Jičín - Zhruba před měsícem český reprezentant, člen oddílu Sportcentrum Jičín, Štěpán Kodeda vybojoval zlato ve sprintu na Mistrovství světa juniorů v orientačním běhu (MSJ) ve švédském Göteborgu. Zeptali jsme se ho nejen na průběh vlastního mistrovství, ale také na to, jaké mají podmínky orientační běžci ve Švédsku. Štěpán Kodeda může srovnávat, závodí nejen za jičínské Sportcentrum, ale také za švédský klub IFK Mora.

Na MSJ ve Švédsku jsi získal titul mistra světa ve sprintu. Čekal jsi to? S jakými cíli a ambicemi jsi na MSJ odjížděl?

Chtěl jsem se rozhodně poprat o medaile, a to hlavně na klasické trati, na kterou jsem se připravoval asi nejvíce. Bohužel jsem fyzickou přípravu na velmi těžký závod trochu podcenil, a hlavně jsem udělal hned několik mapových chyb. Na sprint jsem si také věřil, ale myslel jsem, že se bude bojovat spíše až o stříbro a hůř, protože jsem čekal, že Jerker Lysell ze švédského klubu REHNS BK vyhraje zcela suverénně, jako na všech sprintech ve Švédsku na jaře.

Jaký to byl pro tebe závod, mám na mysli tvůj výkon i stavbu trati a terén?

Závod to byl velmi dobrý. Před závodem jsem se velmi dobře rozcvičil, a hlavně se psychicky nachystal, což myslím hrálo nejdůležitější roli. Neměl jsem v hlavě nic jiného než závod. Chyb jsem se v podstatě vyvaroval. Na celé trati jsem nechal maximálně 5 až 10 vteřin, a to na postupu na rádiovku, kde jsem v dohledávce trochu zakličkoval. Takže výkon velmi dobrý. Trať byla opravdu zajímavá, nečekal jsem však, že bude tolik v lese. Terén byl obtížný a pro sprint velmi dobrý.

Jak jste titul oslavili...?

Po sprintu jsme navštívili zábavní park Lysseberg v Göteborgu, kde jsme byli na mnoha atrakcích. Jinak od televizáků z ČT 4 jsem dostal pivko ze svého rodného města, tím jsem zlato trošku hned po závodě oslavil. Jinak žádná větší oslava zatím nebyla. Možná po sezóně.

Nedoufal jsi po tomto sprintovém triumfu v koutku duše, že bys mohl být nominován na MS do Olomouce? A pokud by ti trenéři divokou kartu dali, přijal bys ji?

Tak to si myslím, že je dost nereálná věc. Na MS byla vypsána jasná nominační kritéria, a protože jsem se neúčastnil nominačního sprintu, tak se o tom nedalo ani přemýšlet. Ale kdyby, kdyby tak samozřejmě.

I v dalších závodech od tebe mnozí očekávali útok na medailová umístění. Proč to nevyšlo?

V dalších závodech bylo moc chyb. Největší problém byl asi v hlavě. Na kvalifikaci middlu byla koncentrace dobrá, ale pak už to šlo nevím proč dolů. Na klasice jsem to podcenil vlastně už den před, když jsem si pořádně nesbalil věci a nebyl tím pádem nachystán na závod. Narychlo jsem pak ráno s doktorem tejpoval kotník a zapomněl na ubytování protekci proti puchýřům na patě a zjistil jsem to až na předstartu, kde jsem si ji chtěl přetejpovat. Pak jsme s Liborem řešili, jakým způsobem patu ochránit. Ale naštěstí si doktor všiml zapomenuté protekce a po Šárce Svobodné mi ji poslal na start. Bohužel to ale narušilo přípravu na závod.

Jak se ti vůbec terény i stavba tratí middlu a klasiky líbily?

Middl byl krásný otevřený terén. Trať byla zajímavě namotána a pořád se muselo něco precizně řešit. Klasická trať byla hlavně o výběru dobré stopy terénem a pak o tom, kdo měl ve vysokém borůvčí a vedru ke konci více sil.

Klasika byla prý dost orientačně i fyzicky obtížná... To bylo asi jasné již před závodem.

Štafety jsi také nerozběhl podle svých představ. Čtyři minuty ztráta po prvním úseku, to je dost. Jak tvůj první úsek probíhal?

Tak samozřejmě že jsem chtěl přiběhnout první, ale bohužel se na mě až moc podepsala únava z klasiky. Na druhou stranu to pořád ještě bylo medailové umístění a já věřil, že to kluci udrží a nebo ještě zlepší.

