolený trend výchovy vlastních talentovaných odchovanců, jelikož skvělá práce s mládeží je velkou výhodou Jičína.

Vraťme se k tvým premiérovým startům v seniorské reprezentaci v průběhu úspěšné kvalifikace o postup na ME, které se uskuteční v lednu 2014 v Dánsku. Jaká panovala v reprezentaci atmosféra, jak tě mezi sebe přijaly výrazné osobnosti nejen české, ale i světové házené?

Na srazech panovala skvělá atmosféra, kluci jezdí na reprezentační srazy opravdu rádi a s chutí něco dokázat. Ze začátku jsem nevěděl, co očekávat, protože většinu nových spoluhráčů jsem znal maximálně z televize. Ovšem přijetí a začlenění do týmu bylo naprosto perfektní. Všichni se ukázali jako opravdoví profesionálové a příjemní lidé, kteří se snaží poradit a pomoct. Z tohoto pohledu pro mě byly srazy a starty v reprezentaci ohromně přínosné.

Určitě je tvým snem být součástí českého výběru i na zmiňovaném evropském šampionátu, nemáš obavy z toho, že přestupem do švýcarského St. Gallenu se může tvá šance snížit? Čeká tě nové prostředí a kolektiv, cizí jazyk, odloučení od rodiny a kamarádů, to vše může ovlivnit tvé výkony.

Samozřejmě bych se strašně rád na šampionát podíval, mohl bych tam nasbírat další cenné zkušenosti. Ano, je pravda, že přestupem do St. Gallenu se pro mě hodně věcí změní, ale co se týká mého dalšího herního růstu, je to pro mě velký krok kupředu. Budu mít mnohem více času věnovat se tréninku a házené, tím pádem větší možnost se stále zlepšovat. Nedovolím si odhadnout, jestli se tím mé šance sníží. Domnívám se však, že trenéři reprezentace budou mít o hráčích dobrý přehled a já budu dělat vše proto, abych si svými výkony místo v českém výběru udržel i pro šampionát. Je pravda, že není příjemné najednou se odloučit od rodiny, kamarádů a spoluhráčů. Na druhou stranu jsem ale přesvědčen, že mě tato nová zkušenost může v osobním životě jenom zocelit.

Tvým hrajícím trenérem bude bývalý vynikající hráč a donedávna reprezentant Jan Filip, hrála tato skutečnost při tvém rozhodování o prvním zahraničním angažmá důležitou roli?

Ano, myslím si, že to byl jeden z faktorů, který hrál v rozhodování svou roli. Jan Filip je skvělý hráč světové úrovně a věřím, že mi hodně pomůže posunout se dál. Je určitě dobré mít při prvním angažmá trenéra, který mi může v začátcích pomoci nejen na hřišti.

Co od tebe trenér i klub v první sezoně očekávají? Jaké jsou cíle celku TSV St. Otmar Handball v soutěžním ročníku 2013/2014?

Myslím si, že ode mě budou očekávat podobnou roli jako v Jičíně, tedy z pozice střední spojky se snažit řídit hru v útoku. Cílem týmu pro nadcházející sezonu bude boj o některou z medailí a já věřím, že se nám to podaří. Do kádru přišli další kvalitní hráči, takže si myslím, že tým bude silný a nám se podaří nějaký úspěch.

O zájmu švýcarského klubu jsi věděl relativně dlouho, začal ses tedy na možný přesun do země helvetského kříže speciálně připravovat, věnoval jsi více času studiu cizího jazyka?

Ano, hned po maturitě jsem začal docházet každý den na hodiny němčiny, neboť do té doby jsem uměl jen nepatrné základy. Další studium němčiny mě čeká samozřejmě také v St. Gallenu, což je určitě dobře. Bude pro mě nesmírně důležité, abych jazyk zvládl co nejdříve a mohl se bez problémů dorozumívat jak na hřišti, tak i mimo něj.

Na závěr otázka, která zajímá všechny fanoušky našeho klubu. Uvidíme tě někdy opět v jičínských barvách?

Nemůžu v tuto chvíli nic slibovat, ale každopádně bych se chtěl jednou do Jičína vrátit.

Tomáši, děkujeme za rozhovor. Do nové etapy házenkářského života ti přejeme především pevné zdraví, ať se ti vyhýbají zranění a daří se minimálně tak, jako tomu bylo ve skončené mistrovské sezoně. (HBC)

Tomáš Babák s otcem Petrem při vyhlášení nejlepších sportovců roku v okrese za rok 2012. Tomáš Babák přebíral ocenění za tým mužů HBC Jičín, Petr Babák za starší dorostence HBC Jičín. Foto: jn