Jičín - "Při fotografování krajiny mám na zhotovení snímku většinou více času, u zvířat je zase pochopitelně potřeba vystihnout správný okamžik. Velice důležitá je přitom znalost života dotčených druhů, abychom je zbytečně nerušili a neubližovali jim. Na rozdíl od zvířat já osobně nečekám u krajiny na určitou scénu dlouhé hodiny," odkrývá okolnosti vzniku svých snímků Zdeněk Mrkáček, ornitolog, pracovník turnovské Správy Chráněné krajinné oblasti Český ráj, ale pro tuto chvíli hlavně fotograf a spisovatel, který přijede ve středu 9. března do jičínské knihovny Václava Čtvrtka představit a pokřtít svoji nejnovější knihu s názvem Jedinečný Český ráj. Zároveň otevře i výstavu fotografií.

"Autorem některých ze 175 snímků, které v publikaci najdeme, je i můj kolega a přítel Karel Broulík z Turnova - Mašova. Vyzdvihnout bych chtěl také podíl grafika Tomáše Hudského, který podle mne odvedl výbornou práci. Fotografie jsou seřazeny do podoby volné procházky od Jičína a Prachova přes Sobotku, Újezd, Libuň a Kněžnice, Lomnici, Turnov s Maloskalskem a Hruboskalskem až po Příhrazy a Březinu," prozrazuje autor.

V jičínské knihovně se chystáte pokřtít svou poslední knihu. Na co jste se v ní zaměřil, čím je nová oproti vašim předchozím publikacím a jaké snímky v ní najdeme?

Domnívám se, že náš Jedinečný Český ráj do značné míry vybočuje z řady dosavadních větších obrazových knih z tohoto kraje. Přispívá k tomu téměř čtvercový formát, ale dosti jedinečný je hlavně skladbou fotografií. Snažili jsme se ukázat náš ráj takový, jakým opravdu je - v pestré a téměř úplné mozaice přírody a výtvorů člověka. Snad nejvíce originální je tím, že kromě snímků krajiny a památek zde máme celou řadu fotografií živé přírody. Pokud vím, je tomu tak poprvé v dějinách podobných knih o Českém ráji. Tím však v žádném případě nechci říct, že knihy našich předchůdců a kolegů nejsou dobré. Mám je ve své knihovně a rád se k nim opakovaně vracím. Hlavně k dílům Otakara Hrdličky.

Jakým tématům se věnujete v textové části knihy?

Náš nezapomenutelný kolega a velký příznivec a znalec Českého ráje Karel Samšiňák jednou prohlásil, že každá nová práce by měla přinést něco nového, novou informaci nebo alespoň jiný pohled. Toto prohlášení je podle mne naprosto zásadní, a zvláště v dnešní době. Pouze tímto způsobem můžeme postupovat dopředu. Snažím se jeho zásadu průběžně naplňovat a tím i udržovat památku přítele, který pro nás všechny vykonal nesmírně mnoho. V tomto duchu jsem tentokrát zvolil nová témata i pro text.

První kapitola je věnována názvu Český ráj, který byl původně používán pro Litoměřicko a teprve postupně se dostal k nám. Ve druhé pak píšu o hudbě v našem kraji a třetí je věnována horolezectví. V textu mi šlo hlavně o připomenutí velkého odkazu našich předků či příslušníků starší generace, kteří skvěle reprezentovali náš kraj i naši vlast po celém světě. A to platí jak o vynikajících muzikantech, tak o horolezcích. Oběma skupinám patří moje úcta a obdiv. Napsali významnou kapitolu dějin našeho kraje.

Pro úplnost připomínám, že nejde o vyčerpávající či odborné texty. Jsou to spíše příklady osobností a událostí. Myslím si, že není od věci, když jsou takové informace součástí obrazových knih. Možná se díky nim dostanou k širšímu okruhu čtenářů, než tomu bývá u odborné publikace.

Ve svých knihách zachycujete jak krajinné scenérie, tak i mnoho detailů z živočišné říše. Fotografujete raději zvířata, nebo krajinu?

Posledních pět let jsem se soustředil spíše na živé motivy, ale od krajiny v žádném případě neodcházím. V našem stále bohatém a rozmanitém Českém ráji to snad ani jinak nejde. Je tady tolik motivů, že je do konce života nevyčerpáme. U krajiny mne zajímá atmosféra, barvy, kompozice u jednotlivých obrazů, proměny během dne i ročních období. U zvířat se hlavně poslední dobou zaměřuji na konkrétní výjevy, typické a důležité pro život jedince, druhu a rodiny. Krajinu můžete fotit v mlze, sněžení, zvířata a rostliny až na výjimky výhradně při dostatečném, a především přirozeném světle. Jenom tehdy vynikne skutečná krása barev, tvarů. Ne nadarmo si fotografové vždy přáli dobré světlo. To je základ. Řada lidí se dnes domnívá, že vše vyřeší a dožene objektiv s vysokou světelností. Ale realita je někde jinde. Vedle světla je důležitá schopnost vidět a rozpoznat to hlavní, co nám motiv nabízí a umožňuje.

