Hořice - Zaniklou tvář místních zákoutí a významných památek přibližuje nová kniha z edice Zmizelé Čechy, jejíž další svazek věnuje nakladatelství Paseka městu Hořice. Autorka publikace Oldřiška Tomíčková jako zkušený průvodce přibližuje historii místa nejen slovem, ale jeho proměny dokládá také pestrou obrazovou dokumentací zaniklých památek a jiných nemovitostí.

Kniha Zmizelé Hořice bude veřejnosti poprvé představena ve čtvrtek 16. června ve Štorchově síni hořického muzea, kde bude zároveň od 16 hodin zahájena výstava fotografií, kreseb, maleb a dalších dokumentů. Výstava, která nese stejný název jako nová publikace, bude přístupná do konce října.

Osud architektonického dědictví v českých a moravských městech ovlivnily různé skutečnosti, nevyhovující stavební stav, technické či hospodářské důvody a často i nezájem vlastníků nebo nedocenění historického či uměleckého významu. Ani Hořice nejsou výjimkou, o čemž vypovídá obsah knihy Oldřišky Tomíčkové. Jak publikace vznikala, z jakých pramenů autorka čerpala a jak vidí proměnu města, o tom týdeník NN hovořil právě s Oldřiškou Tomíčkovou.

Jakým způsobem došlo ke kontaktu s nakladatelstvím Paseka, které vaši práci zahrnulo do edice Zmizelé Čechy?

Nakladatelství Paseka vydalo v rámci edice Zmizelé Čechy již více než šedesát titulů, které v současnosti pokrývají velkou část Čech a Moravy. Z našeho okolí již vyšly svazky například pro Jičín, Hradec Králové, Novou Paku, Nový Bydžov, Dvůr Králové a jiné. Je pravda, že nakladatelství Paseka nás oslovilo s nabídkou na zpracování svazku Zmizelé Hořice již před několika lety. Ovšem práce na velké knize Hořice odedávna dodneška, kterou vydalo město Hořice (' a 2009), nás od jeho přípravy načas zdržela. Přinesla však i řadu zkušeností, které mohly být nyní využity.

Co bylo pro vás, jako autorku, hlavním motivem k napsání této publikace?

Už téměř dvě desítky let pracuji v hořickém muzeu a tato práce je mi nejen zaměstnáním, ale i velkým koníčkem, a tak bylo mým cílem, stejně jako u předchozí knihy, zprostředkovat poznání bohatství zdejší historie co nejširší veřejnosti.

Můžete upřesnit rozsah knihy, její obsah a geografickou působnost?

Všechny svazky vyšlé v této edici mají totožnou obsahovou skladbu i grafickou úpravu. Úvodní text se zabývá historií daného místa a jeho stavebním vývojem a po něm přichází to hlavní - reprodukce fotografií objektů a míst, které dnes již neexistují nebo které nějakým podstatným způsobem změnily svůj vzhled. Náš svazek obsahuje přibližně 60 stran textu a 190 černobílých fotografií a reprodukcí jiných vyobrazení, které pocházejí převážně z muzejních sbírek. Knihu jsme obsahově omezili pouze na město Hořice, které svou bohatou historií a množstvím historických a uměleckých památek poskytlo dostatek vhodných témat. To množné číslo jsem zde použila záměrně, protože kniha má vlastně autory dva. Já jsem autorkou textů a výběru fotografií a ředitel muzea Václav Bukač zajišťoval přípravné technické práce a samozřejmě přispěl i mnoha cennými radami.

Kniha kromě textu tedy obsahuje i řadu různých fotografických snímků. Jak pestrý je obrazový doprovod, co vše představuje?

Jak už jsem se zmínila, obrazový doprovod je vlastně v knize to nejdůležitější a kromě fotografií se zde nachází i několik reprodukcí litografií, kreseb a olejomaleb. Jsou to především díla pražského premonstráta Hugona Seykory a hořického lidového kronikáře Františka Šafránka. Nejstarší fotografie města pochází z roku 1866 a zhotovil ji josefovský fotograf Josef Lorenz. Velmi cenný soubor snímků byl připraven v rámci hořické kolekce pro pražskou Národopisnou výstavu českoslovanskou v roce 1895. Bohatě byla zdokumentována také slavná hořická Výstava českého severovýchodu v roce 1903. Ale to už zacházím do podrobností. Neméně zajímavé jsou však i fotografie z minulosti nedávné, třeba bourání starých ulic pro výstavbu sídliště Pod Lipou. Nejmladší snímek pak zachycuje hořickou "gulášovnu" vedle zámku, která před třemi lety musela uvolnit místo výstavbě Lidlu.

Co bylo nejtěžší při zpracování podkladů a následném psaní?

Záludnosti skrývalo nejen datování některých snímků, ale i dohledávání časových údajů k určitým stavbám. A tak bylo nutné pátrat nejen ve starých publikacích a kronikách, ale také ve stavebním archivu a v některých případech jsem se neobešla ani bez svědectví pamětníků.

Můžete stručně okomentovat - sdělit subjektivní názor - jak velkou proměnou Hořice prošly? Hrozí aktuálně městu situace, že kvůli necitlivým zásahům některé památky a cenné budovy zaniknou?

Město samozřejmě prošlo mnoha proměnami. Ta nejvýznamnější byla odstartována v polovině 19. století a souvisela nejen s velkým požárem v roce 1846, v jehož důsledku došlo k výměně původní dřevěné zástavby za kamennou, ale také s průmyslovým rozvojem, s rozšířením těžby pískovce a založením sochařsko-kamenické školy a mohli bychom pokračovat. Každá doba zanechala na tváři města své stopy. Staré fotografie nám nastavují zajímavé zrcadlo a přivádějí ke srovnání a zamyšlení, co bylo nebo nebylo uděláno dobře. Dnešní život ve městě je jistě mnohem pohodlnější a poskytuje nám komfort, o jakém se dřívějším generacím ani nesnilo. Přesto však byl jejich život v mnohém plnější a kvalitnější. Dokázali věci, na které bychom se my dnes určitě nezmohli. Založili Smetanovy sady, postavili řadu pomníků, vybudovali dachovské koupaliště, Věž samostatnosti a tak bychom mohli pokračovat. A byli na to také náležitě hrdí. Žádný bohatý strýček z Bruselu jim na to peníze neposílal, museli si pomoci sami. I za cenu osobních obětí.

Co se týče druhé části otázky, je pravda, že v minulosti některá krásná místa necitlivými zásahy zanikla. Připomeňme třeba krásný sokolský stadion, který musel ustoupit nevzhledné sportovní hale. Nemyslím, že by některé významné stavbě nebo památce v současné době hrozil zánik, i když řada jich po restaurátorském zásahu volá. Dluh cítím hlavně vůči památkám židovským. Je to například budova bývalé synagogy, na jejíž rekonstrukci a revitalizaci byl zpracován zajímavý projekt. Ano, vlastně hrozí zánik bývalé Goldschmidtově vile, ale tu se již asi zachránit nepodaří. A také další židovská vila - Hirschova - je ve velmi špatném stavu. Nový židovský hřbitov na Gothardě byl v šedesátých letech zlikvidován...

Co mě samozřejmě také velmi znepokojuje, je otázka budoucnosti hořického školství, protože i to bylo kdysi chloubou a důkazem kulturnosti a vyspělosti našich předků. (jn)