Sobotka - Zámek Humprecht, známá dominanta nad Sobotkou, má sice přívlastek lovecký, ale až nyní se může pochlubit opravdu rozsáhlou sbírkou loveckých trofejí. Správa bývalého šlechtického sídla získala desítky kusů paroží a také řadu kůží divočáků či muflonů. Nové exponáty, mezi kterými je například trofej šestnácteráka, jsou od neděle součástí prohlídkového okruhu.

"Od soukromého dárce jsme získali mimořádnou kolekci loveckých trofejí. Největší soubor tvoří jelení paroží v počtu více než čtyř desítek kusů, dále tu máme přes dvacet kusů srnčích a mufloních paroží. Spolu s kůžemi divočáků, muflonů a lasiček jde dohromady o téměř osmdesát nových exponátů," upřesnila kastelánka soboteckého zámku Dagmar Faměrová.

Sám dárce, který si přeje zůstat v anonymitě, tvrdí, že jde jen o menší část rodinné sbírky, kde jsou zastoupeny trofejní úlovky několika generací. "Už jsem je všechny opravdu neměl kam dávat, například i garáž byla plná," říká postarší muž s tím, že většina vystavených kusů paroží pochází ze zvěře ulovené na Trutnovsku, zejména z okolí Žacléře. "Delší dobu jsem přemýšlel, kam bych mohl sbírku věnovat. Projel jsem několik zámků u nás i v zahraničí a rozhodl jsem se pro lovecký zámeček Humprecht, protože tu právě takové exponáty chyběly," dodává.

Podle kastelánky sehrála svou roli při rozhodování dárce i Alena Pospíšilová, která mu Humprecht doporučila. "Právě od Alenky Pospíšilové jsme z pozůstalosti jejího tatínka, pana Františka Čubana, získali v loňském roce devět kusů srnčích trofejí," zdůraznila Faměrová.

Trofeje k místní expozici patří, ačkoliv prý není zcela zřejmé, zda se tam v minulosti cíleně vystavovaly. "Humprecht je lovecký zámek barokního typu. Tehdy byly tyto objekty zřizovány a využívány účelově v době honů. Není příliš mnoho dokladů, že by v té době byly v takovýchto prostorách cíleně a dlouhodobě vystavovány trofeje z ulovených zvířat," vysvětluje kastelánka. Jak uvedla, sběratelské kumulativní shromažďování trofejí je záležitostí až pozdějších let, kdy Humprecht už nebyl pro reprezentativní lovecké kratochvíle užíván.

"Z tohoto důvodu jsme velice rádi, že expozice byla o tyto artefakty obohacena, protože jednoznačně definují využití zámku a přinášejí zajímavé informace o typech, druzích a charakteristických znacích vysoké zvěře a díky informacím dárce také o vývoji myslivosti v širším regionu našeho kraje v druhé polovině dvacátého století."

Konkrétní podobu honů za Černínů, kteří zámek nechali vystavět, můžeme prý dohledávat pouze podle analogií a zmínek v korespondenci. "Ví se, že Humprecht Jan, zakladatel zámku, si nechal budovat 'drobnou chatku' u Dolního Bousova, protože velice rád chodil střílet kachny. A v zámecké oboře pěstovali daňky. Celkově Humprecht asi nebyl příliš vášnivý lovec, ale vnímal lovy jako nezbytnou a příjemnou součást tehdejšího společenského života a jako významný představitel šlechty aktivně loveckou kulturu podporoval. Věhlas mezi tehdejší společností získala manželka jeho vnuků Marie Isabella rozená Merode de Westerloo. Jako součást svého věna přivedla do Čech přes dvě stovky psů různých loveckých plemen a tvrdí se o ní, že byla lepší lovkyní než leckterý muž. Jako první dáma získala i Řád sv. Huberta, který do loveckých rituálů zavedl František Antonín Špork. Jejím jménem se uzavírá spojení Humprechtu se zakladateli zámku, v roce 1738 Humprecht prodala Václavu Kazimíru Netolickému. A v této době patrně končí i velkolepé lovecké slavnosti nad Sobotkou," přibližuje Faměrová část historie známé sobotecké památky.

Dobu honů a loveckých aktivit obecně připomínaly dosud na zámku hlavně grafiky s loveckými motivy od Johanna Eliase Ridingera, na nichž je možné dohledávat různé druhy honů, druhy lovené zvěře a jejich typologii. "Oblíbeným doplněním interiérů doby, kdy byl Humprecht využíván ve svém původním určení, byla lovecká zátiší, a především styl života a zázemí, který se expozice snaží evokovat a průvodci s ním seznamují návštěvníky," líčí Dagmar Faměrová. (jn)