Jičín - Záchrana tří nástěnných panoramatických maleb Jindřicha Procházky v odbavovací hale jičínského vlakového nádraží spojila dohromady několik místních spolků, které se obávají o jejich další osud.

Chtějí přesvědčit České dráhy, aby dílo malíře, které je po nedávné rekonstrukci interiéru budovy provizorně zakryto deskami, opět zpřístupnily veřejnosti a zahájily jeho restaurování. Sdružení Jičínská beseda se obrací i na radnici, aby pomohla při dalším jednání s vlastníkem objektu.

"Velmi bychom uvítali, kdyby nám zástupci města pomohli ve věci záchrany tří nástěnných panoramatických maleb Jindřicha Procházky v hale vlakového nádraží. Na město se obracíme s žádostí o spolupráci při jednání s Českými drahami," potvrdil Pavel Kracík, předseda občanského sdružení Jičínská beseda.

Další osud maleb není lhostejný ani Spolku občanů a přátel města Jičína, občanským sdružením Lodžie, Paměť a svědomí, Trinitatis Societas nebo Závěsnému divadlu Jičín. Jejich zástupci se už podepsali pod společnou výzvu, kterou chtějí adresovat Českým drahám - Regionální správě majetku pro Královéhradecký kraj.

"Nástěnné panoramatické malby v hale nádraží představují umělecké dílo nemalé hodnoty, součást místního kulturního dědictví a zároveň to nejcennější, čím se vlakové nádraží v Jičíně může pochlubit. Vznikly v roce 1936 a zachycují siluetu Jičínské kotliny pohledem z úbočí Veliše a dvě scenérie z Prachovských skal," vysvětluje Kracík.

Předseda Spolku občanů a přátel města Petr Krupka hovoří v podobném duchu: "Jde nám o zachování charakteru a jedinečnosti budovy jičínského nádraží, kterou mu dodává právě trojice nástěnných obrazů Jindřicha Procházky."

Členům jičínských spolků vadí, že malby už několik týdnů cestující vidět nemohou, neboť je překrývají dřevěné desky. České dráhy, které během opravy odbavovací haly nechaly malby zakrýt, zvolené řešení zdůvodnily jejich špatným stavem. A na jejich místě chtějí výhledově umístit plastové fólie s barevnými reprodukcemi.

S tím ovšem spolky nesouhlasí. "Absolutně nepovažujeme za vhodné, aby cenné malby nahradily nějaké fototapety. Ještě do dubna, než došlo k opravě budovy, stav maleb nikomu nevadil. Myslím, že mohly zůstat odkryty a nadále dotvářet kulisu tohoto prostoru. Podle mě nebyly natolik znehodnocené, aby je bylo nutné zakrývat," míní Krupka.

Podle iniciátorů výzvy nyní hrozí, že bude docházet k postupné degradaci maleb, jejichž obnova bude časem stále komplikovanější, dražší a nakonec možná zcela nereálná. Navíc se obávají, že zakrytí stěny by mohlo v důsledku změn mikroklimatu proces jejich destrukce ještě urychlit.

"Stav maleb je kritický. Stěna má dlouhotrvající problém s vlhkostí, omítka s malbami puchří a při lehkém dotyku opadá. V rámci právě dokončené rekonstrukce odbavovací haly navíc došlo k zakrytí maleb dřevěnými deskami, na nichž mají být v budoucnu instalovány plastové fólie s barevnými reprodukcemi. Na první pohled se zdá být tento krok sympatickým vůči cestujícím a turistům, ve skutečnosti se však jedná o tiché zakrytí ožehavého problému, které bude mít s velkou pravděpodobností fatální následky," varuje sdružení Jičínská beseda, které by stejně jako další spolky uvítalo, kdyby se podařilo obrazy zrestaurovat.

Jindřich Procházka se podle předsedy občanského sdružení Jičínská beseda řadí k těm českým výtvarníkům, o jejichž díla je v pražských aukčních síních neustále zájem jak ze strany kupujících pro nespornou kvalitu obrazů, tak za strany starožitníků, galeristů a pořadatelů aukcí pro vysoké částky, za něž se draží. "Vedle finanční stránky věci tu je navíc ještě vysoká, jen stěží vyčíslitelná hodnota, kterou autorova výtvarná díla mají pro obyvatele Jičína," zdůraznil. (jn)

Jindřich Procházka

Malíř Jindřich Procházka ('-1969) pocházel z Nového Města nad Metují, v roce 1897 se však přistěhoval do Jičína, kde studoval na místním gymnáziu. "Nemůže být pochyb, že naše město i okolní krajina Procházku velmi oslovily a že v těchto místech našel hluboké zalíbení, neboť Jičín a okolí, zvláště pak Prachovské skály, se opakovaně objevují na jeho obrazech od počátku dvacátých let minulého století. V Jičíně se stal záhy velmi oblíbeným autorem, jehož žánrově laděné záběry z jičínských ulic a náměstí visely v mnoha domácnostech. Ve třicátých letech dokonce získal od rady města zakázku na vytvoření panoramatu Jičína. Ve svém díle nepřestal být tomuto městu a kraji věrný ani po roce 1938, kdy se s rodinou přestěhoval do Prahy," líčí Pavel Kracík ze sdružení Jičínská beseda.