Jičín - Tomáš Frýba, jedna z nejkontroverznějších postav veřejného života v Jičíně, opouští křeslo místostarosty. Spolu s ním rezignoval na místo v městské radě i jeho stranický kolega Daniel Novotný z TOP 09. Jejich odchodem tak dál gradují už několik týdnů trvající rozbroje na jičínské radnici, které vyvolaly spory a neschopnost koaličních partnerů se dohodnout na další spolupráci.

V čele města vydržel Frýba jen rok a půl a ze svých původních proklamací stihl naplnil jen část. Jeho političtí oponenti mu vytýkají, že situaci v Jičíně zbytečně vyhrotil a svým jednáním přivodil rozpad radniční koalice. Obviňují ho z populismu a také z toho, že jako vydavatel týdeníku Nové noviny záměrně ovlivňuje veřejné mínění v Jičíně ve svůj prospěch. "Za poslední rok jsem si udělal tolik nepřátel, kolik si někteří z nás nedokážou udělat ani za celý život. Do politiky jsem ale nevstupoval, abych prohlašoval pouze líbivé věci," tvrdí Tomáš Frýba.

Proč odcházíte z radnice? Vaši kritici namítají, že jste pro město dlouho pracovat nevydrželi a že sliby o změnách byla jen prázdná slova.

Bylo by nelogické zůstávat dál v pozici místostarosty a radního, když jsme společně s kolegou Danielem Novotným deklarovali, že vystupujeme z koalice a snažíme se sestavit koalici novou, dle našeho názoru koalici schopnou pokračovat v potřebných změnách v Jičíně. A není tajemstvím, že jsme měli postupem času stále častěji názorově blíž spíše k opozičním stranám v zastupitelstvu než například k ODS, což jsme po volbách neočekávali.

V čem spočívaly tak zásadní názorové rozdíly?

Zásadní byl především jiný pohled na fungování městské rady. Dříve bývalo zvykem, že pokud se na něčem rada většinově usnesla, tak to pak platilo i v zastupitelstvu. Musím říct, že nepamatuji ani jedno usnesení v zastupitelstvu, které bychom odhlasovali proti vlastnímu přesvědčení. Pokud jsme pro naše návrhy nezískali podporu v radě města, snažili jsme se získat podporu u takzvaných opozičních zastupitelů. A na to si naši, dnes už bývalí, koaliční partneři nedokázali zvyknout.

Můžete uvést příklady, kdy se vaše představy rozcházely?

Na zásadní rozpor jsme narazili hned po volbách, například v otázce, jak pokračovat s areálem bývalých kasáren, případně jak provést soutěž na rekultivaci skládky pod Zebínem. Stačí, pokud si obyvatelé města vzpomenou, co prosazovali zástupci ODS a jak vehementně v obou kauzách vystupoval například pan Miloš Starý. Tam jsme měli diametrálně odlišné názory. Vždy jsem si ale myslel, že jde o věc, a i když jsem si o některých hlasováních myslel své, nikdy jsem proti nikomu osobně nevystupoval.

Vaši odpůrci vám vytýkali, že funkci místostarosty nevykonáváte tak, jak se má. Neměl jste úřední hodiny a pro občany jste byl těžko k zastižení.

Úřední hodiny jsem skutečně neměl a velmi jsem se jim bránil. Funkci neuvolněného místostarosty jsme s kolegou Novotným brali spíše za viditelnějšího radního, což by podle mě mělo zůstat i do budoucna. To, že jsem celý den neseděl na úřadě, mi ponechalo jistý nadhled, díky kterému jsem nezačal po čtrnácti dnech ve funkci papouškovat názory vedení úřadu. Navíc si myslím, že práce místostarosty se nedá posuzovat počtem vypitých káv. Absolvoval jsem řadu jednání a těžko mi také může někdo vytknout, že mé názory na další směřování Jičína nebylo slyšet, že bych je razantně neprosazoval. Samozřejmě, práce jsem mohl určitě odvést víc, ovšem ne všechno jde tak, jak by si člověk představoval. Navíc úřad funguje jinak než privátní firma.

A není vina i na vaší straně, jak radnice funguje a že se v sedmnáctitisícovém městě zbytečně politikaří?

