Lázně Bělohrad - Jako jedinečný symbol a nadčasovou postavu českých dějin, tak vnímá svatou Anežku Přemyslovnu bývalý ministr školství, pedagog a duchovní Petr Piťha (na snímku), který stál u zrodu projektu, díky kterému byla v sobotu v Lázních Bělohradě odhalena socha středověké světice pocházející z panovnického rodu, královské dcery, která se zřekla majetku i nabídek k sňatku s mocnými muži tehdejší Evropy, aby žila v chudobě.

"Velmi mě potěšilo, jak společnost silně rezonovala na návrh, který jsem inicioval na nejrůznějších místech," říká exministr školství Petr Piťha, který přišel s návrhem na uspořádání různých akcí u příležitosti 800. výročí narození sv. Anežky České ('-1282), včetně zhotovení jedenácti soch.

V pořadí pátou a zatím poslední sochu získalo město Lázně Bělohrad, pro které ji stejně jako ve všech ostatních případech vytvořili studenti sochařské a kamenické školy v Hořicích. Podle návrhu Evy Procházkové ji z místního pískovce vysekali Martin Gallas a Josef Knap pod vedením profesorky Dagmar Štěpánkové.

"Naši žáci mají za sebou pět soch a já musím říct, že té poslední si cením ze všech nejvíc. Byla totiž zhotovena z vůbec nejtvrdšího materiálu, jaký se na naší škole za mého působení objevil. Přiznávám, že z technologických důvodů jsem měl k jeho volbě velké výhrady. Vytvoření této sochy bylo vykoupeno obrovským úsilím," řekl ředitel sochařské školy Josef Moravec, jenž ale současně ocenil vstřícnost Františka Žočka, majitele bělohradského lomu Javorka, který pískovec pro tento účel věnoval.

Bezmála dva metry vysokou sochu v Lázeňské ulici označila Milena Černá z Nadace dobré vůle Olgy Havlové za symbol konce nesvobody, protože podle ní bude připomínat i pád totality v roce 1989, neboť ve stejném roce papež Anežku Přemyslovnu svatořečil.

Za nadčasovou postavu českých dějin a jedinečný symbol, jak zacházet se svým společenským postavením, označil Anežku Přemyslovnu Petr Piťha. "Jako královská dcera mohla žít v přepychu. Těšila se bohatství, moci, slávě a velké úctě. Přesto se dobrovolně všeho vzdala, protože smysl života viděla v něčem jiném. Rozhodla se, že bude sloužit a pomáhat potřebným," zdůraznil. Anežka je podle něj jedním z milníků na křivce duchovních tradic a s její pomocí navíc došlo k zásadní proměně role a postavení žen ve společnosti. "Vyrůstala ze své doby, pro kterou byl charakteristický nástup rytířství, jehož přirozeným protipólem je idea paní, což je nejlépe vidět na svaté Zdislavě. Idea rytířství v každém případě pomohla tomu, že žena ve společnosti dostala zcela novou, jinou platnost. A Anežka sama k tomu hodně přispěla."

Petr Piťha se také domnívá, že zájem o světce v české společnosti stoupá. "Řekl bych, že ohlas světců roste ruku v ruce s uvědoměním, že se společnost potřebuje orientovat. Dokazuje to i poměrně velká účast lidí na dnešním odhalení sochy. Myslím si, že je to tím, že mnozí takzvaně hledají."

V životě Anežky České zůstává podle Piťhy stále řada neobjasněných míst. Dodnes se nenašly její ostatky a historici postrádají například polovinu korespondence mezi ní a sv. Klárou v Assisi, která byla pro mladou Přemyslovnu a energickou řeholnici zdrojem inspirace. "Zajímavé je, že přešla z hradu rovnou do kláštera, ačkoliv před tím neměla žádný noviciát, neměla žádnou přípravu, a okamžitě se stala abatyší. Přestože šlo o princeznu z přemyslovského rodu, něco takového bylo výjimečné i na tehdejší dobu. Nakonec se ukázalo, že Anežka byla úžasnou abatyší, která nejen zvládla organizační věci spojené s řízením kláštera, ale zároveň vychovala také spoustu skvělých lidí. Můžeme říct, že pro svou budoucí roli byla výborně připravena, což je další z otazníků," líčí Piťha.

Svatá Anežka, nejmladší dcera krále Přemysla Otakara I., se narodila kolem roku 1211. O její kanonizaci usilovala už Eliška Přemyslovna a poté i Karel IV., ale teprve v roce 1874 byla prohlášena za blahoslavenou a až o dalších více než sto let později ji papež Jan Pavel II. svatořečil. (jn)

Foto: Jiří Němeček