Jičín - Výtvarník Petr Heber v sobě nezapře dlouholetého restaurátora a konzervátora starožitného nábytku. Jak sám říká, tahle zkušenost je jednou z hlavních motivací, proč vytváří objekty ze starých a vysloužilých předmětů. Při své sochařské práci tak těží z citu pro materiál, jeho tvar a z neobyčejné představivosti.

Petr Heber, jehož objekty mohou nyní obdivovat návštěvníci jičínské zámecké galerie, během rozhovoru často opakuje, že má vřelý vztah ke všem starým předmětům, a hlavně k poctivé řemeslné práci.

Autor, který letos na jaře oslaví sedmdesátiny, se do povědomí veřejnosti zapsal nejen jako tvůrce nápaditých objektů ze dřeva či kovového šrotu, ale také díky jedné z prvních soukromých galerií v regionu, kterou pod názvem Galerie Na Hrázi řadu let provozoval.

Vzpomenete si ještě na dobu, kdy jste s těmito prostorovými kompozicemi začínal?

Vůbec první takový objekt jsem vytvořil v sedmdesátých letech pod názvem Americké zátiší. Sehnal jsem si plechovku od Coca-Coly, kterou jsem rozšlápnul, krabičku po amerických cigaretách a několik nedopalků cigaret. A všechno jsem s pomocí lepidla zakomponoval do zarámovaného nástěnného objektu. Bylo v tom i dost recese, použít předměty, které u nás tehdy nebyly úplně běžné.

K uměleckému vyjádření používáte rozmanité předměty. Vesměs jde přitom o věci z běžného života, které by asi jinak většinou skončily na skládce.

Ano, používám věci, jejichž funkce zanikla nebo které v původním provedení už dávno dosloužily. Může to být třeba zlomená lžíce, kusy starého nábytku, různé části rozebraných nebo poškozených zařízení...

Co vás přivedlo k tomuto netradičnímu výtvarnému projevu?

To je jednoduché, z nepotřebných věcí chci vytvořit něco, co třeba někomu udělá ještě radost, co bude v jiné podobě lidem dál sloužit. Jinak by všechny ty věci vzaly za své, skončily by v kamnech nebo se roztavily v peci, což by mi přišlo líto. Tím, že jsem se řadu let věnoval restaurování starožitností, mám například ke starému nábytku vřelý vztah. Prostě mám rád věci vytvořené lidskou rukou, oceňuji poctivou řemeslnou práci. Vezměte si třeba umění intarzie, to je radost se podívat. Dnešní doba je jiná, ve výrobě se používá laser a jiné sofistikované technické a technologické vymoženosti, a klasické poctivé řemeslo je postupně vytlačováno na okraj. Zkrátka obdivuji poctivou práci českých řemeslníků, které nemůže jen tak někdo nahradit. Tohle máme totiž díky tradici v sobě a také bychom si toho měli vážit. Vzpomínám si, jak jsem před časem restauroval nábytek dovezený z Vietnamu, a půl centimetru tam nebyla vůbec žádná míra.

Jaké materiály používáte?

Kov, dřevo a kámen.

A odkud neustále čerpáte inspiraci?

Nemusím pro ni chodit daleko. Inspiraci mám v sobě, to je prostě daný. K invenci stačí, když vidím materiál a tvar. Někdy stačí, když dostanu například hrst starých hřebíků od kováře, a hned si říkám, herdek, vždyť i z těch hřebíků se dá vytvořit něco zajímavého. Jezdím i na šroťák, kde vidím třeba držák na prapor. A v tu chvíli si říkám, vždyť oni ho možná zítra vytaví. Tak ho naložím do auta a odvezu domů. Nějakou dobu tam pak sice bez užitku leží, ale v hlavě se mi neustále honí myšlenka, jak s ním naložím. Jindy mi zase jeden známý věnoval starou kytaru, a také ona nakonec posloužila k vytvoření objektu. Zaujmout mě dokáže i zdánlivě obyčejný kus klacku, který vidím z auta v lipové aleji. Pravda, moje výtvory se nemusí líbit všem. Nakonec ne každý má dar představivosti, aby ve výsledném díle něco viděl. Ke svým objektům ostatně ani žádné popisky nedávám. Nač také, sázím na fantazii diváků, ať si sami domýšlí, co před sebou vidí. V podstatě se dá říct, že si hraju. A stále mě to nesmírně baví.

Kolik objektů jste za ta léta vytvořil?

Tak to opravdu nevím (smích).

Vaše práce končí v Česku, nebo je o ně zájem i v zahraničí?

Hodně jich je v Německu. Tam na ně koukají trochu jinak, alespoň po zkušenosti z tamních galerií, kde obvykle vystavují obrazy, keramiku nebo jiné klasické umění. A já tam pak přijel se svým artšrotem, který k mému překvapení vzbudil docela velkou pozornost. Už při instalaci dal majitel galerie do výlohy jako upoutávku malého robota, který hned přilákal několik kolemjdoucích. (jn)

Foto: Jiří Němeček