Jičín - Už zimní příprava měla do mých představ hodně daleko. Různé nemoci (to akceptuji), zranění (většina způsobená hlavně chováním k vlastnímu tělu), omluvy a směšné výmluvy byly příčinou našich výkonů v přípravných zápasech.

Místo fotbalových věcí jsme řešili, abychom zápasy vůbec odehráli. Ne vždy se to povedlo a 14 dní před prvním jarním mistrovským zápasem jsme museli dva smluvené zápasy kvůli malému počtu hráčů odvolat, což považuji za velkou ostudu! Skoro polovina hráčského kádru měla z dvouměsíční zimní přípravy maximálně tři týdny tréninku, procentuální účast na trénincích byla nejmenší za mého působení v Jičíně.

Do jarních bojů jsme nastupovali z 8. místa s 24 body. Před prvním zápasem v Novém Městě nad Metují jsme 14 dní kvůli malému počtu hráčů vůbec netrénovali, kromě předzápasového tréninku. O to víc mě potěšila výhra 0:2 na hřišti posledního celku tabulky, kde jsme se však celý 2. poločas jen bránili a skoro se nedostali za půlku. Všem tak muselo být jasné a dávalo tušit, že jarní část bude pro nás těžká a hodně náročná, což se následně potvrdilo.

Nenahrál nám ani los, domácí zápasy jsme hráli s týmy z čela tabulky, venku naopak se zachraňujícími se (v té době ještě nebylo jasné, že bude sestupovat pouze jeden tým). Vzešla z toho hrůzostrašná série šesti porážek v řadě (JC - Libčany 0:2, Vrchlabí - JC 3:2, Hořice - JC 2:1, JC - Náchod 0:2, Cidlina - JC 4:2, JC - Jaroměř 0:1). Výsledkově to úplné propadáky nebyly, body však také ne. Některé zápasy jsme odehráli herně slušně a na úrovni, potopily nás však hrubé chyby, po kterých jsme inkasovali góly. Ve třech domácích zápasech jsme nedokázali vstřelit ani branku, což svědčí o naší produktivitě. Stále jsme řešili zdravotní i jiné problémy, sestava se neustále měnila a hrál prakticky ten, kdo byl k dispozici.

O trochu lépe se nám vydařila prostřední část, kde jsme alespoň bodovali (Vysoká - JC 1:1, JC - Červený Kostelec 2:0, Rychnov - JC 2:1, JC - Třebeš 2:2, L. Bělohrad - JC 1:1, z toho 2x výhra na PK). Ke spokojenosti bylo stále daleko, problémy s kádrem ještě více narůstaly. Pro mě smutný, až neúnosný obrázek toho, že stále řešíme přístup, chování, počet hráčů k zápasu. To má za následek i závěr soutěže (JC - Chlumec 0:3, Kostelec - JC 4:0). Poslední zápas JC - Slavia HK 5:1 trochu napravil dojem alespoň výsledkově. Vzhledem k výsledkům to zní divně, ale herně jsme ve většině zápasů nepropadli a podali slušné výkony, když však nevstřelíme góly ani z těch nejvyloženějších šancí a branky v naší síti soupeřům nabídneme svými hrubými chybami, nemůžeme vyhrát a jsou z toho kruté debakly.

Alespoň trochu radosti a lepší pocit mám z postupu do semifinále poháru hejtmana KHK, kde jsme po velmi dobrém výkonu v Libčanech prohráli smolně 1:0. Můžeme jen litovat a je škoda, že jsme se neprobojovali do finále, protože jsme ztroskotali na neproměňování vyložených šancí. Hráči však ukázali, že když chtějí, můžou být více než důstojným soupeřem každému mužstvu. Během jara se vystřídalo v týmu 24 hráčů. Co se týká karet, jsme jedno z "nejslušnějších" mužstev, což asi také není dobře, protože někdy je potřeba soupeři ukázat, kdo je "pánem na hřišti". Obdrželi jsme pouze 28 ŽK, ČK jsme obdrželi pouze jednu a jejím držitelem je již tradičně Miler. Nejvíce minut odehráli Nálevka, Ulvr, Šaroun, Puš a Míka. Důsledkem naší střelecké impotence je, že nejlepším jarním střelcem mužstva je stoper Ulvr s 5 brankami, celkové skóre je 45:46!