Hned na jedničce jsem udělal menší kličku tím, že jsem kontrolu přeběhl a ztratil tím asi 20 až 30 vteřin, ale stejně jsem byl stále na čele. Více jsem ztratil asi na prvním dlouhém postupu, kde jsem zvolil přeběh údolí zleva, kde jsem běžel zcela sám. Potom následoval mapově náročný svah. Tím jsem prošel dobře, ale poté mi již došly síly, a tak jsme běželi v tříčlenné skupince s Bělorusem a Rusem, který pořád na Bělorusa pokřikoval, kam jít a tak. Ke konci nás předběhl jeden Nor. V tu chvíli jsem opravdu nechápal jeho rychlost běhu ve vysokém borůvčí. Také jsem se pokusil zrychlit, ale neudržel jsem ho.

Věřil jsi ještě po svém úseku, že byste mohli obhájit loňský titul?

Samozřejmě. Ve štafetách se může stát cokoliv.

Kdy jsi přestal doufat v medaili?

Doufal jsem pořád, ale po zprávách z rádia, že nás předběhla druhá štafeta, jsem tomu věřil čím dál méně.

Co říkáš na tři zlaté Švéda Johana Runessona? Pomohl mu domácí terén, nebo by letos vyhrál, i kdyby se MSJ zase konalo u protinožců? Znáš se s ním osobně?

Runesson byl na juniorském mistrovství opravdu hvězda. Medailemi předstihl i Lundanese, a to může běžet juniorské ještě dvakrát. Myslím, že skandinávský terén vyhovoval více všem Skandinávcům, v jiném terénu by to měl těžší. Jsem celkem zvědav, jak bude běhat v dalších letech. Možná skončí jako velmi dobrý běžec, a nebo toho nechá jako třeba Kristensson, který byl také velká hvězda. Osobně ho neznám.

Jaké bylo tohle MSJ po organizační stránce?

Výborné bylo, že všichni bydleli spolu (kromě Švédů, kteří chtěli mermomocí ubytování A, které pořadatel nakonec nezajistil) na vojenské základně v Göteborgu. S jídlem to nebylo dobré. Snídaně do 8 hodin. Pravidelně se střídající krupicová a ovesná kaše k snídani. Večeře do 6 hodin a rozhodně ne žádná sportovní jídla. Před klasikou nám například k večeři dali hamburgery. Raději jsem si, již podruhé, řekl o vegetariánskou variantu, ale byly to opět smažené zeleninové karbanátky. Ale lepší než hamburger. Nejraději bych si však před klasikou dal těstoviny třeba jen s kečupem. Nejhorší bylo, že pořadatelé s jídlem nic neudělali, ani nechtěli nebo nemohli. Potom si myslím, že to trochu nedořešili s autobusy. Měli jen dva, a když chtěli všichni po vyhlášení výsledků jet zpět ze závodů na základnu, tak se muselo dlouho čekat. Závody neměli žádnou diváckou kontrolu, takže po divácké stránce dost špatné. V lese bylo vše jako vždy ve Švédsku výborné. Líbilo se mi také slavnostní zahájení, které bylo v zábavním parku, kde jsme mohli na všechny atrakce, a tak jsme si to řádně užili.

Bylo to tvoje třetí mistrovství světa juniorů. Kde se ti líbilo nejvíce?

Na každém mistrovství bylo něco pěkného. Nejlepší byla ale asi Austrálie. To je něco zcela extra a zpáteční cesta přes Singapur neměla chybu.

Před MSJ ses dlouhodobě připravoval ve Švédsku. Jak dlouho jsi celkem na severu pobýval? A můžeš nám trochu podrobněji popsat, jak vypadala tvá dlouhodobější příprava před MSJ?

V letošním roce jsem ve Švédsku byl před začátkem MSJ celkem 27 dní a běžel jsem zde 10 individuálních závodů a 10-milu. Švédské nominačky na MSJ mi daly opravdu hodně. Loni jsem ve Švédsku byl celkem přes 2,5 měsíce a předloni něco kolem měsíce. Běžecká příprava směřovala k juniorskému mistrovství jako k vrcholu sezóny, a co se mapové a technické přípravy týká, tak to byla hlavně reprezentační soustředění ve Francii a Švédsku. Na klasiku jsem předělal mapu do Catching Features. Bohužel jsem to finálně dokončil až v polovině června a pak jsem na hraní stejně neměl čas, neboť bylo zkouškové období, a tak jsem hrál pořádně až těsně před a během MSJ.

Jaké máš podmínky na přípravu v IFK Mora?

Výborné. Jsem strašně rád, že za tento Švédský klub můžu díky Omarovi (španělský závodník), který mě do klubu před třemi lety přivedl, běhat. V podstatě kdykoliv můžu přijet do Švédska a trénovat v Moře a okolí nebo jet s klubem na soustředění. Hlavní výhodou je ale možnost startovat na elitních závodech ve Švédsku.

