Chroustov - Třiašedesátiletý Václav Šedivý se už delší dobu neúnavně domáhá spravedlnosti. Chce, aby justice potrestala lidi, kteří mají na svědomí násilné vyhnání jeho rodiny ze statku, na kterém hospodařili po generace. Přestože se podařilo dohledat dva dosud žijící funkcionáře, kteří v 50. letech spolu s dalšími členy komunistické strany a veřejné bezpečnosti v Hořicích rozhodli o jejich vysídlení, nikdo obviněn nebyl.

"Z domova nás vyhnali v době, když jsme s bratrem byli ještě malí. Náš rodný statek v Chroustově museli opustit také děda s babičkou, kteří už byli hodně staří. Těžko dnes vypovědět, kolik ústrků a ponižování si rodiče a prarodiče museli vytrpět. Sebrali nám majetek, život nám obrátili naruby. A bezdůvodného šikanování jsem si užil i v pozdějších letech v zaměstnání - nálepka, že jsem syn kulaka, mě pronásledovala dlouho," vypráví s hořkostí Václav Šedivý, který v současnosti žije ve Studenci na Jilemnicku.

Komunisté se podle něj tehdy dopustili zločinu proti lidskosti, a konkrétní pachatelé by proto měli být postaveni před soud a spravedlivě potrestáni.

Václav Šedivý není jediný, kdo podal trestní oznámení, aby přiměl stát napravit morální újmu, k níž došlo v rámci jednoho z největších zločinů komunistického režimu - řízenou likvidaci selského stavu, která probíhala v letech 1951 až 1953 pod názvem akce K (kulak).

V celé republice eviduje policie a státní zastupitelství řadu podání vesměs kvůli porušení pravomoci veřejného činitele. Úřad dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu prošetřuje stovky spisů, které se týkají nejen funkcionářů KSČ, ale i tehdejších prokurátorů, okresních náčelníků SNB a dalších členů takzvaných vysídlovacích komisí.

"Pokud vím, v našem regionu byly v době kolektivizace násilně vysídleny tři rodiny. Od Cermanů dnes už nikdo nežije, spravedlnosti se ale může domáhat ještě Vašek Mach a právě Vašek Šedivý, který v celé záležitosti postoupil nejdál," říká předsedkyně novopacké pobočky Konfederace politických vězňů Blanka Čílová.

Konfederace se domnívá, že by justice měla mít zájem napravit křivdy a potrestat viníky násilného vystěhování soukromých zemědělců. K něčemu takovému prý ale zatím chybí dostatek vůle.

Ředitel Úřadu dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu Pavel Bret nicméně tvrdí, že jeho podřízení v současnosti prošetřují přes pět set těchto případů. "Čtyři dospěly do stadia trestního stíhání, přičemž dva z nich jsou po podané obžalobě a u dalších dvou se čeká na návrh," konstatuje Bret. Jestli ale bude vynesen i konkrétní rozsudek, záleží na tom, zda se údajným viníkům prokáže, že porušili tehdy platné zákony.

Václav Šedivý o tom nepochybuje, podle něj členové tehdejších vysídlovacích komisí museli vědět, že se dopouštějí protizákonného jednání. Jenže policie, na kterou se obrátil s podezřením ze spáchání trestného činu proti lidskosti, jeho případ se souhlasem dozorujícího státního zástupce odložila s odůvodněním, že dvěma dosud žijícím pachatelům není možné z důvodu důkazní nouze prokázat úmysl a trestně je stíhat. Mimo jiné i proto, že se v archivech nenašel takzvaný výměr o nuceném vystěhování.

Šedivý proto podal stížnost ke krajskému státnímu zastupitelství v Hradci Králové, které ji však zamítlo bez možnosti dalšího odvolání. Ani to ho ovšem nepřimělo se vzdát, před časem poslal například dopis nejvyšší státní zástupkyni Renatě Vesecké.

"Nuceně nás vyhnali v květnu 1953, přestože rozhodnutí soudu o odvolání ještě ani nenabylo právní moci, tudíž naše vysídlení na státní statek v Ješíně u Kralup nad Vltavou bylo nezákonné. A nakonec i v rozporu s tehdy platnou ústavou," líčí Šedivý a v ruce drží kopii usnesení Komise pro úpravu poměrů rodin vesnických boháčů. "Dokument pochází z 20. února 1953 a jsou pod ním podepsáni čtyři lidé, kteří o nás rozhodli - předseda ONV, okresní prokurátor, vedoucí tajemník OV KSČ a náčelník OO VB v Hořicích. Druzí dva jsou ještě naživu. Všichni přece moc dobře věděli, co podepisují a že je to nezákonné, tedy v rozporu s tehdy platnou ústavou!" říká rezolutně.

Rodina Šedivých se sice do Chroustova po dvou letech od vysídlení vrátila, ale to už byl jejich statek zničen a rozkraden. Komunisté je povolali zpět, protože prý neměli dostatek lidí, kteří by obhospodařovali zemědělskou půdu.

"Nelíbí se mi, že nás hanlivě označovali slovem kulak, vždyť přece na té půdě pracovali naši předkové několik generací, aby vybudovali takové zázemí. Našel jsem velmi staré archiválie, které například dokazují, že za války roku 1866 monarchie vyrovnala škody napáchané vojáky na usedlostech v Chroustově a okolí, včetně majetku Hlavatých, od kterých statek odkoupil můj prapradědeček pro syna Václava. Komunisté napáchali mnohem větší zlo, bezpráví neuznali a jejich zločiny nejsou dodnes potrestány," dodává zklamaně Václav Šedivý, podle kterého komunisté vzali postiženým lidem nejen majetek, ale často jim spolu s půdou, na které selské rodiny žily staletí, vzali vlastně i smysl života.

Násilným vysídlením během nucené kolektivizace v padesátých letech bylo podle Pavla Breta postiženo nejméně dva a půl tisíce hospodářů a jejich rodin. Přesná evidence však dosud neexistuje a za akci Kulak také nebyl dosud nikdo potrestán. (jn)

Akce Kulak

Nejtvrdší doba kolektivizace zemědělství v první polovině padesátých let minulého století. Stát sedlákům zabavoval majetek i občanská práva, zakázal jim hlavně pobyt v rodné obci, v některých případech byli navíc odsouzeni k letitým žalářům a nuceným pracím. Postiženy byly celé rodiny, děti například nesměly studovat, případně byly ze škol vyhozeny. Rodiny nesměly zůstat ve svých domech a do nového bydliště si mohly vzít jen nejnutnější věci osobní potřeby. (red)