Jičín - Na Vánoce nosí dárky Ježíšek. Jenže v 50. letech měla tahle tradice namále. Vedení tehdejší komunistické strany se snažilo symbol křesťanského svátku vymazat z povědomí lidí a nahradit jej dědou Mrázem. Využilo k tomu nápad, který se před jedenašedesáti lety zrodil právě v Jičíně. Místní tajemnice Svazu československo-sovětského přátelství Anna Jirásková zorganizovala dětský karneval, jehož účastníci vítali dědu Mráze po mnohadenním a napínavém putování napříč Sovětským svazem. O rok později komunistická propaganda myšlenku využila pro celostátní akci, a dědu Mráze tak vítali už snad v každém větším městě.

"Tradici slavení Vánoc, jejichž hlavním symbolem byl Ježíšek, se komunistická propaganda snažila vytlačit i tím, že chtěla posunout oslavu Štědrého dne na Silvestra a na Nový rok jako v Sovětském svazu. Určitým vrcholem tohoto pokusu byl legendární projev předsedy vlády Antonína Zápotockého z 24. prosince 1952 o tom, jak Ježíšek zestárnul, narostly mu vousy a stal se z něj děda Mráz... V roce 1951 tomu předcházela celostátní akce propagující příjezd dědy Mráze do Československa, ale už o rok dříve ho jako první vítaly děti tady v Jičíně," líčil v pátek na přednášce v jičínském zámku historik Petr Koura. Ten je společně s manželkou Pavlínou autorem knihy České Vánoce od vzniku republiky do sametové revoluce.

Anna Jirásková podle nich přišla v roce 1950 s myšlenkou, že by se v Jičíně místo tradičních mikulášských nadílek mohl v sokolovně uspořádat 2. prosince dětský karneval, jehož vyvrcholením by byl příjezd dědy Mráze.

"Vymyslela pásmo, které nepostrádalo prvky napětí a pohádkovým způsobem líčilo nelehké putování dědy Mráze až do Jičína. Školní i městský rozhlas o jeho cestě vysílaly pravidelné relace, které několikrát za den v průběhu dvou týdnů informovaly, kde se děda Mráz po odjezdu z Čukotky právě nachází a jak jeho putování i přes různá úskalí pokračuje. Snažila se napětí stupňovat tak, aby do poslední chvíle nebylo jasné, jestli děda Mráz do Jičína skutečně dorazí," vysvětlovala Pavlína Kourová.

Jedna ze zpráv hovoří například o tom, jak děda Mráz strádal na poušti Karakum, kde všechno pohlcoval strašný žár sálající z oblohy i rozpálené země. "Naštěstí lidé přinášejí dědovi Mrázovi mísu nedostižné moskevské zmrzliny. Díky ní pookřál a chce hned pokračovat v cestě," cituje autentický záznam historička Kourová.

Očekávaný host se poprvé objevil u kina, odkud se za početného doprovodu přihlížejících občanů přesunul do sokolovny, vzpomínal v pátek na událost jeden z účastníků karnevalu Ivan Matějka, tehdy patnáctiletý student. "Dědu Mráze představoval nestor jičínských ochotníků Jaroslav Fric. Moc se mu do toho sice nechtělo, ale v padesátých letech mohl jen těžko odmítnout."

Protože se akce pro děti vydařila, Anna Jirásková své zkušenosti z organizace karnevalu na podnět poslance Jana Němce sepsala do podoby manuálu, který poslala na ústředí Svazu československo-sovětského přátelství. Tam se jim text zalíbil a hned další rok se podle podobného scénáře uskutečnila celostátní kampaň Děda Mráz přijede do Československa.

"V roce 1951 byl už ale příjezd v souladu s novou propagandou plánován na 31. prosince a samotná cesta posloužila také k tomu, aby se žáci dozvěděli více o Sovětském svazu. Děda Mráz tak při svém putování navštívil například Stalinovo rodné Gori, Leninovo mauzoleum nebo partyzánské muzeum na Ukrajině. Jako názorná pomůcka k osvětě posloužily i mapy, do kterých děti zapichovaly špendlíky podle toho, kde se děda Mráz zrovna vyskytoval," popisuje Petr Koura.

Pozdější akce se však neobešly bez komplikací, jejich organizátoři totiž podle historiků podcenili dobře míněné rady. "Akce se opakovaly i v dalších letech, ale v některých místech organizace mírně skřípala mimo jiné i proto, že se pořadatelé nedrželi rad Anny Jiráskové, která doporučovala, aby dědu Mráze hrál zkušený herec, kterého děti jen tak něčím nevyvedou z míry."

Děti například opakovaně zaskočily dědu Mráze tím, že na něho začaly mluvit rusky, a on jim nerozuměl. A těm zvídavějším bylo často také divné, že se děda Mráz vyskytuje na mnoha místech najednou. Na problémy zareagoval dokonce i ústřední výbor komunistické strany, který celostátní akci v roce 1953 rozdělil na dvě části. "Sovětského dědu Mráze vítali jen v několika vybraných městech, a v těch ostatních prováděl nadílky a estrády československý děda Mráz. Jaký zmatek tím vnesli do dětských duší, není asi třeba rozvádět," podotýká Koura.

Ani propaganda a masové oslavy dědy Mráze však neovlivnily zažité zvyky v domácnostech. "Nezaznamenali jsme, že by lidé v rodinách postavu dědy Mráze přijali, doma v soukromí v naprosté většině dál slavili Mikuláše a Ježíška. Už na konci padesátých let se objevují spíš parodie na dědu Mráze a ani v době normalizace na počátku sedmdesátých let se na snahy o jeho větší popularizaci už nenavázalo," říká Petr Koura. (jn)