Hodně často se setkávám s názorem, že máme zapomenout na politiku a začít pracovat jednotně pro Jičín. Názoru rozumím a byl bych rád, pokud by tomu tak skutečně bylo. Stačí se ale podívat na řadu hlasování v posledním roce a zjistíte, že jsou to pouze líbivé proklamace, protože se velmi často hlasuje právě podle příslušnosti k politických stranám - a to i v těch případech, kde by tomu tak nemuselo vůbec být.

Pokud jde o líbivé proklamace, jeden z vašich kritiků, zastupitel Miloš Starý, tvrdí, že jste za rok na radnici nic nepředvedl, že jste populista a prostřednictvím médií manipulujete s lidmi.

Pokud má někdo problém s tím, že jsem často citován v médiích, pak by se měl možná zamyslet i nad tím, kdo a jak moc je aktivní z představitelů města. Považuji za naprosto normální, že se na tiskových konferencích i při jiných příležitostech snažím k jednotlivým tématům vyjadřovat, pokud k nim mám co říct nebo když se mi něco nelíbí. Jistě, mé názory mohou řadě lidí někdy připadat kontroverzní nebo příliš razantní, ale vždy se snažím držet podstaty věci. A jestli jsem za rok nic neudělal nebo jestli jsem populista a manipuluji s lidmi, nechť každý na základě práce radnice a jejích představitelů posoudí sám.

Nemůžete ale popřít, že je přinejmenším zvláštní, když děláte interview pro noviny, které vám patří.

Už jsem dokonce slyšel, že se mi přezdívá jičínský Berlusconi. Vím, že poté, co vyjde tento rozhovor, svým protivníkům nahraju na smeč a vysloužím si odsudek od takzvaných zastánců demokracie. Podívejte, manželka provozuje trafiku, a když si tam lidé kupují Nové noviny, tak chtějí ty Frýbovy. Bylo by pro mě jednoduché převést obchodní podíl ve firmě, která mimo jiné vydává noviny, na někoho jiného a tvářit se, že s nimi nemám nic společného. Takové pokrytectví nemám zapotřebí. Každý by si měl nejdřív zjistit fakta a pak něco vykládat. Je to hloupé a neférové vůči redakci, a především vůči mému letitému společníkovi Tomáši Holatovi, který noviny řídí a rozhodně to není člověk, který by si do něčeho nechal lidově řečeno kecat. Nakonec, vydavatelem může být každý, například starosta je také vydavatel.

Jak to myslíte?

Tak, jak to říkám. Stačí si přečíst pravidelný Sloupek starosty v Jičínském zpravodaji, což je takový hlasatel radničních názorů ve stylu: my to děláme dobře, a kdo má jiný názor, je nekompetentní. Případně se zamyslet nad slovy pana starosty o "dělné spolupráci a obětování se pro Jičín".

Zůstaňme u vaší osoby, do voleb jste šel s tím, že v Jičíně chcete prosadit "otevřený úřad". Nešlo jen o populistický výkřik, jak říkají vaši kritici? Ostatně otevřený úřad si představují jinak i vaši současní partneři v zastupitelstvu.

Pravda, ke zcela otevřené radnici máme ještě daleko. Řada věcí se ale určitě podařila. Například zápisy z městských rad už nejsou tajné, každý občan si může jmenovitě dohledat, kdo jak hlasoval. Jde o jedno ze zásadních protikorupčních opatření. Za dobrý nápad považuji i návrh zastupitele Petra Hamáčka, který prosadil zveřejnění zvukových záznamů ze zastupitelstev. Další velkou změnou je i skutečnost, že zastupitelé mají přístup k podkladům rady, o čemž se rovněž vedly pro mě nepochopitelné spory, v nichž zazněla slova, kam až míníme pustit opozici. Nyní je třeba připravit novou směrnici o zadávání veřejných zakázek, město by mělo zveřejňovat veškeré zápisy z výběrových řízení, tedy z otevírání obálek, zápisy z hodnotitelských komisí až po detailní rozpočty. Osobně bych byl rád, pokud by se zveřejnily i veškeré dokumenty ze sporných výběrových řízení v minulosti. Pokud je vše v pořádku, tak není co skrývat.

Musíte ale přiznat, že spoustu práce odvedlo i minulé vedení radnice.

