Jičín - Při prohlížení fotografií z počátku minulého století mnohého napadne, jak poklidná doba to musela být. Ale bylo tomu tak skutečně, nepodléháme jen nostalgickému sebeklamu, když si dobu po roce 1900 představujeme jako idylický čas, v němž život plynul v zaběhaných a osvědčených kolejích? Odpověď lze hledat i v nejnovější knize sběratele Karla Čermáka Stoleté příběhy s podtitulem Český ráj na sklonku Rakousko-Uherska, která vyšla před Vánoci v nakladatelství Gentiana.

Jak uvádí autor v úvodním slovu, "publikace není výkladovou dějepisnou knihou a už vůbec ne učebnicí historie. Z vyšších pater odborných publikací sestupuje mezi živé aktéry, kteří před sto lety prožívali své příběhy, ať radostné či smutné, chvályhodné či odsouzeníhodné, hrdinské či zbabělé". Čermák před čtenářem nechá defilovat první dvě desetiletí 20. století se vším, co k této době patří. Do měst, městeček a obcí regionu označovaného jako Český ráj nechává nahlédnout prostřednictvím pohlednic ze své úctyhodné sbírky, přičemž každé zastavení doprovází textem. V podobném duchu zpracoval i několik svých stolních kalendářů, ale tentokrát se nemusí omezovat jen na několik řádků a nesvazuje ho ani přesně tematicky vymezená oblast. Ohraničující je pouze rozmezí let 1900-1918, které však v některých případech v rámci kontinuity děje překračuje. Před čtenářem tak skládá mozaiku doby, v níž se život lidí podstatně a v mnoha oblastech i rychle měnil. Pro dnešního člověka jsou některé z tehdejších "senzací" úsměvné, jako třeba zmínka věnovaná dámským kalhotám, které do Jičína dorazily na jaře 1911.

"Vlastně se jednalo a jakýsi přechodný typ kalhotových sukní, zvaných jupe-cullote. Slečna X. se v nich objevila na náměstí v neděli 23. 4. Okamžitě vzbudila pozornost a vytvořil se kolem ní velký shluk obecenstva: Působilo opravu komicky, když se usedlí staří páni úporně drali davem, aby viděli dívku v kalhotech. Zaskočená slečna se musela kvapně ukrýt v krámu paní Frýbové, ale i tam se za ní zvědavci drali dovnitř. Musela být přivolána policie a teprve za její asistence jej mohla opustit a uniknout dotěrnému davu. Soudobí mravokárci se pak nechali slyšet, že jest skutečně žen nedůstojno, že samy nevědí, či nechtějí vědět, kam až se mohou spustiti."

Nejde však jen o úsměvné historky. Doba, do níž Čermák čtenáře zavádí, nebyla vůbec lehká. "Na tehdejší obyvatele čekalo v životě mnohem více nástrah," píše autor a vzápětí připomíná špatný zdravotní stav populace a také problémy s alkoholismem, které právě v této době kulminovaly. Nelze opominout ani mezilidské vztahy, které "byly tehdy o hodně drsnější než dnes". O násilnosti, zvlášť v hostincích a při zábavách, nebyla nouze. Pokud došlo jen na pěsti či půllitry jako v hostinci Aloise Hlavatého v Jinolicích, nebylo ještě tak zle: "V pondělí 20. 11. 1911 vstoupil do lokálu podroušený chalupník Jan Havlíček. Na uvítanou mu hostinský Hlavatý, jenž měl také upito, začal zpívat tehdy oblíbenou píseň o našem vlasteneckém žurnalistovi Spi, Havlíčku, v svém hrobečku. Vztahovačný chalupník neměl na žertování náladu, uchopil půllitr a tloukl pěvce do hlavy, i když už ležel na zemi. Za zranění hlavy a přeražený prst mu soud vyměřil 1 měsíc žaláře a 2 posty." Často však došlo na nože, v mnoha případech aktéři rvaček a sporů neváhali použít ani střelnou zbraň, i takové drsné příběhy v knize najdeme. Dobové zprávy, z nichž Čermák čerpal, zachycují i časté případy sebevražd a mnoho nešťastných událostí: utonutí malých dětí, požáry, první automobilové nehody. Výjimkou nebyly ani případy, kdy lidé pracující na polích byli zasaženi bleskem. Děsivý případ se stal v červenci 1919 v Kalu u Pecky, kde se dva rolníci vraceli z pole domů. "Seděli na voze taženém koněm. Vtom do nich uhodil blesk. Kůň, který zůstal nezraněn, po paměti pokračoval v cestě, neboť trasu dobře znal. A tak se užaslým zrakům kalských sousedů naskytl prazvláštní pohled. Kůň přivezl domů na voze dvě mrtvá těla." Karla Čermáka však nelze podezřívat ze senzacechtivosti, temnější a drsnější příběhy prostě k době, o níž pojednává, patří, bez nich by obraz počátku minulého století nebyl úplný.

