Újezd pod Troskami - Neobvyklá podívaná se nabízela náhodným kolemjdoucím i motoristům, kteří v sobotu projížděli obcí. Na zamrzlém rybníku v Újezdě pod Troskami se proháněli lidé s barevnými špalky a s košťaty, kterými zametali led. Na první pohled zábava podivínů - ve skutečnosti místní hasiči pořádali první ročník turnaje v curlingu, u nás nepříliš známé hry, která ale už několik let patří mezi olympijské sporty. V Újezdě si však pravidla přizpůsobili situaci a podmínkám.

"Snažíme se vymýšlet akce pro lidi, a když jsme nedávno seděli v hospodě a přemýšleli, co dalšího podnikneme, napadla nás například drakiáda. Jenže soutěže ve stavbě a pouštění draků dnes pořádají už skoro v každé druhé vesnici," říká Miroslav Pošvic, který před časem v Újezdě pod Troskami zorganizoval například koncert zpěváka Ivana Hlase.

Tentokrát přišel s nápadem, aby se na místním rybníku uskutečnila soutěž v curlingu.

"Před lety jsem dělal pár propagačních materiálů pro český curlingový svaz k mistrovství světa, které se konalo ve švýcarském Bernu. A protože tady máme rybník, tak jsem si řekl, proč nezkusit právě curling, který s místním regionem neměl zatím žádnou spojitost," vysvětluje, jak se myšlenka zrodila. A jak dodává, jde sice o olympijský sport s dlouhou tradicí, ale populární je v jiných zemích, zejména ve Skotsku, odkud se rozšířil do celého světa.

Originální nápad se okamžitě ujal, avšak dodržet do písmene mezinárodní pravidla curlingu, kterému se v Česku občas přezdívá lední metaná, by bylo nad síly místních organizátorů. Hlavně finančně, vždyť například jen sada oficiálních hracích kamenů, které jsou zhotoveny z leštěné žuly a hráči je po ledové dráze posílají co nejblíž ke středu vyznačenému v barevných kruzích, stojí asi sto padesát tisíc korun.

"Nakupovat něco tak drahého by byl samozřejmě nesmysl, takže jsme si pro naše potřeby zhotovili vlastní kameny ze dřeva," říká Pošvic. Slovo dalo slovo a parta nadšených lidí si nechala nařezat dubové špalky, které si pak zbrousili a natřeli barvou. "Chtěli jsme, aby na šedivé ploše zamrzlého rybníka pěkně vynikly, jako lentilky. Naším cílem bylo připravit akci, která bude napůl regulérní hrou a napůl zábavou," líčí Pošvic.

Na první pohled tento olympijský sport sice vypadá docela nenáročně, ale svou dynamiku podle něj rozhodně má. "Někdo mi tuhle povídal, že to není sport, že po ledě vlastně jen běhá skupinka lidí s košťátky, jenže i tady potřebujete určité dovednosti, které získáte až s praxí. Musíte například něco vědět o kinetice, jakou silou, tedy do jaké vzdálenosti a jakým směrem, kámen po ledě poslat. A také dobře taktizovat, což je možná vůbec to nejdůležitější."

Hráči čtyřčlenných týmů metají kameny směrem k soustředným kružnicím vyznačeným na ledové ploše. Cílem je umístit kameny vlastního týmu co nejblíž středové značce, k čemuž se využívá právě i zametání dráhy. Doba pojezdu originálního žulového kamene, který váží skoro dvacet kilogramů, bývá na upravené ledové ploše velmi dlouhá. "O to je důležitější odhadnout, s jakou energií kámen poslat. Nemusíte se ale za každou cenu snažit dostat kámen co nejblíž středu, někdy je výhodnější soupeřův kámen odrazit. U nás jsme k tomu měli nestandardní kameny a nestandardní led, nicméně podmínky měli všichni hráči stejné. V hospodě se tomu smáli, ale za pár let se budou možná dohadovat, kdo z nich poletí na mistrovství, jako ve filmu Kokosy na sněhu," usmívá se Miroslav Pošvic, který se jinak živí jako výtvarník.

V Újezdě pod Troskami jeho nápad získal hned napoprvé řadu příznivců, v sobotu změřilo své síly čtrnáct čtyřčlenných týmů. V obci přitom chtějí, aby se z turnaje stala nová tradice. Doufají proto, že se příští rok sejde ještě početnější pole startujících týmů. (jn)

Foto: Jiří Němeček