Jičín - Poslední bujaré veselí spojené s dobou masopustu si mohli užívat účastníci jičínského karnevalu, který uspořádalo na zámeckém nádvoří regionální muzeum.

Pro příchozí byly připraveny zabijačkové speciality, koblihy a další sladkosti a také tvůrčí dílna pro děti, které si tak mohly přímo na místě vlastnoručně vyrobit masku. Konec všem masopustním radovánkám letos připadl právě na úterý, dnešní Popeleční středa předznamenává období čtyřiceti postních dnů. (jn)

prohlédnout video z masopustu na jičínském zámku

Něco víc o masopustu

Masopust byl vždy časem veselosti, nevázané bujaré zábavy a bezstarostnosti. Čas, kdy lidé zapomínají na "dobré vychování" a chovají se bláznovsky, převlékají se za roztodivné maškary. Chápán byl vždy jako antipůst, období požitků a hodokvasů, ventil jednotvárného života, s hojností jídla, pití, zpěvu a tance, kdy se veselil každý od chudáků po krále. Ačkoliv ještě vládne zima, masopustní zábava se již vztahuje k počátku jara a zemědělských prací. Býval také téměř jediným obdobím, kdy se konaly svatby.

Výpočet délky masopustu, zejména jeho konce, působí neustále problémy. Začátek je spojený s Vánocemi, začíná 7. ledna, po svátku Tří králů, konec je ale závislý na Velikonocích. Stanovení data Velikonoc je určováno podle staršího systému počítání času podle oběhu Měsíce, který je odlišný od běžného slunečního systému. Velikonoce tedy vždy připadají na první neděli po prvním jarním úplňku. Proto bývají každým rokem v jiném datu. Před nimi je určeno čtyřicet postních dní, začínajících Popeleční středou - Popelcem, který udělá konec všem radovánkám vrcholícím na masopustní úterý (letos připadlo na 24. února).

Kořeny této veselé tradice sahají do antiky, k oslavám boha Bakcha (Dionýsia), ale obsahují v sobě také mnoho starších magických obřadů, pověrečných rituálů a víry, že právě toto chování a přesně provedený rituál zajistí dobrou úrodu, plodnost a ochranu. Během staletí do sebe masopust absorboval nejrůznější historické předlohy a vlivy, divadelní výjevy. V podobném stylu se slaví v celé Evropě a značné části především křesťanského světa jako karneval. Název vznikl přesmyčkou z italského carne levare, ve smyslu rozluč se s masem. Masopust je tedy synonymem karnevalu, přesto mají oba termíny svůj význam.

Karneval je tradičně městskou zábavou (nejznámějšími jsou karnevaly v Benátkách nebo v Riu). Jeho aktéři sami obdarovávají přihlížející diváky sladkostmi, ovocem, drobnými dárky. Karnevalové postavy, muži i ženy, mívají také, na rozdíl od venkovských maškar, na obličeji masku. Ta často představuje postavy ze společenského života, divadla, televize, komické výstupy reagují na soudobé problémy a situace ve společnosti, parodují různé společenské vrstvy, církevní i světské instituce, ustálená tabu, ceremoniály.

Masopust, také voračky, fašank aj., je spojen s venkovským prostředím, kde se závazně dodržovala obřadní obchůzka se scénickými výstupy a tancem. Průvod maškar představovaný pouze muži obcházel koledou celou vesnici, nevynechal jediný dům. Odměnou jim byla výslužka. Obchůzky a celý masopust zakončila večerní taneční zábava. Společným prvkem obou prostředí je často postava Bakcha-Masopusta, poživačného tlouštíka s družinou.

Nejbujařejší zábava provází konec masopustu před Popelcem. Začíná už posledním čtvrtkem, zvaným "tučný" nebo "tučňák". V tento den se konaly zabíjačky s hostinou a každý si měl dopřát piva, pálenky a mastného jídla, co snesl. K hostině neodmyslitelně patřily také koblihy a další smažené dobroty z kynutého těsta, jako byly "boží milosti".

Do posledních tří dnů masopustu, na masopustní neděli, pondělí a úterý (ostatky, končiny aj.), se soustředilo nevázané veselí s tancovačkami a vrchol nastal úterním průvodem maškar. Každá věková vrstva obce měla své pole zábavy. Ve východních Čechách v posledních dnech masopustu mládež tancovala o vrkoč, obřadní koláč ve tvaru věnce se zapíchanými špejlemi se sušeným ovocem a jinými drobnostmi, který vystrojily matky dívek. Vrkoč dostal ten hoch, který s dívkou nejvíce tančil. V neděli měli tancovačku jen svobodní, v pondělí pak ženatí a svobodná chasa se musela spokojit s přihlížením. Úterní tancovačka byla pro všechny.

V úterý se začínalo hned po ránu v místní hospodě, kde se aktéři přistrojili za maškary. Každá maškara měla svůj význam, úlohu a místo v průvodu. Dnes je lidé chápou už jen jako atraktivní a humornou součást obřadů, jako kostýmy, ale prvotně byly samotnými činiteli magických úkonů při rituálech na základě tzv. magie podobnosti. K původním a dodnes tradičním figurám patří medvěd, maškara dříve obalená hrachovinou, později žitnou slámou, posléze kožešinou. Symbolizuje plodivou sílu, proto jeho povinností bylo tančit s hospodyněmi a mladými dívkami. Stejnou úlohu plnil také kozel. V průvodu nesměl chybět kůň (klibna, brůna, šiml) tvořený dvěma muži pod plachtou - jeden nese hlavu a dělá předek, druhý se jej v předklonu drží a představuje zadní nohy. Dnes stejně jako medvěd vystupuje spíš v roli cvičeného cirkusového zvířete. Laufr, šašek, je vůdčí postavou průvodu, oděný do pestrého oděvu z ústřižků látek - v domech ohlašoval příchod maškar. Dalšími typickými maškarami je bába s dědkem v nůši a Žid v barevném střapatém oděvu, s velkým zobákovitým červeným nosem. Ve výčtu masek by neměli chybět z novějších masek koňský handlíř, policajt či dráb, kominík, cikánka věštící budoucnost, žebrák, hrobník, smrt, někdy také spravedlnost, která soudí Masopusta nebo Bakcha a další. Zakončení průvodu bývalo spojeno s komickým obřadem pochování basy, postavy Masopusta nebo "zastřelením medvěda", symbolického konce veselosti na následujících čtyřicet dní. Večer se konala poslední tancovačka. Při ní dívky musely vysoko vyskakovat, aby vyrostl vysoký len a konopí.

Půlnoc znamená konec zábavy. Následující den se všichni bez rozdílu sejdou v kostele. "Pomni, člověče, že prach jsi a v prach se obrátíš," nabádá kněz k rozjímání a uděluje jim na čelo znamení popela. Začíná dlouhý půst. Je Popeleční středa.

V některých oblastech našeho státu zůstává nepřerušená tradice masopustních průvodů dodnes téměř v nezměněné podobě a přetrvala přes zákazy církve, vrchnosti i nejrůznějších režimů (Doudlebsko, Milevsko, Strání). Jinde se tato tradice opět obnovuje se zapojením nových prvků, prolínáním prostředí městského do venkovského a opačně. Dlouhou tradici masopustu mají v našem regionu Běchary, od konce minulého století se masopustní obchůzky konají také v Kacákově Lhotě, Robousích, Slatinách i jinde, letos se připojil také Jičín. Hana Macháčková, RMaG Jičín

Foto: Jiří Němeček