Jičín - Podle jeho plánů postavili většinu důležitých budov v Sarajevu či řadu kostelů po celé Bosně. Přesto architekt Karel Pařík upadl do zapomnění, a to i na Jičínsku, odkud pochází - před 153 lety se narodil ve Veliši. Paříkovo jméno donedávna nic neříkalo ani obyvatelům Sarajeva, kteří denně chodí kolem jeho reprezentativních staveb. V roce 2007 však slavnému Čechovi odhalili pamětní desku v tamním Národním divadle. Od minulého týdne osobnost a dílo velišského rodáka představuje poprvé i jičínské muzeum ve výstavní chodbě.

"Dílo Karla Paříka pro Sarajevo a celou Bosnu a Hercegovinu je impozantní. Svým rozsahem tvorby jednoho architekta pro jedno město nemá v dějinách české architektury obdoby. Jsem velice rád, že prvním městem, kde se jeho dílo představí české veřejnosti, je právě Jičín - místo, kde tento velikán z Veliše prošoupával kalhoty v lavicích obecní školy a reálky," řekl při zahájení výstavy Ivo Vacík, který se zabývá dějinami a současností Chorvatska, Bosny a Hercegoviny a Makedonie.

Expozici, která tři roky putovala bosenskými městy, připravil společně s historikem a velvyslancem v Bosně a Hercegovině Jiřím Kudělou.

Výstava díky reprodukcím desítek dobových i několika současných fotografií a řady různých dokumentů návštěvníkům muzea zprostředkuje pohled na nejvýznamnější budovy navržené Karlem Paříkem ('-1942) a více přiblíží také jeho soukromý život v kontextu doby, ve které uplatnil svůj mimořádný talent.

"Životní příběh Karla Paříka má svým způsobem pohádkové rysy. Když jeho úspěšná kariéra architekta v bosenské metropoli začala, nebylo mu ještě ani třicet let. Měl velký talent, píli a také štěstí, ve správný čas se ocitl na správném místě," míní Vacík. Jak totiž podotýká, Bosna právě na přelomu devatenáctého a dvacátého století procházela zásadní proměnou, kterou si po okupaci Balkánu prosadila vídeňská císařská kancelář.

Paříkův podíl na utváření vzhledu hlavního bosenského města srovnává s vlivem Albrechta z Valdštejna na rozvoj Jičína a jeho okolí.

"Karel Pařík vyrůstal uprostřed architektonické klenotnice s památkami po Smiřických a Valdštejnovi, s nímž toho měl mnoho společného. Valdštejn usiloval o přeměnu Jičína za pomoci významných italských architektů na své sídelní město. Promyšleně budovaná rezidence se stala součástí vzácné raně barokní krajinné kompozice. Pařík pak vtiskl tvář Sarajevu, novému zemskému městu habsburské monarchie, které bylo po staletích osmanské vlády nutné poevropštit pro potřeby nových pánů," líčí. Paralelu vidí i v tom, že Valdštejnovi v dokončení započatého díla zabránila smrt a Paříka v budování evropského Sarajeva zastavilo vypuknutí první světové války.

"Válka ukončila veřejné stavební projekty a práce stavebního odboru se omezila na řešení krizových situací. Pařík se dostal do zásadního sporu se svým nadřízeným. Šlo o banální konflikt o uskladnění brambor pro strádající Sarajevo ve veřejných budovách, z nichž řada byla Paříkovým dílem. On sám to považoval za velkou urážku. Byl mu zastaven kariérní postup, což ho po třiceti letech práce pro Zemskou vládu natolik zdrtilo, že v roce 1916 už ani neprotestoval proti svému penzionování," přidává Vacík jednu ze zlomových životních epizod slavného velišského rodáka.

Svou úspěšnou dráhu architekta započal v sedmadvaceti letech, kdy dostal na starost stavbu katolické katedrály a hlavní budovy Zemské vlády Bosny a Hercegoviny. Přímo v Sarajevu je dále podepsán pod Národním muzeem, Národním divadlem, budovou soudu, rektorátem univerzity, monumentální radnicí, katolickou a evangelickou katedrálou, aškenázskou synagogou, pravoslavnou školou, zemskou bankou, zemskou tiskárnou, budovou dnešní Fakulty islámských věd nebo pod dostavbou Carevy mešity. Jak autoři výstavy upřesňují, Pařík po sobě zanechal nejméně 117 doložených projektů po celé Bosně a Hercegovině a dalších zhruba čtyřicet, na kterých se v různé formě podílel.

Většině staveb vtiskl více či méně patrnou historizující podobu, což zřejmě ovlivnila nejen atmosféra samotného města a možná i vzpomínky na jeho rodiště, ale především jeden z jeho profesorů, Theophil von Hansen z architektonické školy při Akademii výtvarných umění ve Vídni.

Karel Pařík, který po odchodu do penze zůstal s rodinou v Sarajevu a pokračoval v profesi architekta a učitele na technické střední škole, pracoval mezi lety 1921 a 1937 jako stavební poradce a projektant pro Hornobosenské arcibiskupství.

Nebyl přitom zdaleka jediným Čechem, který na konci předminulého a začátku minulého století působil v Bosně. S očekáváním nových příležitostí tam v téže době na popud vídeňské administrativy proudila řada lidí z různých profesí, včetně odborníků i z dalších zemí mocnářství. Uplatnění tam našli i jiní čeští architekti, například František Blažek, August Butsch, Jan Kellner, Jan Kotěra, Hans Niemeczek, Karel Pánek, Josef Pospíšil či Alexandr Vítek. (jn)

"Dílo Karla Paříka pro Sarajevo a celou Bosnu a Hercegovinu je impozantní. Svým rozsahem tvorby jednoho architekta pro jedno město nemá v dějinách české architektury obdoby," řekl spoluautor výstavy Ivo Vacík během čtvrteční vernisáže. Expozice je přístup