Jičín - Nemít na růžích ustláno neplatí jen pro lidi, ale i pro knihy. Jako příklad lze vzít nejnovější publikaci z pera historika a archiváře Jindřicha Francka Dějiny Jičína. Autor na ní pracoval skoro dvě desetiletí, přičemž rukopis byl hotov už koncem minulého století. Přesto kniha vyšla až teď.

"Rukopis jsem měl připraven na sklonku devadesátých let, avšak jeho vydání znemožnilo tehdejší vedení městského úřadu svou nerozhodností a výběrem nakladatele. Vzápětí projevilo zájem o Dějiny Jičína Nakladatelství Lidové noviny, ale k realizaci opět nedošlo," říká Jindřich Francek. "Dokonce jsem v jednu chvíli, když bylo vydání opět na vážkách, uvažoval, že rukopis zničím ve skartovačce," připouští s trochou nadsázky Francek, ale vzápětí s úsměvem dodává, že ho potěšilo, když kniha po všech peripetiích nakonec vyšla v nakladatelství Rybka Publishers. Vydání podpořilo i město Jičín, které si část nákladu odkoupilo.

Jaký byl prvotní podnět ke zpracování historie Jičína?

Před řadou let mne upozornil jičínský patriot Oldřich Turčín na bohatství pramenů k dějinám Jičína a inspiroval mne k jejich studiu. Začal jsem shromažďovat a číst regionální literaturu, časem jsem rozšířil výzkum místních písemných pramenů o materiály uložené v Archivu Národního muzea i Státního ústředního, nyní Národního archivu v Praze. Záměr vydat městskou monografii posílilo zjištění, že základní díla jičínského dějepisectví vyšla před mnoha lety, Menčíkovy Dějiny Jičína do Bílé hory v roce 1906 a Menclova dvoudílná topografie v letech 1940-1948.

Jak dlouho jste na knize pracoval?

Publikace vznikala pomalu, protože jsem se mohl jičínským dějinám věnovat jen ve svém volném čase. Navíc jsem počátkem devadesátých let převzal jičínský okresní archiv, který byl mezi východočeskými archivy na posledním místě, protože jej do té doby, po nuceném odchodu Karola Bílka z politických důvodů, řídili po dvacet let lidé, kteří se v oboru nevyznali a ani se o to nesnažili. Negativně působilo i excentrické umístění archivu v Jeřicích. Mým prioritním úkolem tedy bylo pozvednout odbornou úroveň instituce a přemístit ji do okresního města. To byl ovšem dlouhodobý program, který mě plně zaměstnával, a volného času tak nebylo nazbyt.

Vydání Dějin Jičína se zdrželo o mnoho let, vy jste ale nezahálel.

Zahálet, to já snad ani neumím. Během let, o kterých je řeč, jsem napsal jiné knihy. Jičína se týkaly tři tituly: Zmizelé Čechy. Jičín, Příběh tajné lásky. Eliška Kateřina Smiřická a její sexuální skandál a Navzdory závisti. Životní příběh Albrechta z Valdštejna.

Vaší silnou parketou jsou dějiny kriminality. Projeví se to nějak v nové knize?

Syntéza, jako jsou Dějiny Jičína, musí být vyvážená a autor by neměl upřednostňovat svá oblíbená témata. Ale musím se přiznat, že v některých případech jsem neodolal (smích). Ať již jde o moji oblíbenou kriminalitu, případně o Elišku Kateřinu Smiřickou a její sexuální skandál, který skončil až dramatickým výbuchem na jičínském zámku. Zajímavý je i spor Jičína se Železnicí. Jde tu o naprostou anomálii, kdy jedno poddanské město vlastnilo další poddanské město, což zákonitě vyvrcholilo sporem. A takovou zajímavou historickou peripetii jsem si rozhodně nemohl v nové knize nechat ujít. (to)

VIDEO: Jindřich Francek o nové knize

PhDr. Jindřich Francek (') absolvoval Filosofickou fakultu UK (obor archivnictví - dějepis) a tam získal i doktorát filosofie. Přes dvacet let pracoval ve Státním oblastním archivu v Zámrsku, kde zpřístupnil řadu fondů krajského významu. Poté krátce působil ve Východočeském muzeu Pardubice. V roce 1991 se stal ředitelem Státního okresního archivu v Jičíně, odkud odešel v roce 2008 do důchodu. Badatelsky jej zaujaly především městské a právní dějiny českých zemí v 16. až 18. století. Podílel se na vydání soupisu pramenů a literatury Hrdelní soudnictví českých zemí (Pardubice 1995), redigoval sborníky Rekatolizace v českých zemích (Pardubice 1995) a Hrdelní soudnictví v českých zemích v 16.-18. století (Pardubice 1995). Samostatně publikoval: Chlumecké hrdelní příběhy (Praha-Litomyšl 1993); Kryštof Harant z Polžic a Bezdružic (Pecka 1994); Mistři ostrého meče (Pardubice 1995); Z register tajemství lotrovského - Hrdelní soudnictví na Jičínsku v 16.-18. století (Pecka 1997); Zločin a trest v českých dějinách (Praha 1999, 2000, 2002); Zločin a sex v českých dějinách (Praha 2000); Dějiny loupežnictva (Praha 2002); Zmizelé Čechy: Jičín (Praha-Litomyšl 2004); Čarodějnické příběhy (Praha-Litomyšl 2005); Příběhy tajné lásky: Eliška Kateřina Smiřická a její sexuální skandál (Praha 2005); 24. 10. 1517 - Svatováclavská smlouva. Urození versus neurození (Praha 2006); Navzdory závisti - Životní příběh Albrechta z Valdštejna (Praha 2007); Katovské řemeslo v českých zemích (Hradec Králové 2007); Já jsem se dopustila... Sexuální delikty ve východních Čechách 16.-18. století (Ústí nad Orlicí 2008); Lovecká vášeň v proměnách staletí (Praha 2008); Zločin a trest ve Dvoře Králové nad Labem (Trutnov 2010).

Foto: Jiří Němeček