Jičín - Jedním z vrcholů orienťácké sezony je každoročně Mistrovství světa veteránů (WMOC), které se vloni konalo v Dánsku a letos se od 6. do 12. července pořadatelskou zemí stalo Lotyšsko.

Do Pobaltí vyrazilo počátkem července více než 3700 veteránů od kategorií HW35 až po HW90 (to jsou veteráni starší devadesáti let). Ze čtyřicítky zemí bylo nejvíce seveřanů, téměř třetina, protože terén, v němž se běžely lesní disciplíny, jim byl hodně blízký.

Centrem závodů byla metropole Lotyšska Riga. Registrace proběhla ve sportovní hale známé z mezinárodních utkání v košíkové v blízkosti řeky Daugavy. Kvalifikace závodu ve sprintu se běžela v severozápadní okrajové části Rigy v městské zástavbě a v parku, kde byl mimo jiné i nejvyšší bod města Džegužkalns (28 m n. m.). Od půl třetí se pak v amfiteátru u cíle konalo slavnostní zahájení a přehlídka vlajkonošů zúčastněných zemí. Hned následující den, v neděli, se pak běželo finále ve sprintu v historické části Rigy a přilehlých parcích. Přítomnost velkého množství turistů v úzkých uličkách připomínala trochu závody v italských Benátkách. A právě tady přišlo první velké zaváhání pořadatelů, kteří nedokázali zajistit otevření jednoho z průchodů do dvora, kde byla umístěna kontrola. A tak výsledky většiny kategorií finále mistrovství světa hlavní rozhodčí zrušil, přestože tratě byly jinak velice pěkně postavené. Dalším velkým pořadatelským přešlapem byla organizace parkování na všech ostatních závodech.

Jestli se o Praze říká, že je stověžatá, tak o Rize to platí rovněž. Navíc její historické jádro tvoří řada architektonických památek. Ale i tady jsou velké paradoxy - moderní stavby a vedle dřevěné staré domky... Všechny výpravy měly dostatek času si prohlédnout krásné historické jádro města. Ale zpět k závodům.

Po dni volna a modelovém tréninku se konala kvalifikace závodů v aréně Bumbukalns na tratě middle a long. Krásný, dobře průběžný borovicový les, ovšem doslova zasypaný kupkami, údolíčky, protaženými dunami, písečnými průseky a dalšími terénními detaily. Jako přímý účastník mohu říci, že bylo hodně jednoduché se ztratit a zároveň těžké najít záchytný orientační bod. Kvalifikace rozdělila závodníky v jednotlivých kategoriích do finálových běhů A-E. Hned následující den se konalo finále na middlu v podobném terénu, kde hlavní roli hrála především bezchybná orientace.

Modelový trénink a finále na longu se pak konaly rovněž v zarostlých písečných dunách na severovýchod od Rigy u městečka Lilaste. Trochu jiný terén, kde se v závodním prostoru nacházelo i několik jezer, opět dokonale prověřil schopnosti orientačních běžců. Při pátečním finále se závodníci na start prošli téměř dva kilometry okrajem pláží u Baltského moře za krásného, slunečného počasí.

Z českých zástupců si nejlépe vedli v H80 Alois Láznička (SKOB Zlín), který byl bronzový (a jediný český medailista) ve sprintu, čtvrtý na middlu, a Romana Zabořilová z OK Jenišovice. Ta byla ve sprintu jedenáctá, v middlu šestá a na klasické trati jedenadvacátá. Jičínsko reprezentovali čtyři běžci. Ve sprintu byli Pavel Vydra 30. v M55C, Jaroslav Havlík 9. v M80A, Jana Škorpilová 14. ve W45A a Iva Kábrtová 21. ve W55B. Ve finále na middlu pak P. Vydra 54. (M55C), J. Havlík 1. (M80B), Jana Škorpilová 3. (W45B) a I. Kábrtová 10. (W55C). V závěrečném finále na klasické trati pak zástupcům Jičínska patřily tyto pozice: v M55C P. Vydra 27., v M80A J. Havlík 29., ve W45A J. Škorpilová 44. a ve W55C I. Kábrtová 1.

Šampionát v Lotyšsku skončil, příští rok je pořadatelskou zemí sousední Slovensko, které už WMOC 2020 prezentovalo na posledních dvou šampionátech. Centrem se stanou příští rok v srpnu Košice, kde se poběží závody ve sprintu. Kvalifikace a finále na middle se poběží do 30 km od Košic. Finále na klasické trati pak ve Slovenském krasu. Pavel Vydra