Přírodě se věnujete nejen jako fotograf, ale svůj život jste s ní spojil i profesně. Co vás přivedlo právě na tuto cestu?

S přírodou žiju v důvěrném vztahu už odmalička. Vždy se mi líbila zvířátka, rostliny, kvetoucí stromy, les. Svoje první výpravy za poznáním všeho živého jsem podnikal na zahradě u dědy v Kněžnicích, později v Lomnici do Obory a na Tábor a u babičky ve Křinci s kamarádem Mirkem na Chotuc a do Bažantnice. Kromě toho jsem se od mládí dost věnoval sportům - lyže, kolo, Sokol. Výpravy na lyže na Tábor nejen upevňovaly moji snad dobrou fyzickou zdatnost, ale když o tom tak přemýšlím, tak pohledy na Krkonoše, Kumburk či Bradlec také formovaly moje estetické vnímání, můj vztah ke krajině a přírodě. Původně jsem chtěl žít někde v hájovně a vydal jsem se na dráhu lesníka. Postupně však zvítězil můj vztah ke zvířatům a měl jsem to štěstí, že jsem se dostal na studium biologie do Prahy a po škole pak na Správu CHKO do Turnova.

Své fotografie prezentujete při přednáškách, na výstavách a v neposlední řadě máte na svém kontě samostatně nebo spoluautorsky 13 knih. Jak jste se dostal právě k jejich tvorbě?

V devadesátých letech jsem byl přizván ke spolupráci na knize Rybníky Českého ráje a v roce 1996 mi nakladatelství RA v Turnově vydalo moji první samostatnou knížku Příroda v Českém ráji. V roce 2000 vyšli Ptáci Českého ráje a postupně jsem si díla začal koncipovat hlavně sám v edici Vlastivěda Českého ráje, ve které zatím vyšly především díky sponzorům tři tituly od Duše Českého ráje po nejnovější Jedinečný Český ráj. Rád bych v této práci pokračoval, v současnosti pracuji na dalším titulu, který bude věnován vyloženě ptákům.

Pokud se podíváte do svého bohatého fotografického archivu, najdete tam snímek, který si nejvíce ceníte?

Je těžké dělat nějaké pořadí. Každý snímek je pro mne příběhem a vzpomínkou. Přesto z fotografií krajiny mám možná nejblíže k motivům z publikace Duše Českého ráje: Předzvěst, Z pohádky, Svítání, Procitání, Když jiní ještě spí, V kraji Fráni Šrámka, Předjaří. Mezi snímky ptáků si pak považuji například příletu orla na hnízdo a páření sokolů z jara 2010.

Jaké snímky představíte na výstavě v Jičíně? Budou se týkat výhradně Českého ráje?

V březnu zahajovaná výstava v knihovně bude zaměřena na živou přírodu, konkrétně hlavně na ptáky. Půjde o snímky ve formátu 40 krát 60 centimetrů a tentokrát jsem vybral motivy, z nichž mnohé osobně považuji za svoje životní. Věřím, že alespoň některé zaujmou i návštěvníky. A všechny fotografie pochází z našeho ráje. Chtěl bych na tomto místě poděkovat vedení jičínské knihovny za umožnění a přípravu výstavy a křtu naší knihy a tím i za důležitou podporu popularizace přírody Českého ráje včetně Jičínska. (zan)

RNDr. Zdeněk Mrkáček

Zoolog-ornitolog, pracovník Správy Chráněné krajinné oblasti Český ráj v rámci Agentury ochrany přírody a krajiny České republiky, propagátor a popularizátor přírody, fotograf, spisovatel. Uspořádal 28 samostatných fotografických výstav, na 1000 přednášek, autor či spoluautor 13 knih, z nichž mnohé se dostaly do řady zemí čtyř kontinentů. V roce 2010 mu Turnov udělil Cenu obce.

Narozen roku 1956 v Nymburce, absolvoval přírodovědeckou fakultu UK v Praze, žil v Lomnici nad Popelkou a také v Jičíně, který podle svých slov považuje za jedno z nejhezčích měst. Dnes tu vedle muzea nejvíce spolupracuje s městskou knihovnou. Ačkoli není rodákem z Českého ráje, je jeho vytrvalým zastáncem.

Foto: archiv Z. Mrkáčka