Hořice - Režisérka Českého rozhlasu Hana Kofránková si na sladké sice nepotrpí, ale hořické trubičky zná velmi dobře. A nelze se ani příliš divit. Pochází totiž z rozvětveného rodu, do něhož patřil i Karel Kofránek, jejich první nejznámější výrobce. Koncem devatenáctého století tehdy mladý cukrář rozjel v Hořicích výrobu této krajové speciality ve velkém a trubičky proslavil i v zahraničí.

Stáčené oplatky s typickou skořicovou vůní se ovšem už v 19. století vyráběly nejen u Kofránků, ale i v dalších hořických rodinách, a v této tradici pokračují hořičtí podnikatelé dodnes. Poctu nejen svým předkům, ale i dalším hořickým cukrářům, vzdala Hana Kofránková před šestnácti lety, kdy v České televizi pro cyklus Lapidárium natočila svůj první a zatím poslední filmový dokument Příběh hořických trubiček.

U vás doma se tradice výroby hořických trubiček nějak připomínala?

Podívejte, narodila jsem se v roce 1949, tedy přesně v době, kdy Marii Vilenbachové, rozené Kofránkové, vyrazili komunisté slavnou firmu na výrobu trubiček z ruky a došlo k znárodnění. Takže výrobu trubiček už přímo nepamatuju. Pokud si ale dobře vzpomínám, tak je někdo z rodiny uměl doma dělat. Jenže já nejsem moc na sladké.

Nemáte ráda sladké?

Na sladké si opravdu moc nepotrpím. To byl také docela problém, když jsem tady před šestnácti lety filmovala a v každé místní výrobně mě hostili trubičkami. Večer po natáčení jsem pak byla vždycky úplně hotová, protože mi cukr nedělá zrovna dobře. Ale to bylo asi jediné, co mi trochu vadilo, jinak jsem se tady cítila opravdu krásně a na Hořice moc ráda vzpomínám. Bydlela jsem tehdy na Dachovech a do města chodila pěšky po silnici.

Jak dobře znáte zdejší kraj?

V Hořicích jsem se tehdy po dobu natáčení cítila stejně příjemně jako ve Vojicích a Podhorním Újezdu, kam jsem jako dítě občas zajížděla. Takže ty rodové kořeny asi opravdu nějak fungují.

Vaše rodina pochází z Vojic?

Ve Vojicích je chalupa, kde se například narodil sochař Ladislav Jan Kofránek, absolvent hořické sochařské školy, což byl můj prastrýc. V téhle rozvětvené rodině bylo hodně vzdělanců nebo umělců. Akorát mému dědečkovi zůstal ve Vojicích vylámaný lom, kde se už netěžilo, ale pamatuji se, že tam rostly úžasné třešně, které nám posílali do Prahy.

Hořicko tedy znáte dobře?

Z dětství mám hodně zažité vzpomínky na Vojice, ale v Hořicích jsem byla s tetičkou Lidkou jako dítě snad jen jednou nebo dvakrát. Uchovávám si matnou vzpomínku, že jsem s ní byla i u Vilenbachů na návštěvě. Do Hořic jsem se už dlouho nepodívala, ale zdejší region znám, protože už mnoho let pravidelně rok co rok vždy začátkem léta jezdím na festival Šrámkova Sobotka.

Když přišla nabídka natočit filmový dokument o historii hořických trubiček, ani chvíli jste neváhala?

Neváhala, i když to neumím, protože celý život dělám rozhlas. V duchu jsem si říkala, že jestli by ho měl pokazit někdo jiný, tak se to snad kvůli tomuhle dokumentu trochu naučím. (smích) (jn)

Hořické trubičky

Poprvé se trubičky výrazněji zviditelnily teprve roku 1879, kdy získaly jednu z hlavních cen na regionální hospodářské výstavě. Originální pochoutky si tu navíc všiml také čtyřiadvacetiletý cukrář Karel Kofránek, kterého novinka nadchla. Seznámil se s Barborou Dmychovou, vnučkou Klikové, a zanedlouho se s ní oženil.

V Hořicích pak založil první velkovýrobnu trubiček se vším, co patří k podnikání - s velkou reklamou i distribuční sítí. A dařilo se mu velmi dobře. Výrobky začal pod názvem "Kofránkovy hořické trubičky" vyvážet i za hranice a brzy pronikl do Anglie, Francie, Německa, Turecka i daleké Šanghaje. Roku 1898 si dal navíc patentovat vynález nových elektrických pečicích kleští, s jejichž pomocí výrobu ještě zdokonalil.

Na různých hospodářských výstavách získala firma celkem 65 medailí a stala se jedním z nejznámějších podniků v kraji. Velký rozmach přitom nepřerušila ani Kofránkova smrt v roce 1916.

Vedení závodu převzala podnikatelova dcera Marie Vilenbachová, za níž firma nadále vzkvétala. Musela se ale smířit s konkurencí, kterou představovali místní výrobci trubiček Dvořák, Fejt, Čížek, Hudský, Fabingerová či Luštinec. Úrovně Kofránkových specialit ale žádný z nich nedosahoval, a podnik tak mohl roku 1934 úspěšně oslavit 55. výročí založení.

Radost však netrvala dlouho. Vypuknutím druhé světové války se obchod s trubičkami značně zkomplikoval a hrozilo dokonce zastavení výroby. K té sice nakonec nedošlo, podnik ale ztratil cenné kontakty a až do roku 1945, kdy Hořice osvobodila spojenecká vojska, zůstával v útlumu.

Plánovaný návrat slavné značky se však nekonal. Po únoru 1948 muselo jméno Kofránek z loga firmy zmizet a roku 1949 byl provoz zcela zastaven. Marie Vilenbachová, poslední majitelka podniku, mohla této zkáze jen smutně přihlížet. Pramen: Profit.cz