Odehráli jsme tak hodně špatné a nepovedené jaro, příčiny bych viděl v zimní přípravě, která zůstala "jen na papíře", co mě však mrzí a trápí daleko víc a považuji to za hlavní výsledkový neúspěch, je stále horší a horší přístup a chování některých hráčů. Nebudu tyto "mistry světa" jmenovat, aby se náhodou neurazili. Není možné, že někteří si v polovině jara skončí, aniž by někomu alespoň ze slušnosti něco řekli, další si na trénink chodí, jak se jim zachce, navíc se ani neomluví! Když se k zápasu sejdeme ve větším počtu a někdo nehraje v základní sestavě, je uražený a okamžitě by nejraději skončil nebo šel hrát jinam, o životosprávě před zápasem ani nemluvím a mohl bych s obdobnými historkami pokračovat a bavit dále. Jak pak může vypadat fungující kabina a tým? Ta realita je samozřejmě vidět na hřišti, což nás postihlo v plné míře. Hlavně to však musí vidět sami hráči na sobě, na jakou úroveň se kvůli své tréninkové morálce a přístupu dostali. Chtít po někom, kdo je zraněný, vyloučený nebo nemůže z nějakého důvodu nastoupit, aby se přišel alespoň podívat na domácí zápas (venkovní - to bych chtěl moc), by mělo být normální, bohužel i to se u nás v některých případech děje a já si takových věcí všímám a obrázek si o takovém hráči hned udělám. Pokud by ti hráči měli fotbal rádi, vztah k němu, záleželo by jim na týmovém úspěchu a klubu, ve kterém hrají, tak by se takto nechovali. Proto se jen těžko smiřuji s těmito všemi věcmi ohledně chování, pod kterými jsem já jako trenér podepsaný a nejvíce zodpovědný. Vím, že každý z nás to dělá především pro zábavu a ve svém volném čase, a ani nechci, aby byl fotbal na prvním místě, ale nemůže být někde až na desáté koleji. Nechci, aby byli všichni stejní, jen tiše seděli, koukali a poslouchali, ale znali slova jako chtít vyhrávat a něco dokázat, zlepšit se, mít ambice, ctižádost, pokoru, chuť si zatrénovat, přidat si po tréninku, hledat chybu také u sebe, a ne u jiných.

Abych nebyl jen kritický a negativní, najdu i kladné stránky. Kapitán Ulvr si drží vysoký standard svých výkonů, jen škoda, že takových typově charakterových hráčů nemáme v týmu víc. Svými výkony v druhé polovině jara mě potěšil mladý Nálevka, který je stále v dorosteneckém věku, stále však musí na sobě pracovat, zejména lépe vyhodnocovat a přesněji řešit herní situace. Další mladé hráče (Míka, Šaroun, Sajdl, Odvárka) musím pochválit za tréninkovou morálku a přístup, jedině tak mohou fotbalově růst a být v budoucnu platní pro klub. Zatím, a je to pochopitelné vzhledem k jejich věku, je stabilita výkonů hodně kolísavá. Dovedou zahrát výborně, další zápasy jsou však průměrné s mnoha chybami.

Jak bude vypadat další sezona jičínského mužstva, je po jarní části zřejmé, nečeká nás nic lehkého a každé vítězství bude velmi cenné. Doplnění mužstva bude složité, ambice a chuť nadějných hráčů z nižších soutěží hrát vyšší soutěž a 3x týdně trénovat jsou mizivé, získat hotové hráče, kteří by okamžitě zapadli do sestavy, je zase kvůli finančním nárokům pro náš klub složité. Najít společnou řeč s trenérem dorostu ohledně mladých dorostenců, kteří by určitě dostali příležitost a odehrané minuty (zápasy) by jim ve fotbalovém vývoji pomohly, je složité. Těch "zbytečných problémů" je víc než dost, a pokud se nic nezmění, jsem si jistý, že jičínský fotbal postihnou velké starosti a problémy. Nezbývá než doufat, že ti, kteří budou dál působit v našem klubu, si nastalou situaci uvědomí a udělají maximum pro to, aby SK Jičín hrál důstojnou roli v nadcházející sezoně Krajského přeboru.

Na závěr mi nezbývá nic jiného než se omluvit fanouškům a skalním příznivcům jičínského fotbalu za naše hodně nepovedené a špatné jarní výsledky. Miroslav Jeník