Jičín - O pobytu českých vojáků v Afghánistánu dokáže vojenský kaplan Jiří Zedníček vyprávět se zaujetím a jeho slova doprovází bezpočet fotografií. Posluchačům nedělní besedy v Jičíně pustil i krátké video, kde mohli sledovat několikaminutovou přestřelku mezi příslušníky mezinárodních sil a vzbouřenci, kteří z větší vzdálenosti zaútočili na projíždějící kolonu vozidel nizozemské armády.

Sedmatřicetiletý Jiří Zedníček se začátkem letošního roku zúčastnil spolu s šedesátičlenným týmem příslušníků 42. mechanizovaného praporu z Tábora a 4. brigády rychlého nasazení z Žatce tříměsíční mise v provincii Uruzgán.

"Náš kontingent působil v rámci mise ISAF na nizozemské základně Camp Hadrian společně s dvěma sty vojáky nizozemské armády a šedesáti příslušníky francouzské cizinecké legie. Úkolem naší jednotky byla ochrana předsunutých pozic a zajištění vstupu na základnu, která se nachází asi dvě stě kilometrů severně od Kandaháru," říká Zedníček. Poznamenal, že shodou okolností právě tento týden tam měla dorazit naše vrtulníková jednotka.

Zedníček je jedním z dvaceti kaplanů, kteří v současnosti slouží u české armády. Jak sám říká, u ozbrojených sil působí čtvrtým rokem, tohle však byla jeho první zkušenost s nasazením v zahraničí. V oblasti Blízkého a Středního východu ovšem nebyl poprvé, část arabského světa poznal prý už v minulosti jako turista.

"Práce kaplana na misi má docela široký záběr, působíme tam tak trochu i jako polní psychologové, snažíme se vojákům naslouchat, být jim na blízku, když potřebují. Třeba jednou z funkcí, kterou jsem zastával, byl sportovní instruktor, organizoval jsem sportovní utkání, při kterých se vojáci mohou odreagovat. Do her se zapojili i vojáci dalších národností," líčí Zedníček.

Jeho slova vyvracejí někdy zkreslené představy veřejnosti o klasickém knězi či kazateli v uniformě. Diskuze o Bohu nebo předčítání z evangelia totiž kaplani sami od sebe nepořádají. Na téma Bible hovoří až tehdy, když jsou k tomu přímo vyzváni. "Dohoda mezi církvemi a Armádou České republiky je taková, že o Bohu hovoříme až ve chvíli, když nás k tomu vojáci sami vyzvou," sdělil Jiří Zedníček.

Ten se sice hlásí k vyznání Českobratrské církve evangelické, ale během služby v české armádě se podle něj konfese nerozlišují. Jak zdůraznil, služba vojenských kaplanů, kteří pocházejí z řad katolíků, husitů či evangelíků, má takzvaný ekumenický rozměr.

Hodně podle něj ale záleží na osobnosti konkrétního duchovního. "Jde o to, jestli se mu podaří získat důvěru, a i podle toho se pak lidé na misi kaplanům svěřují se svými starostmi nebo případnými spory. Výhodou samozřejmě je, když vás pošlou na misi s vojáky z útvaru, u kterého působíte dlouhodobě. To sice nebyl můj případ, nicméně si myslím, že se mi podařilo s vojáky navázat velmi dobré vztahy. A rozhodně není podstatné, jestli je někdo z nich věřící, nebo ne."

Zedníček připouští pochybnosti, kdy a zda vůbec se vojenskou silou podaří v Afghánistánu potlačit hnutí Táliban, nastolit všeobecně respektovaný mír mezi mnoha znepřátelenými klany a zavést funkční správu nad zemí, přesto přítomnost české armády, která má v této převážně hornaté krajině svůj rekonstrukční tým, zdravotníky, meteorology i jednotku speciálních sil zapojenou do operace Trvalá svoboda, navzdory různým problémům obhajuje. "Tím, že se zde Česká republika angažuje, dává v mezinárodním měřítku najevo svůj postoj. Cílem je pomoci Afgháncům s obnovou jejich země," říká. (jn)

Hostem nedělní besedy na faře Českobratrské církve evangelické v Jičíně byl vojenský kaplan Jiří Zedníček, který se podělil o své zkušenosti a zážitky z provincie Uruzgán v Afghánistánu, kde působil tři měsíce jako příslušník šedesátičlenného kontingentu