Nová Paka - O víkendu se ve švýcarském městečku Schötz nedaleko Luzernu konal 18. ročník prestižní cyklistické čtyřiadvacetihodinovky. Jako jediný Čech se tohoto náročného závodu zúčastnil výborný packý cyklista a biker Dan Polman doprovázený otcem a bratrem.

Čtyřiadvacetihodinovka, která se jela na 10 km dlouhém okruhu s převýšením 37 metrů, měla letos vynikající úroveň, kterou potvrdil vítězný Švýcar Marcel Renggli překonáním světového rekordu, když ujel neuvěřitelných 995 km. Výborně si vedl Dan Polman, který skončil na třetím místě za druhým Švýcarem Ruphi Lingem. Tachometr mu v cíli ukázal 880,32 km, což znamenalo překonání českého rekordu a vylepšení starého z roku 2001 o 91 km. Pro zajímavost uvádíme rekord novopacké čtyřiadvacetihodinovky, který rovněž v minulosti držel Dan Polman (719,89 km), než ho překonal Rudolf Cogan, který ujel 731,43 km.

"Mým cílem bylo pokusit se stát se prvním Čechem, který překoná hranici 800 km. I bez podpory v pelotonu, jakou měli domácí Švýcaři, jsem se v konkurenci špičkových cyklistů dokázal prosadit a vybojovat třetí místo s 880 kilometry na tachometru. Druhý v závodě ujel stejný počet kilometrů jako já, ale o celkovém umístění nakonec rozhodl čas posledního kola, které jsem si užíval a jel pomalu netuše, že čas tohoto kola je jedním z dodatečných kritérií. Důležité však je, že se mi podařilo vytvořit nový český rekord, ten původní z roku 2001 jsem vylepšil o 91 km," řekl šťastný Dan Polman.

"Závody v Schötzu jsou organizačně na hodně vysoké úrovni. Za velkou výhodu považuji to, že až na několik málo úseků je trať uzavřená. Nehrozí tak kolize s nějakým dopravním prostředkem. Kdybych neměl smůlu v první části závodu, mohl jsem ujet i víc. Během druhé hodiny závodu si přede mnou škrtl jeden závodník o plůtek, šel k zemi a já letěl s dalšími dvěma kluky přes něj. Než jsem se sebral ze země a nasadil řetěz, peloton byl v nedohlednu. To je při takovém závodě velká ztráta, a tak jsem se rozhodl, že se balík pokusím sjet. Dva kluci, co byli v té bouračce taky, ale nespolupracovali a jenom se za mnou vyváželi. Jednu chvíli jsem se pelotonu přiblížil asi na 15 metrů. Už jsem ho ale nedocvak a přišel o mnoho sil kvůli zbytečné patnáctikilometrové stíhačce. Během další jízdy se mně sice podařilo balík dostihnout, ale záhy jsem z něho po setmění nedobrovolně vystoupil, protože při sundání cyklistických brýlí, abych ve tmě lépe viděl, mně větrný poryv vyfoukl z očí dioptrické čočky. Byl to nepříjemný pocit, protože jsem kolem sebe viděl blikat jen bezpočet rozmazaných světýlek a víc nic. Naštěstí jsem se s nikým nesrazil. Táta pohotově doběhl na hotel pro náhradní pár čoček. Tyto dva smolné okamžiky mě nějaké ty kilometry stály, ale v tom karambolu pro mě mohl závod skončit také úplně. Brácha s tátou mi opět perfektně pomáhali - s neustálými požadavky na pití a jídlo jsem je pěkně prohnal. Švýcaři měli ale své pomocníky i v pelotonu, kteří jeli pro lídra, a vše probíhalo v režii týmových vysílaček. Pomocníci lídry zásobovali občerstvením, pomáhali se spurty, aby se dotáhli na peloton, a podobně. Pochopitelně i světový rekordman kolem sebe takové lidi měl. Ale myslím, že to je v pořádku, když je člověk špičkový cyklista, má na tyto služby zasloužený nárok. O to více si pak cením svého výsledku, který jsem musel v pelotonu urvat sám," shrnul zážitky ze závodu packý cyklista. (bas)

Foto: Pavel Polman