Jičín - Baroko můžeme vnímat jako dobu charakteristickou nezaměnitelnou architekturou, sochami i obrazy, ale v žádném případě nesmíme opomenout tehdejší víru a zbožnost. Rozumějme víru katolickou, která po roce 1620 postupně téměř zcela ovládla duchovní život v našich zemích. Baroko, ať chceme, či ne, je zkrátka časem zbožnosti, časem, kdy poutní místa navštěvovaly desetitisíce věřících. Výjimkou nebyl ani Jičín, kam poutníci v zástupech mířili za nevelkým mariánským obrazem.

Právě do této doby bude možné se přenést při dalším setkání, které pořádá sdružení Jičínská beseda a bude věnované obrazu Panny Marie Rušánské, který dodnes visí v kostele sv. Ignáce. "Dnes nás v souvislosti s Jičínem napadne loupežník Rumcajs, Albrecht z Valdštejna, Prachovské skály nebo pohádkový festival. V barokní době se však většině lidí vybavil nevelký mariánský obraz, na dřevě malovaná kopie východokřesťanské ikony Panny Marie, která se do Jičína dostala spletitou cestou roku 1637," říká Pavel Kracík, který přednášku na mariánské téma připravil. Chce v ní připomenout dnes poměrně opomíjenou a méně známou kapitolu z dějin novověkého Jičína, kdy bylo město jedním z poutních center.

Mencl s odkazem na Historii jičínské koleje ve své Topografii uvádí, že obraz malovaný na způsob obrazů podle sv. Lukáše se do Čech dostal ze země ruské (Rusínské, proto Rušánská Madona), odkud ji [Madonu] přinesl jakýsi evangelický duchovní a odkázal ji svému synu, rovněž duchovnímu. Tento byl prý tak dojat božskou líbezností obrazu, že přestoupil na víru katolickou. Potom ikonu daroval polskému faráři Henčlovi, který přišel do Čech a stal se farářem v Doubravici [správně má být v Dobrovicích u Mladé Boleslavi]. Na žádost jesuity Mik. Lenczynského daroval ji r. 1637 jesuitům do chrámového pokladu. O šest let později, když byl kostel sv. Ignáce vypleněn Švédy, kteří uloupili i posvátnou sochu Panny Marie Foyenské, byl na jejím místě slavnostně zavěšen právě obraz Panny Marie Rušánské.

"Podle dobových zpráv se brzy poté začaly dít podivuhodné věci. Stále více jičínských měšťanů začalo být svědky zázračných uzdravení a zachránění, o nichž se záhy šířily legendy po celé barokní Čechii. Stovky až tisíce lidí přicházely do Jičína, aby se mohly pomodlit před obrazem černé Panny Marie Rušánské," uvádí Kracík a dodává, že zázraků neustále přibývalo a náboženská horlivost obyvatel města i lidí ze širokého okolí byla příčinou, že královéhradecký biskup, a dokonce papež Kliment XI. udělili putujícím do Jičína odpustky. Podle jezuity P. Josefa Lauritsche přicházelo prý do Jičína až čtyřicet tisíc poutníků ročně. Nejpompéznější slavnost, kterou město do té doby, ani nikdy později, nezažilo, se uskutečnila v roce 1737, tedy v roce stého výročí přenesení zázračného obrazu do Jičína.

"Ve své přednášce bych chtěl nejen přiblížil osudy kdysi velmi slavného obrazu, ale zároveň bych rád posluchače vtáhl do doby, která byla tak nakloněná náboženskému vytržení a zázrakům. Ono samotné slovo zázrak je totiž relativní. Jinak ho vnímal člověk konce 17. století, jinak ho vidíme dnes my. Tehdy bylo leckdy zázrakem už to, že se těžce nemocnému a zkoušenému člověku ulevilo i jen na krátkou chvíli," nastiňuje další podrobnosti z chystané přednášky Kracík. "Velmi zajímavě například vychází srovnání dobových příběhů zapsaných jezuity s bádáním bohemisty Miloše Sládka, který se snažil vysledovat další osudy zázračně uzdravených lidí," dodává.

Vžít se alespoň částečně do pocitů barokních poutníků umožní posluchačům i netradiční místo přednášky. Uskuteční se v pátek 9. dubna od 19 hodin přímo pod obrazem černé Madony Rušánské v kostele sv. Ignáce a navíc s hudebním doprovodem z konce 17. století. Atmosféru dobové zbožnosti svým vystoupením podtrhnou Jitčínští Literácy, kteří pod vedením Michaela Pospíšila přednesou barokní poutní píseň Maria Pole vznešené z roku 1694. (to)

"Každý zná onen černý obraz", napsal o ikoně Bohorodičky Rušánské ještě v 80. letech 19. století jičínský historik Ferdinand Menčík. Dnes je tento drobný obraz malovaný na dřevěné desce o rozměrech pouhých 17 x 21 cm naprosté většině obyvatel Jičína zcela