Co ti pobyt na severu dal?

Zlepšil jsem mapovou techniku v komplikovaném terénu. Také jsem se zlepšil v běhu těžším terénem, ale stejně na Švédy zdaleka nemám. Na tom budu muset ještě hodně pracovat. Já jsem ve Švédsku strašně rád, jsou tu příjemní lidé, kteří vám rádi pomohou. A je tu taková všudypřítomná pohoda a klid.

Je podle tebe rozdíl ve fungování českého a švédského klubu orientačního běhu? V čem by si české kluby mohly vzít z těch severských příklad? A v čem ty severské od českých?

Rozdílů je hodně a jsou dost velké. Náš klub (stejně jako mnoho dalších ve Švédsku) má každý týden minimálně jeden mapový trénink, který je výborně připraven, za což vděčíme Evě Juřeníkové. Pak bývá ještě i nějaký běžecký trénink. V Čechách má společné tréninky málo klubů. Na větší závody se jezdí společnými mikrobusy a jídlo a ubytování vždy zajišťuje někdo z klubu.

Další rozdíl je v tom, že jsem nikdy nikoho neviděl se tu s někým hádat, natož aby v menším městě byly kvůli tomu 2 až 3 kluby, jako je tomu občas v Česku.

Perfektní je také týmový duch celého klubu. Například loni, když jsem získal první zlatou medaili z MSJ, tak mě vnesli do klubovny na zlaté židli s mým jménem a pak následovala decentní oslava. Také jsem se podepsal na zeď vedle dalších mistrů světa, kteří běhají nebo běhali za Moru (např. Martin Johansson, David Andersson, Eva Svensson). Toto je klubová tradice. Letos mě přivezli, seděl jsem ve střešním okně auta, do Mory a pak všichni z klubu, kteří přišli, zamířili na zmrzlinu a povídali jsme si...

Nejvíce se mi ale líbí, že každý z klubu je ochoten jít na celý den sázet stromky za peníze do klubové pokladny. Tohle si opravdu v Čechách nedokážu představit, když je někdy těžké sehnat lidi aby pomohli s pořádáním závodů. Není také problém, když je třeba s něčím pomoci a tak.

Od českých klubů by se ty švédské mohly naučit variabilitě při pořádání závodů a trochu ekonomičtějšímu jednání. Také by mohly dělat vyhlášení vítězů na závodech, a ne jen rozdávat ceny ve stanu. To je ale těžká věc, když téměř všichni ihned po závodě odjedou domů.

Chystáš se i na další sezónu připravovat dlouhodoběji ve Švédsku, nebo se pro příští rok stěhuješ do Maďarska, kde se koná mistrovství světa?

Na příští sezónu plán zatím nemám, ale 10-mila a Jukola v něm určitě bude, ať je v Čechách mistrovství třeba na všech tratích. Určitě nebudu do Švédska jezdit jen na víkendy. Přemýšlím i o nějakých SM a Elitserien závodech, pokud to termínově bude řešitelné. MS 2010 je v Trondheimu a to není z Mory zas tak daleko, takže přemýšlím také o něčem jako klubovém soustředění na konci prázdnin. Do Maďarska se stěhovat určitě nebudu, ale možná na jaře bych tam mohl na nějakou chvíli zajet za svým klubovým kolegou Zsoltem Lenkeiem a společně s ním trochu potrénovat na příští mistrovství světa.

Jaká trať ti vůbec sedí nejlépe? Kterou nejradši běháš?

Nejvíce mi asi sedí klasika, potom sprint a také první úsek štafet. Nejraději běžím takovou trať, kde je celou dobu co řešit a není to jen přespolní běh s mapou.

Objevíš v září na českých republikových závodech?

V České republice se objevím možná na mistrovství republiky družstev, abychom s Jičínem bojovali o titul.

Co můžeme od Štěpána Kodedy očekávat v příštím roce? Medaili z MS v Maďarsku?

Doufejme, ale naprosto by mi stačilo, kdybych na MS v Maďarsku startoval a běžel tam bezchybné závody. Probojovat se do týmu pro MS bude velmi těžké a do finálových závodů ještě těžší. Mezi juniory a dospělými, ač se to mnohým moc nezdá, je totiž obrovský rozdíl. Tuto zkušenost jsem získal na letošním ME. Jan Beneš

Štěpán Kodeda (1988) po zisku zlaté medaile na MSJ ve Švédsku. Plzeňský rodák v současnosti závodí za jičínský klub Sportcentrum a ve Švédsku za klub IFK Mora. Kromě orientačního běhu se věnuje šermu za TJ Dukla Praha. Foto: Bára Kodedová