Období, které kniha sleduje, je časem, kdy se rozvíjela městská sídla, rostly nové školní budovy, peněžní ústavy si stavěly reprezentativní sídla, investovalo se do ulic, vznikaly celé bloky obytných domů. Pozadu nezůstával ani rozvíjející se spolkový život. A jak autor píše, naši předkové se v něm opravdu vyžívali, občas při tom překročili i přípustnou hranici, jak o tom vypovídá příhoda, která se stala v roce 1913 v Železnici, kde k nejpřednějším spolkům patřil Sokol, na druhou stranu byla ve městě početná skupina katolíků, která založila tělocvičnou jednotu Orel. "Ofenziva katolíků vyvrcholila 1. června, kdy do města dorazil s hudbou na okrskový výlet novopacký Orel a s místním odborem se usadil v zahradě hostince pana Štěpána. Večer před jejich odjezdem se před hostincem srotilo asi 300 protiklerikálně zaměřených občanů a verbální urážky hrozily přerůst ve fyzický střet. Orlové museli požádat o ochranu četníky a teprve chráněni jejich bodáky mohli hostinec opustit. V noci pak byla na místní faře vytlučena okna. Na poklidnou Železnici nezvyklá událost měla ještě soudní dohru. Dva nejaktivnější účastníci byli odsouzeni na 5, resp. 7 dní do vězení." Ono podobných "třenic" bylo tehdy mnohem víc, neotřesitelné postavení katolické církve sláblo a dostávalo se do sporů se svobodomyslnými občany, významné byly i nacionalistické tendence, které přinášely ostré protesty proti všemu německému. Jistoty "starého světa" se zkrátka drolily, definitivní ránu mu pak zasadila první světová válka.

Čermák ve své práci rovněž představuje v drobných portrétech a příbězích i řadu významných osobností, které jsou s Českým rájem spojeny, leckdy připomene i lidi méně známé, dnes již polozapomenuté, místo se dostane i na ty, kteří se nijak zvlášť neproslavili, jen žili svůj běžný život. Zmínku si však zaslouží, protože jejich osudy vytvářejí obraz doby, do níž autor čtenáře zavádí. I přes případné nepřesnosti je kniha zajímavým pohledem do života našich předků, který se snaží postihnout v jeho rozmanitosti od dějů významných až po naprosté drobnosti, snad i banality. Ale takový život je, dnes i před sto lety. (to)

Přečíst také: Novinka na pultech knihkupců. Stoleté příběhy z Českého ráje od Karla Čermáka

VELIŠ Hrad Veliš je nenávratně ztracen. Čermák ve své knize přináší kresbu jeho možné podoby z netradičního jižního pohledu a v textu se pak zmiňuje o devastaci zbytků hradu. K ní přispěl i mlynář z nedalekého větrného mlýna, který "v zimním období