Ano, to je nesporné. V Jičíně se v minulosti udělalo hodně práce. Je dobře, že lidé mají k dispozici moderní koupaliště i nový zimní stadion, i já jsem za to velmi rád. Problém však je v tom, kolik to stálo a kolik se u toho dle mého názoru promrhalo obecních i dotačních peněz.

Jak to myslíte, promrhalo?

Ať se na mě nikdo nezlobí, ale nejsem schopen jen tak přejít a zapomenout systém konání řady výběrových řízení. Nesoutěžilo se na cenu a jen za koupaliště jsme na základě špatného rozhodnutí utratili 46 milionů korun navíc. Tato výběrová řízení byla neprůhledná a umím si představit možnost zmanipulování zakázek. V současnosti pak nemáme ani na výstavbu školky, která nám v Jičíně tak zoufale chybí. Pokud bychom organizovali výběrová řízení jinak, mohlo zbýt hodně peněz na další investice. Po pravdě řečeno, dnes dokážu plně docenit tehdejší přístup bývalého místostarosty Jiřího Vitvara, který se na možné předražování nebál veřejně poukázat.

Vraťme se ještě ke kauze monitoringu počítačové sítě v Technických službách, což v konečném důsledku vedlo k pádu koalice. Na vaši adresu zaznělo obvinění, že jste mohl sledovat i internetovou korespondenci mezi starostou a ředitelem TS.

Myslím si, že o celé kauze se napsalo příliš a že už dnes nikdo ani pořádně neví, o co v ní jde. Tvrzení o sledování mailové pošty mezi panem starostou a ředitelem Technických služeb je už opravdu mírně řečeno dost neskutečná fantasmagorie. Pokud by ale podobné obvinění nepadlo, nebyla by celá kauza zajímavá pro média a rozhodně by se nedostala do hlavního televizního zpravodajství.

O co tedy šlo, k pokynu instalovat monitorovací zařízení jste se v televizní reportáži přiznal?

V Technických službách jsem chtěl zavést monitoring využívání internetu v pracovní době, tedy to samé, co už delší dobu běžně funguje na městském úřadě. I můj počítač na městě může být monitorován a vůbec mi to nevadí, protože v práci mám čas opravdu jenom na práci. Dal jsem pokyn k tomu, aby se prověřily možnosti technického řešení. Přiznávám chybu, že jsem o tomto záměru měl říci ještě někomu dalšímu z vedení města, za tuto chybu jsem ale slušně zaplatil. Ještě dlouhou dobu mě budou mí političtí konkurenti obviňovat ze špiclování a podobně.

Jak je to s chystanou privatizací Technických služeb, které prý chcete ovládnout? Navíc jejich ředitel Čeněk Strašík vás obvinil, že jste si na něj zasedl.

Dost mě překvapilo, že takové vyjádření pan ředitel Strašík pronesl v České televizi. Není tajemstvím, že jsem prosazoval vypsání výběrového řízení na post ředitele, avšak hlasování o tomto návrhu jsme prohráli. Svůj názor, proč výběrové řízení provést, jsem osobně sdělil panu řediteli a také si za ním stojím. Nevidím důvod, proč by každý šéf na úřadě a v příspěvkových organizacích města měl mít pocit, že na svém místě vydrží minimálně až do důchodu.

A jak je to s privatizací?

Privatizaci Technických služeb nedoporučuji. Jsem přesvědčen, že by bylo strategickou chybou zbavit se Technických služeb, stejně jako například autobusového nádraží a podobně. Privatizaci nedoporučuje ani nedávno provedený audit, navíc si myslím, že v řadě měst privatizace Technických služeb vyvolala nemalé problémy. Dále je ale třeba Technické služby sledovat pod drobnohledem, protože jejich činnost každoročně dotujeme z městské kasy desítkami milionů korun.

Neustále mluvíte o úsporách, nepřeháníte to? Máte pověst člověka, který chce jen propouštět lidi z práce.

