Jičín - Poselství, které světu Svatý otec zanechal, je obrovské a jeho význam dnes možná ještě ani nedokážeme plně docenit, říká na adresu zesnulého papeže Jana Pavla II. jeho krajan a duchovní správce jičínského vikariátu Pawel Szumilas.

„Myslím, že Svatý otec se již delší dobu připravoval na svou smrt. Připravoval na ni celou církev, každého z nás. V posledních dnech se za něj modlil celý svět, i my tady v Jičíně. Společně jsme se modlili, aby pro něho přechod nebyl tak těžký, aby nemusel tolik trpět,“ vrací se k posledním okamžikům života Karola Wojtyly, jenž se narodil 18. května 1920 ve Wadowicích nedaleko Krakova. V čele katolické církve stanul jako 264. papež pod jménem Jan Pavel II. v říjnu 1978 a jeho pontifikát tak trval déle než čtvrt století.

„Jan Pavel II. nás učil pokoře a také jisté vytrvalosti v utrpení. Přestože mohl v posledních dnech kdykoliv požádat o převoz na kliniku, této možnosti nevyužil a umíral ve své rezidenci ve Vatikánu. I to je pro nás všechny obrovská výzva. Ukázal nám, že utrpení, které na nás může někdy doléhat ze všech stran, je možné přijímat s láskou ke Kristu a s vědomím, že každá oběť nebo bolest ve spojení s Kristem přináší ovoce,“ líčí polský kněz Pawel Szumilas, který v Čechách působí již dvanáctým rokem. O jeho pocitech a názorech jsme s ním hovořili v neděli, tedy druhý den po úmrtí papeže.

Jaký odkaz Jan Pavel II. světu podle vás zanechal?

Obrovský a veskrze pozitivní. Byla to výrazná, charismatická osobnost, která ovlivnila světové dění. Osobně se domnívám, že dnes ještě ani nejsme schopni papežův odkaz plně docenit a odhadnout všechny souvislosti. Jeho encykliky, listy, promluvy - to vše představuje obrovské dědictví a poselství, které nám zanechal a které bychom měli v tichu a často i na kolenou znovu pročítat a důkladně prostudovat.

A nakolik ovlivnil politiku Vatikánu a směřování samotné církve? Změnila se nějak za jeho působení?

Velký důraz klad na ekumenu, prosazoval cestu otevřeného dialogu a sbližování s jinými náboženstvími a denominacemi. Především jeho zásluhou se v praxi začaly naplňovat myšlenky vzešlé z druhého Vatikánského koncilu. Jako první papež v historii se s Židy pomodlil v synagoze a jako první vstoupil také do islámského svatostánku, Umajovské mešity v Damašku, kde se modlil spolu s muslimy. Upořádal také velké shromáždění, den společných modliteb zástupců světových náboženství u hrobu sv. Františka v Assisi. Jana Pavla II. za politiku porozumění mezi náboženstvími uznávali a respektovali lidé různých vyznání, věřící i nevěřící. Nápravě vztahů mezi náboženstvími věnoval obrovské úsilí, až mu to někteří lidé i uvnitř katolické církve občas vyčítali. Konzervativní papež, jak ho totiž mnozí zpočátku vnímali, se najedou ukázal být velmi otevřený a moderní. Jeho síla spočívala v tom, že nás křesťany dokázal spojovat. Měl i mimořádný vliv na světové dění, bojoval proti komunismu a neúnavně kritizoval všechny formy totality. Snad žádný jiný papež v historii neovlivnil světovou politiku tak silně jako právě on.

Jan Pavel II. byl Polák, byl historicky prvním Slovanem, který usedl na Petrův stolec. Měla i tato skutečnost nějaký význam?

Nepochybně, i díky tomu mohl otevřít brány do sjednocující se Evropy. Trochu nadneseně bychom dnes mohli říct, že boural pomyslnou i skutečnost zeď, kterou jsme si bohužel my sami mezi národy postavili. Právě díky tomu, že pocházel z Východu, ze slovanského prostředí, mohl sehrát významnou roli v dalším utváření našeho kontinentu. A neustále přitom zdůrazňoval, že to, co nás v Evropě sjednocuje, je křesťanství. V něm jsou kořeny naší civilizace a křesťanství vyrostlo z Krista a jeho evangelia, jeho radostné zvěsti.

Jak poslední dny a týdny prožívali lidé u vás v Polsku, byl jste v kontaktu se svými přáteli?

Po celou dobu jsem byl se svými krajany v kontaktu, volal jsem jim a oni zase mně. Už nevím, kdo ta slova pronesl, ale byla výstižná: Polsko v těch uplynulých dnech bylo na kolenou a modlilo se za Svatého otce. Poláci věří, že Svatý otec bude brzo prohlášen za svatého, že rychle proběhne proces kanonizace, svatořečení.

Nyní se otevírá také diskuze o nástupci Jana Pavla II. V poslední době se objevila řada kandidátů, kdo z nich má podle vás největší šanci být zvolen?

Objevují se různé názory a různá jména. Mluví se například o tom, že by do čela církve měl být zvolen někdo, kdo pochází z oblastí třetího světa. Především se skloňují jména kandidátů ze zemí Latinské Ameriky. A také několika italských kardinálů. Pokud mám dobré informace, tak převažuje hlavně názor, že by nástupcem měl být někdo, kdo by zachoval kontinuitu pontifikátu Jana Pavla II., tedy takový kandidát, který by navázal na jeho dosavadní linii.

Mě těší, že mezi kandidáty je i jméno kardinála Christopha Schönborna z Vídně, jehož předci pocházejí z Čech. Vzhledem k tomu, že tady působím už dvanáct let, tak bych si velmi přál, aby na Svatý stolec usedl právě někdo, kdo by měl kořeny v českém národě. (jn)

Jičínský vikář P. Pawel Szumilas. FOTO: jn