Nová Paka - Šestnáct horských sedel, 675 km, přes 16.000 výškových metrů a více než 16.000 spálených kcal má za sebou novopacký bajker Dan Polman. Tento packý extrémní cyklista, držící od roku 2010 český rekord ze švýcarského Schötzu v cyklistické čtyřiadvacetihodinovce, který má hodnotu 880 kilometrů, se svým nedávným husarským kouskem v Dolomitech opět zapsal do vědomí veřejnosti.

"Nejtěžší horská časovka na světě" nebo "nejkopcovitější závod pod sluncem" a další podobná hesla posílali do světa organizátoři již pátého ročníku závodu Ultracycling Dolomitica, který byl zároveň italským mistrovstvím v ultracyklistice. Samé ultra, samé nej... Takové výzvě neodolal ani novopacký vytrvalec Dan Polman.

Na závodníky letos čekalo celkem 16 horských sedel, včetně těch nejvyšších v Dolomitech (sedm z nich má přes 2000 m!). Co sedlo, to pojem a ikona závodu Giro di Italia. Na rozdíl od Gira se však nejelo na etapy, nýbrž pěkně nonstop, tak jak to mají ultramaratonci ve zvyku.

Na závod do italského Sarmede se Daniel Polman vydal sám bez doprovodu. "Jelikož byl závod naplánován na začátek července, kdy kamarádi z doprovodného týmu měli zamluvené dovolené, a já chtěl taky šetřit peníze na další závody, rozhodl jsem se pro kategorii sólo bez podpory," uvedl Dan Polman a dodal, že závod bez podpory má několik specifik. "Člověk nese kompletní zodpovědnost na svých bedrech, musí se sám navigovat, shánět pití, jídlo, řešit oblečení, průběžné výsledky, případné poruchy... To vyžaduje samozřejmě transport nejrůznějších věcí na kole. V dolomitských sedlech je každé kilo znát, takže jakýkoliv náklad navíc notně zvyšuje spotřebu sil a snižuje rychlost... Dolů to pak jede pěkně, ale naložené kolo není zdaleka tak ovladatelné a v noci, pokud člověk za sebou nemá reflektory auta, vidí mnohem hůř, a tak brzdy raději svírá častěji. Posledním a pro mě asi nejvýznamnějším rozdílem je osamělost. Naštěstí jsem se potkával s jinými závodníky a mohl s nimi prohodit pár slov, ale s doprovodným týmem to je přece jen o něčem jiném."

Ve vlastním závodě ho potrápil déšť, v noci a nad ránem pak zima (teplota klesala až na 3 °C). I proto mezi 4. a 7. hodinou ranní přišla největší krize, protože Polmanovo zimou rozklepané tělo navíc žádalo přísun spánku. Vše se změnilo až s vycházejícím sluníčkem uprostřed monumentálních skalních stěn Dolomit. Závod mu ze začátku nezlehčoval ani jeden ze soupeřů, s nímž se dlouho přetahoval o první místo v kategorii. Domácí závodník zvolil nečestnou taktiku, když jel oficiálně bez podpory, ale přitom na něj stále někde tajně čekalo auto. Tento závodník nakonec odstoupil z druhého místa kvůli bolestem v koleni. Dan Polman se držel dlouho jen kousek za nejrychlejšími závodníky jedoucími s doprovodným vozidlem. Přece jen nákupy jídla a pití, stavění u studánek a zatížení kola postupně sehrály svoji roli. Ale i tak dorazil do cíle v Sarmede ve vynikajícím čase 35 hodin a 38 minut. V kategorii bez podpory zvítězil s pětihodinovým náskokem na druhého. Něco přes pět hodin naopak ztratil na prvního muže v cíli závodu Mattia de Marchiho, který jel s podpůrným týmem.

Nejkrásnějším okamžikem na trati bylo pro Dana setkání se dvěma přáteli z Duratecu. V jednom ze stoupání ho na chvíli doprovodili zakladatel značky Milan Duchek a dlouholetý manažer Petr Stančík, kteří sledovali on-line průběh závodu a dokázali odhadnout Danovu pozici. Promluvit si se známými, a navíc česky byla prý velká vzpruha. Po překonání dalších šesti sedel to konečně přišlo, Dana už čekal pouze sjezd z Piancavalla (1268 m) a rovinatý dojezd do cíle. "Najednou jsem zíral na placku hluboko dole přede mnou zakončenou mořskou hladinou. Zakřivení Země se každý den nevidí. Připadal jsem si jako kosmonaut. A oprávněně - vždyť jsem se svou raketou Isaac Element překonal přes šestnáct vertikálních kilometrů!"

Zhruba pětadvacetikilometrový dojezd rovinatým terénem do cíle ještě řádně okořenily dvě průtrže. Dan dorazil do cíle v sobotu 7. července před devátou hodinou večerní. "Když jsem vyjel nahoru na cílovou rampu, Italové se na mě sesypali jako kobylky. On-line přenos závodu sledovala celá vesnice a oni byli hrozně moc zvědaví, kdo že to je ten týpek, co jede kategorii sólo bez podpory a drží se v závodě vpředu s jezdci s podpůrnými týmy."

Dan sice jel zcela sám, ale přece jen určitou podporu vnímal: "Věděl jsem, že v ČR závod sleduje mnoho lidí - rodina, kamarádi, známí - psali mi během závodu zprávy. Navíc jsem měl párkrát problém s navigací, a tak jsem volal domů manželce, aby podle mé polohy zjistila, zda jedu správně po trase. Telefon byla připravená zdvihnout v každou denní dobu. Takže podpora na dálku byla, a veliká. Díky všem za ni!" (ur)

Ultracycling Dolomitica (675 km / 16 300 m) - mistrovství Itálie v ultracyklistice, nominační závod na Race Across America (limit pro sólo jezdce 40 h)

Vítězové jednotlivých sólo kategorií v roce 2018

s podpůrným týmem do 50 let

Mattia de Marchi (ITA), čas 30 hod. a 26 min.

s podpůrným týmem nad 50 let

Jean-Marc Besson (SUI), čas 35 hod. a 20 min.

s podpůrným týmem - ženy

Daniela Genovesi (BRA), čas 40 hod.

bez podpůrného týmu

Daniel Polman (CZE), čas 35 hod. a 38 min.

(2. Mauro Casanova, čas 40 hod. a 36 min.)

Horská sedla, přes která závod vede

1. Passo della Crocetta (1127 m)

2. Passo San Boldo (705 m)

3. Monte Grappa (1775 m)

4. Col Perer (1420 m)

5. Passo Manghen (2047 m)

6. Passo Valles (2032 m)

7. Passo Duran (1601 m)

8. Forcella Staulanza (1773 m)

9. Passo Fedaia (2057 m)

10. Passo Sella (2240 m)

11. Passo Gardena (2136 m)

12. Passo Valparola (2192 m)

13. Passo Giau (2236 m)

14. Passo Cibiana (1530 m)

15. Passo di Sant'Osvaldo (827 m)

16. Piancavallo (1268 m)

Na www.ultracyclingdolomitica.com je možné se blíže seznámit s trasou tohoto velmi těžkého závodu. Kompletní výsledky na: http://www.ultracyclingdolomitica.com/classifica/