Jičín - Po podzimní části, kdy jsme obsadili slušné 4. místo, jsem s dávkou optimizmu a chuti očekával, jak zvládneme jarní část soutěže. Už však zimní příprava byla problematická, snad jen 3-4 hráči měli tréninkovou a zápasovou účast takovou, která je hodna úrovně krajského přeboru.

Nepříjemné starosti v podobě sestavy v přípravných zápasech, kdy nám pomáhali hráči B mužstva a dorostu, přebily slušné výsledky. Bohužel, tyto personální problémy v celé jarní části pokračovaly, neustálé různé omluvy, které do fotbalu nepatří, ani na té nejnižší úrovni, zranění a nemoci byly příčinou toho, že ani dva zápasy po sobě jsme neodehráli ve stejné sestavě. Často nám tak museli pomoci dorostenci (Sajdl, Šaroun), kteří měli za víkend za sebou zápas ve své kategorii, dále odehráli utkání nebo jeho část za B tým a ještě s námi jezdili jako náhradníci. Tímto bych jim chtěl ještě jednou poděkovat, svojí ochotou mi udělali radost. Všech 15 utkání odehrál pouze Puš a Míka, Maternovi k této metě chybělo 20 minut. Měl jsem tak často "bohužel" usnadněnou roli v otázce sestavy, že jsem se nemusel rozhodovat podle kvality hráče, ale podle toho, kdo byl k dispozici. Tím samozřejmě trpěl tréninkový proces a zákonitě se vše projevilo jak na kvalitě hry, tak v zápasech a výsledcích. S posledními šesti mužstvy tabulky jsme nedokázali po 90 minutách zvítězit, nejvyšší porážku jsme utrpěli s posledním mužstvem tabulky Provodovem na jeho hřišti (2:6), což byl totální kolaps. Oproti podzimním 33 bodům je toho jarních 20 bodů důkazem a považuji pomalu za zázrak, že jsme tohoto výsledku dosáhli, když vím, jaké jsme měli každý týden starosti se sestavou. Musím však říct, že spoustu těchto nešvarů jsme si zavinili sami svým přístupem, chováním a charakterem hráčů, z čehož jsem smutný a velmi zklamaný. I přesto jsme odehráli kvalitní utkání s Vysokou (4:2), s Kostelcem n/O (3:0) a mezi vydařené zápasy nutno započítat i porážku s asi nejkvalitnějším mužstvem soutěže, Libčany (2:3)!

Co se týká vystupování na hřišti, tak zde v počtu žlutých karet obhájil podzimní "vítězství" Michal Miler s 5 žlutými kartami a jako jediný se i 1x "červenal"! K lepšímu umístění bylo blízko, protože hráči určitou kvalitu mají, bohužel někteří své osobní zájmy nadřadili nad týmové, neuvědomují si, že fotbal je kolektivní sport, a jak se říká, "všichni musí táhnout za jeden provaz". Pokud si hráči tyto věci do budoucna neuvědomí a nezlepší své chování a přístup, nemůže nikdy přijít žádný krok dopředu, nemůžeme zůstat ani tam, kde jsme, ale přijde zákonitě jenom pád (na hubu). To už se projevilo v celé jarní části, kdy několik individuálních výkonů hráčů právě kvůli těmto vlastnostem zůstalo daleko za mým očekáváním. Pokud jde o jarní střeleckou tabulku, byl nejlepší Miler se 6 brankami a Nálevka s kapitánem Ulvrem se 3 brankami. I přes časté jarní naštvání věřím, že se vrátíme k poctivému přístupu, začneme především každý sám u sebe a fotbalu budeme dávat to, co k němu patří. Celkové 5. místo je asi maximum, čeho se dalo vzhledem k výše uvedeným problémům dosáhnout, i když očekávání byla určitě vyšší! Fotbalové výhry, pak následná bezprostřední radost po zápase v kabině a dobrý pocit ze hry jsou pro mě vždy tou největší radostí a odměnou. Byl bych rád, aby to takto cítila celá kabina a vzájemná podpora byla větší než doposud. Chtěl bych poděkovat všem funkcionářům za to, co pro nás celý rok dělali, hráčům za odvedené výkony a fanouškům za jejich přízeň (kéž by jich bylo více). Pokud zůstanu u týmu i v příští sezoně, mohu slíbit, že se budu nadále co nejvíce snažit o poctivost, pracovitost a herní zlepšení, abychom svými výkony a výsledky dělali radost nejen sobě, ale i všem skalním příznivcům jičínské kopané. Miroslav Jeník, trenér