Šetřit se musí, protože město si nemůže dovolit rozhazovat, někdy i nesmyslně, jako v minulosti. Některé odbory na úřadě musí zeštíhlet, což se bez nepopulárního propouštění neobejde. Vůbec nemám radost z toho, že někdo přijde o práci, to je pro každého velmi nepříjemné. Ale na druhou stranu jsem ze soukromého sektoru zvyklý na něco zcela jiného. A pokud vidím, že někde jsou například tři zaměstnanci a práci by stihli dva, je na místě nepopulární propouštění. Na městském úřadě jsem bohužel dostal nálepku kata, zrovna minulý pátek jsem slyšel, že mám už hotový seznam jedenačtyřiceti lidí, kteří mají být propuštěni, pokud se udržím na radnici. Vážně bych rád věděl, kdo podobně zaručené zprávy a za jakým účelem rozšiřuje.

Jsou škrty opravdu tak nezbytné?

Do politiky jsem nevstupoval, abych prohlašoval pouze líbivé věci. Město se musí chovat stejně náročně jako dobrá a zdravá firma. Vytížené zaměstnance ohodnotit a s těmi, které nepotřebuje, se rozloučit. To je fakt, který je vzhledem k nijak růžové finanční situaci města, státu i celé Evropy neoddiskutovatelný. Navíc každý, kdo je placen z veřejných prostředků, si musí uvědomit, že žije z daní, které odvedou firmy, živnostníci i všichni pracující. Je to trochu zjednodušené, ale je třeba to mít na paměti.

Když už jsme narazili na soukromý sektor, jak jste na tom s osobním majetkem? Vlastníte několik firem a řadu nemovitostí, což u komunálního politika vyvolává řadu dohadů.

Nepovažuji se ani za nijak zvlášť bohatého, ale ani za chudého. Každý se může kdykoliv na radnici přijít podívat do mého majetkového přiznání, kde lze zjistit i výši mých osobních úvěrů. Nemám co skrývat a moje svědomí je čisté, koneckonců podnikání je můj život a myslím si, že právě takového mě lidé v Jičíně znají. Spíše mě zaráží, kolik je v České republice nezadlužených komunálních politiků s nemalým majetkem, jehož původ dokážou jen těžko vysvětlit. Ať si o mně každý myslí cokoliv, já za skutečné bohatství považuji především podporu, kterou mám u své rodiny a přátel. Bez podpory manželky, která mi sice každodenně říká, ať se na politiku vykašlu, by to nešlo.

Vyděláváte například na obchodech s partnery z Ruska a Ukrajiny...

A je snad na tom něco špatného, obchodní partnery mám nejen na Východě, ale například i ve Španělsku, Rakousku a Francii. Nyní hodláme další společnost otevřít právě ve Španělsku, kde se rýsuje zajímavý trh v oblasti realit. Na ruském trhu také vidíme obrovské exportní možnosti a příležitosti pro investice. Navíc mohu s klidným svědomím říct, že Rusové patří k našim nejsolidnějším partnerům, zkrátka co řeknou, to vždy platí i beze smlouvy. Ještě před volbami jsem deklaroval, že nebudu před nikým nic skrývat, a rozhodně se nehodlám kvůli politice zbavovat svých blízkých přátel.

Když už nebudete místostarosta, stáhnete se do ústraní a budete se víc věnovat obchodu?

Popravdě řečeno, budu mít na obchod více času. Ale do ústraní se rozhodně nestáhnu, práce pro město mě baví a na roli opozičního zastupitele se těším, ještě jsem neměl příležitost si tuto pozici vyzkoušet. Řada věcí se dá ovlivnit a myslím si, že jsou za námi vidět výsledky. To, že jsme někdy byli až příliš razantní, je možná pravda, ale je to podle nás lepší než se nechat zvolit a celé volební období mlčet a řídit se pokyny svých partajních šéfů. Sice na vás v takovém případě nikdo neútočí, máte klid, ale děláte ze sebe pouze užitečného idiota.

To nemění nic na faktu, že současná situace v Jičíně je vyhrocená.

Předně si myslím, že se v Jičíně neděje nic dramatického. Na postech na radnici dojde možná ke změnám, ale Jičín bude přesto dál fungovat a rozvíjet se jako podobná města naší velikosti. Vzpomínám si na rčení mého strýčka, když mi jednou říkal, že pokud někdo abdikuje, je z toho pomalu státní smutek, ale když zemře matka od tří dětí, tak si toho nikdo ani nevšimne. Je to sice drsná paralela, ale je na ní kus životní pravdy. (jn)

Foto: Jiří Němeček